Déjà vu Míši Mlejnkové, po dvou letech v Polsku se vrací do Německa

Stala se třikrát  za sebou volejbalistkou roku a také již dva roky měla svůj volejbalový „chlebíček" v Polsku. Není řeč o nikom jiném než o naší úderné síle reprezentačního družstva Michaele Mlejnkové. Tak, jako nás všechny, i Míšu trápí současná situace ve volejbale. Nicméně jako správný „profík", nejenže na sobě pracuje, ale poohlédla se i po novém angažmá.

Míšo, popiš nám, jak prožíváš tuto bezprecedentní situaci, která vznikla kolem pandemie koronaviru?

Každý večer si v hlavě plánuju, co budu další den dělat. Pochopitelně se musím trochu udržovat ve fyzické kondici, abych z ni úplně nevypadla. Konečně jsem měla čas si vytřídit všechny zbytečné věci, které už nepotřebuji nebo nepoužívám. Taky teď trávím všechen čas s rodinou, kterého se mi v posledních letech nedostávalo, tak jsem za to ráda. 

Tato situace je sice nepříjemná, ale nedá se na ni najít nějaká pozitiva?

Tato situace je nová pro každého z nás a je jen na nás, jak se s ní vypořádáme. Já se osobně snažím najít si na tom něco pozitivního a využít to ve svůj prospěch. Jak už jsem zmínila, rodina a zdraví je teď pro mě na prvním místě. Jako pozitivní beru to, že si teď můžu po dlouhých letech konečně pořádně odpočinout, jak fyzicky tak i psychicky. Ale musím přiznat, že už mi volejbal, spoluhráčky a hlavně radost ze hry začíná chybět. 

Jak skončila soutěž v Polsku a jak se k vám zachoval klub?

Shodou okolností v pátek 13. března jsme se dozvěděly o předběžném ukončení naší sezóny. Klub nám řekl, že to ještě není oficiální a že to polský svaz chce oznámit až v pondělí. Byly k nám vstřícní a upřímní a v podstatě nám zahraničním hráčkám nařídily, abychom odjely co nejrychleji domů z důvodu uzavírání hranic. Tak jsem si během pár hodin všechno zabalila, druhý den ráno pro mě přijel táta a jeli jsme domů. Taková akce kulový blesk (úsměv). 

Říká se, že jsi v Polsku nebyla moc spokojená a míříš zpátky do Německa, těšíš se?

Když jsem odcházela z Německa, tak mým cílem bylo zkusit jinou ligu. To se mi podařilo a jsem za tuto zkušenost ráda. Poznala jsem novou zemi, s tím nové lidi, kulturu a polskou mentalitu. Nechci to úplně srovnávat, protože každý národ je jiný a oboje má své plusy i mínusy. Měla jsem různé nabídky na angažmá, ale po dlouhém rozhodování mi Německo přišlo v tomto složitém období jako nejlepší možná varianta. Na Stuttgart mám jenom skvěle vzpomínky a jsem moc ráda, že se tam po dvou letech mohu zase vrátit. 

Ve Stuttgartu jsi již byla, asi sleduješ vývoj týmu. Vidíš velké změny oproti tvému působení?

Ano, Stuttgart jsem sledovala a sleduji nadále. Podle mého názoru největší rozdíl vidím na pozici univerzálky, kde hraje velice dobrá Američanka Krystal Rivers, která je velká opora Stuttgartu a bude i v další sezóně. 

Hrálo roli ve tvém rozhodování to, že klub trénuje kouč české reprezentace Athanasopoulos?

Samozřejmě určitou roli to hrálo, ale zásadní rozhodnutí to nebylo. 

Jak vidíš evropské soutěže v příští sezóně? Jak myslíš, že volejbal zasáhne zhoršená ekonomická situace?

To bohužel nikdo v tuto chvíli neví, a proto si na to netroufám odpovědět, ale každopádně si myslím, že nějaký dopad to do budoucna mít určitě bude. 

Spekuluje se, že se sníží platy profesionálů nejenom ve volejbale. Zaznamenala jsi již podobné názory, že se současná krize „podepíše" na platech volejbalistek?

Ano, už jsem o tom slyšela a myslím, že nejvíc to odnese Itálie, která je vyhlášenou volejbalovou zemí. 

Co reprezentace, určitě si s holkami voláte… jak myslíš, že dopadne letošní reprezentační sezóna?

Tak je jasné, že GEL nebude a mám obavy i o srpnovou kvalifikaci. Ale zatím termín kvalifikace trvá a čekáme na finální vyjádření CEV. 

Autor: Jiří Carba