Ohlédnutí za nedávným ME mužů v Polsku

Před 10 dny skončilo 2017 CEV ME mužů v Polsku. Mistrovství, které pořádal stát, kde volejbal je jeden z nejpopulárnějších a zároveň nejúspěšnějších sportů. Mistrovství, které se neobešlo bez překvapení, ukázalo, jak se evropská špička vyrovnává. Mistrovství, které ukázalo, že i ve volejbale (přestože je to kolektivní sport) mohou rozhodnout o úspěchu či neúspěchu individuality. Mistrovství, kde se naši hoši neztratili a ukázali, že mezi tu špičku patříme.

Než budeme hodnotit samotné ME, tak bychom se asi měli podívat pár měsíců zpátky. Naše reprezentační družstvo v letošní nabité sezóně mělo dva vrcholy. Za prvé to byla domácí kvalifikace na MS v Karlových Varech a za druhé, již zmiňované ME v Polsku. Jak řekl manažer národního družstva Jakub Novotný: "Reprezentační sezónu 2016 pod trenérem Falascem projel tento tým jako nůž máslem, bez obtíží postoupil na mistrovství Evropy do Polska. Byla za tím spousta práce, ale jelikož se vyhrávalo, vše vypadalo super." Kvalifikace se nepovedla, což se ve sportu stává, Falasco na vlastní žádost skončil a "nároďák" nebyl v pohodě. A tady je ten okamžik, kdy přichází odpovědnost a rozhodnutí manažera týmu, předsedy svazu a jeho odborných poradců. Ano, rozhodnutí, které následně při sledování utkání nikdo nevidí, ale které je možná klíčové. Rozhodnutí, kdo povede národní tým v Polsku na ME. Volba padla na Michala Nekolu a přiznejme si, že Marek Pakosta na návrh Jakuba Novotného udělal dobré rozhodnutí. Cituji opět Jakuba Novotného, protože tím vystihl vše: "Musím říci, že se mi s ním pracovalo skvěle, přesně věděl, kde je jeho místo a jasně definoval role jednotlivých hráčů v týmu. Stejně tak to bylo i s celým realizačním týmem, proto si troufám tvrdit, že to nakonec fungovalo a přežili jsme i tu kritiku, co na nás po kvaldě padala." Je pravda, že po nepovedné kvalifikaci si kluci "hrábli na dno" a vyslechli si své. O to cennější je, že se jim ve spolupráci s realizačním týmem podařilo během 3 měsíců najít společnou řeč a v Polsku odehráli výborný turnaj.

Samotné ME pro nás začínalo klíčovým utkáním se Slovenskem. Nervozita byla cítit ze všech a možná nejvíc po prohrané koncovce druhého setu. Ale vnitřní síla, soudržnost a hlavně dodržení taktiky, která byla určena trenéry, nám pomohla Slováky porazit. S Němci nám zápas úplně nevyšel. Možná trochu uspokojení z prvního vítězství, možná zbytečný respekt z vychvalovaného Grozera, kdo ví? Ale mužstvo už má tu sílu si to vyříkat, mluvit o tom a poučit se z toho. S Itálií, přestože jsme prohráli 3:0, to je už jiný výkon. Vše bylo v koncovkách a možná to byl ten zápas, kde nám nepřálo štěstí. Postup ze skupiny. Přesun ze Štětína do Katovic, kde nás čeká Francie. Kluci si po Itálii věří. Ano čeká nás vítěz Světové ligy, pravidelný účastník vrcholných akcí, ale mužstvo ví, co chce a hlavně jak na to. Tady se vyplatilo další rozhodnutí v doplnění realizačního týmu. Po kvalifikaci se stal asistentem hlavního trenéra Martin Demar, určitě největší znalec francouzského volejbalu. Vítězstvím 3:1 a postupem mezi nejlepších 8 družstev Evropy, nejenže nemusíme hrát kvalifikaci na ME 2019, ale hlavně Evropě ukazujeme, že volejbal umíme. Čtvrtfinále s Německem byl výborný volejbal. V jednu chvíli jsme si mohli myslet, je to tady, půjdeme dál. Ale velice dobře to vystihl opět Jakub Novotný: "Za stavu 1:1 na sety a 14:10 s Němci mi hlavou proběhlo -  teď je ten moment! Ale hned jsem byl vytrestán. Jedna neuhraná bodovka, jedna chyba a hned bum bum, ztráta náskoku a v koncovce si to soupeři uhráli. Takhle to chodí, vypadá to jako detaily, ale právě ty detaily dělají to, že oni jsou stříbrní a my sedmí."

Skončili jsme v Polsku sedmí. Pro někoho neúspěch, pro někoho spokojenost. Možná, že to bude něco mezi tím. Přestože v národním týmu končí dloholeté opory Holubec, Kryštof a Mach, tak tým má potenciál. Klukům, kteří končí, patří velký dík. Vždy "obětovali" zasloužené volno mezi klubovými soutěžemi a poctivě "makali" pro mužstvo se lvíčkem na prsou. Velké poděkování patří i Jakubovi Novotnému - manažeru na svém místě, přesně věděl, kde je jeho role, uměl určit roli i druhým, měl respekt a nadhled a měl nejdůležitější vlastnost, kterou musí manažer mít - neměl ambice trénovat. 

Národní tým je dobře poskládán, jak zkušení harcovníci, tak i mladíci, kteří se prosazují do základu. Máme veleúspěšné kadety a širokou mládežnickou základnu. Skončila další reprezentační sezóna a přes všechny překážky a těžkosti, které národní tým zažil, bych ji hodnotil pozitivně. Kluci děkujeme !!!

Autor: Jiří Carba, foto CEV