ME mužů 2017 - Polsko - Štětín - 3. den

Přes noc nám ve Štětíně trochu zapršelo, vzduch se pročistil a přesto, že se po obloze honí mraky, je příjemné letní ráno. Po dnu volna nás čeká duel se silným Německem. Tak jsem si přivstal a vyrazil na ranní mši do nedalekého kostela - možná trochu požádat tam nahoře, ať nám večer přeje. Přestože vím, že Poláci jsou silně věřícím národem, tak jsem byl překvapen, že byl „plný dům“. Po mši jsem chvíli povídal s místními a věřte nevěřte, většina z nich se chystala na večerní zápasy ME do Azoty Areny. Pochopil jsem, že ač to nebyli sportovci a už vůbec ne volejbalisté, tak volejbalové zápasy berou jako určitý druh zábavy a společenské setkání.

Při návratu na hotel potkávám naše borce odjíždějící na dopolední trénink. Z jejich tváří je vidět spokojenost a dobrá nálada. Dobiju baterie do foťáku, diktafonu a telefonu. Mrknu ještě na výsledky včerejších zápasů, volá mě Komín (Mirek Šotola), že kadeti porazili Brazilce 3:2 a jsou sedmí na světě a vyrážím do haly, abych stihnul Slováky s Itálií.

Před halou nevěřím svým očím. U vstupů do haly se začínají tvořit dvě fronty, které za chvilku dosahují desítek metrů. Vzpomenu si na ráno u kostela, kde mi všichni tvrdili, že jdou na volejbal – nevymýšleli si. Bohužel v tu chvíli mi volá Marek Pakosta a oznamuje mi tu smutnou zprávu. V noci zemřel „Bulda“ Musil, jedna z největších legend českého volejbalu. Zavzpomínám, jak mě s ním před 30 lety seznámil taky již nebožtík trenér VŠ Praha L. Štěpán.

Parta z Harrachova, které mám předat vstupenky, má zpoždění (jak jinak). Sleduji frmol před halou, obě fronty už mají skoro 100 metrů a je mi jasné, že dnes bude „plný barák“.

První zápas Itálie – Slovensko se odehrává v předpokládané režii. Ač se Slováci snaží a bojují, Italové ho kontrolují a vyhrávají 3:0. Hala se plní a zápas s Němci se blíží. Sleduji německou hvězdu Grozera. Takto na dálku bych do něj ani neřekl, že má jedno z nejrychlejších podání na světě. Vyvede mě z omylu hned první smečí, kdy to z hlavního kůlu pošle do půl debla – pěkná šlupka. Zápas pro nás nezačal úplně šťastně. Němci hned odskočili na 5 bodů a je co dotahovat. To se okolo 16. bodu daří, ale na servis přijde Grozer a jsme zase o 3 body dole. Už bylo málo času se znovu dotáhnout. Musím říci, že okolo 20. bodu nás trochu poškodil rozhodčí, ale i ten je součástí hry a nečisté odbití horem je vždy diskutabilní. Na začátku druhého setu máme smůlu. Dobře a razantně útočíme, ale 4 zázračně ubráněné míče posílají Němce do vedení 7:1 a to se s tak zkušeným a kvalitním soupeřem těžko stahuje. Co se dá dělat 0:2, ale pořád nemám pocit, že by kluci hráli nějak špatně. Trenér Nekola už míchá se sestavou. Premiéru si odbývají postupně Mach, Zmrhal a v neposlední řadě i Matyáš Démar. Ve třetím setu ještě Němce dorazíme na 19:20, ale opět na servis přijde Grozer a je po zápase. Výsledek 0:3 se mi zdá krutý, ale to tak někdy chodí. Prohráli jsem si to na útoku, což mi po zápase a náhledu do statistik potvrdí i trenér Nekola.

Večer sedím na hotelu s vedoucím reprezentace Jakubem Novotným. Oba souhlasíme, že Grozer byl rozdílový hráč a abychom Němce porazili, potřebovali bychom vyšší procento na útoku. Nicméně zítra je taky den a Italové se nám zatím tak kompaktní jako Němci nezdají. Kuba, který v Polsku hrál, mi potvrzuje slova místních, které jsem potkal ráno před kostelem. Ano, volejbal je pro ně zábava, společenská setkání, vyplnění víkendů. Kluby pro ně v halách připraví program, moderátor se je snaží během utkání dostat do víru dění, zázemí je velice příjemné - jednoduše rádi tráví v hale na volejbale sobotní nebo nedělní podvečery. Možná trochu inspirace i pro naše extraligové kluby? I když jsem si vědom, že je to i o halách a u nás se radši postaví tři zimáky než jedna víceúčelová hala, ale to už je na jiný článek.

Zítra nás čeká Itálie. V poledne mám domluvenou schůzku s českými fans, pozval jsem je na pivko, protože jsou fakt perfektní. Jejich pohled na šampionát a možná i na český volejbal příště.

Z polského Štětína Jiří Carba