Reprezentant Hadrava se s Civitanovou těší na bitvu o italský superpohár

Vysněná štace mezi volejbalovými bohy začíná. Reprezentačního univerzála Jana Hadravu čeká v neděli první mistrovský zápas za Civitanovu. V dresu úřadujícího vítěze Ligy mistrů zahájí proti Trentu boj o italský superpohár. Jsou favoritem. Podle akvizicí budou největším adeptem na titul i v lize. „Začínáme v neděli u nich, týden na to bude odveta na domácí půdě,“ uvedl rodák z Rokycan, který pod Apeniny přestoupil na jaře z polského Olštýna.

Honzo, jak se vám v Itálii líbí a jak jste spokojen s přípravou?

Trénujeme fakt hodně. Nejkratší tréninky trvají dvě a půl hodiny. Ale důležité je, že to má hlavu a patu. Bylo to namixované tak, aby se dost trénovalo, ale také hodně odpočívalo. Zátěž se nejdřív postupně zvyšovala a pak zase snižovala na úkor techniky.

Jak na vás působí hvězdní spoluhráči, jako jsou Juantorena, Leal a Simón, či De Cecco? Přijali vás mezi sebe?

Všichni v týmu jsou fajn. Kubánci a Italové si trochu jedou to svoje, ale není to tak, že by se někdo stranil. I ty nejslavnější hráči se zajímají, jak se komu vede. Jsme jedna rodina. Nejvíc se asi přátelím s Jiřím Kovářem, českým rodákem s italským pasem, který v Itálii působí už od dvanácti let. Naše rodiny se dlouho znají. Jeho děda pochází kousek od vesnice, ze které je moje máma. Naši tátové proti sobě hrávali.

Sestava je plná slavných volejbalistů. Jak se perete o místo v základní sestavě?

Vypadá to, že zatím bude začínat ten druhý univerzál, kterým je Kamil Rychlicki. Sezona je ale dlouhá a bude náročná. Tím, jak hrajeme ob tři čtyři dny, tak se budeme hodně točit. Je to tak zatím na každém postu.

Jak v Itálii nyní vypadá situace kolem koronaviru? Jsou opatření přísná?

Ze začátku přípravy se testovalo jednou za měsíc, teď už to během ligy budou testy jednou týdně. Jeden týden krev a další týden výtěry. Se zápasy je to tady tak, že dokud nebudou nemocní víc jak tři hráči, tak se utkání uskuteční. Když budou nakažení čtyři hráči, duel se odkládá.

Jak probíhala přípravná utkání? Bylo těch omezení hodně?

Pár ano. V hale kromě pár vyvolených nikdo nebyl, ani podavači míčů. Přítomní museli mít roušky. S posledními přípravami to teď bylo trochu bláznivé. Jeden tým se odmítl nechat testovat, protože si prostředky, které by za testy dal, chtěl nechat na ligu. Náš prezident a trenér se proto shodli, že s nimi hrát nebudeme a na poslední chvíli se dohodli na souboji s Perugií. Den na to jsme zase měli hrát s Ravenou, která měla podle krevních testů jednoho pozitivního hráče. Raději jsme se proto souboji s nimi vyhnuli a zahráli si jen mezi sebou.

Co italština? Domluvíte se už?

Téměř všemu už rozumím. S řečí je to zatím horší, gramaticky to není asi krásný, ale pokroky tam jsou. Od září tu klub bude mít zpátky na italštinu lektorku, takže budu mít dvakrát týdně lekce. Manželka se taky učí. Žena od jednoho spoluhráče je učitelka, tak jí bude trochu pomáhat.

Autor: Jiří Uhlíř, foto Lube Volley