Michaela Mlejnková útočí se Stuttgartem na titul, odchod trenéra jí mrzel

Ligový titul jí přeje asi každý. Po dvou letech v Polsku se Michaela Mlejnková vrátila do Německa, kde skončila už třikrát na druhém místě. V letošní sezoně je se Stuttgartem po polovině základní části ve vedení. „Titul je jasným cílem. Máme nejsilnější tým, můžeme si to zkazit jedině samy,“ říká česká reprezentační smečařka, která se rozmluvila také o novém trenérovi z dánské reprezentace, o porovnání polské a německé ligy.....

Jak zatím hodnotíte sezonu v Německu?
Zatím jsem spokojená, sezona je jak na houpačce, protože nám v polovině sezony vyměnili trenéra Giannise Athanasopoulose. Byl to velký skok. Už se s novým trenérem sžíváme a je to v pohodě.

Jak moc vás tato výměna překvapila?
Asi to mělo souvislosti s předchozími lety, kdy se tam objevily problémy ve vedení klubu. Panovaly nedorozumění vůči tomu, jak má trénovat a vést tým. Asi už to byla poslední kapka, nevydržel to a odešel. Docela mě to překvapilo. Odchod byl hlavně z jeho strany.

Jak vás to mrzelo?
Hodně. Ale říkala jsem si, že od něj neodcházím, protože ho mám v národním týmu. Ale před sezonou jsme si dali určité cíle a nemůže to s námi absolvovat do konce. To mě mrzí.

On je známý tím, že vyžaduje hodně komunikace, také během tréninku. Jak je vedení týmu rozdílné pod současným trenérem?
Nový trenér Dán Tore Aleksandersen chce zase úplně jiné věci. Vede ještě k tomu norský národní tým, chlapy. Přines do našeho týmu spoustu detailních věcí o bloku a obraně. Když to na nás v prvních dvou týdnech vybalil, koukaly jsme na něj… Bylo to hodně náročné, strašně moc trénujeme. Byly jsme vyčerpané jak psychicky, tak fyzicky. Předtím jsme byly zvyklé trénovat dvakrát denně hodinu a půl, tak teď to máme dvě a půl hodiny, v intenzivním módu. Je to velký skok.

Takže máte hodně drilu…
Ano, vše je zaměřené na techniku, každý den se musí dělat hodně opakovaní.

A projevil se tento přístup výsledkově? Daří se vám v týmu…
Mělo to pozitivní vliv. Ale na druhou stranu jsme také celkem unavené, musíme si na to zvyknout. Nemáme moc času na odpočinek. Je to jiný systém, víme každá, co přesně a detailně dělat. Když se to dodržuje, tak to funguje skvěle. Když někdo začne na hřišti dělat něco jiného, tak to přestane fungovat. Záleží také na tom, jak jsou všichni unavení.

Jsou to největší galeje, které jste kdy v týmu zažila?
Když jsem hrála za začátku v Polsku, tak jsem měla také hodně přísného trenéra. Nastavil to rovněž takto přísně, celkem to fungovalo, ale pak ho vedení najednou vyhodilo.

Vám se ale daří v Německu, ve statistikách jste 12. nejlepší hráčka, druhá nejlepší v týmu…
Moc tohle nesleduji. Jsem spokojená, mohlo by to být samozřejmě lepší. Beru to tak, že se mi v té koronakrizi celkem daří. Já mám moc ráda, když hraji ve skvělé atmosféře a na zaplněném stadionu. Teď hrajeme v tichu a bude možná složité si zvyknout na větší hluk během hry. Jsem ráda, že nemám herní výkyvy, hraji stabilně. Také jsem nastoupila pokaždé v základní sestavě, což je skvělé.

Cíle jsou jasné – vyhrát titul….
V poháru nám to nevyšlo, za dva týdny budeme hrát druhou skupinu Ligy mistrů. V té první jsme si poradily s Dynamem Moskva a s Istanbulem jsme podlehly až v tiebreaku. Potvrdily jsme si, že je možné hrát s favority. A v lize jsme na první místě a rozhodovat bude hlavně náš výkon, máme nejlepší tým v Bundeslize a bude rozhodovat to, jak budeme mentálně silné.

Jaký byl vůbec návrat do Bundesligy?
Už jsem věděla, do čeho jdu. Prostředí jsem znala, týmy jsou v podstatě stejné. Akorát se nějaké hráčky vyměnily do jiných celků. Ale zase se to tak nezměnilo. Hra se možná o trochu více zrychlila.

Jaká je úroveň v porovnání s Polskem?
V Německu jsou více zaměření na taktiku a přijde mi to také více rychlejší. V Polsku většina týmů to hraje jednodušeji a pomaleji, tady je to dynamičtější. Přijde mi to. A také celá německá liga se posunula. Kvalita zdejších týmů je vidět také na výsledcích v Lize mistryň, úroveň se zvedla.

Jak jste spokojená v týmu?
Kamarádím se se všema stejně, ale je tu hodně národností. Každá z nás má v hlavě hlavní cíl, děláme maximum.

Jsou hodně nepříjemné ty testy na covid?
Od začátku je to furt stejné, roušky se nosí všude v obchodech a cestou do šatny. Testují nás před každým zápasem, naštěstí děláme ty rychlostesty, jejichž výsledky se dozvíme do 15 minut. Na začátku října jsme musely přeložit utkání, asi měsíc jsme nemohly hrát, do toho bylo dvoutýdenní volno a karanténa. Po návratu na hřiště mě přišlo, že jsme začínaly od nuly. Bohužel hodně týmů mělo problémy a nakažené hráčky.

A co vy, vyhnul se vám covid?
Ne, bohužel. A to na začátku, za dost zvláštních okolností. Byla jsem na testu a ukázalo se mi, že jsem negativní, ten den. Šla jsem spát a bylo mi špatně. I když jsem měla všechny příznaky, test mi vyšel jako negativní. Když jsem si za měsíc dělala testy na protilátky v krvi, ukázalo se, že jsem prodělala Covid-19. Asi ten test se dělal moc brzo, nemoc se projevila až za několik hodin. Některým holkám nic nebylo a byly pozitivní a já byla hodně unavená a byla jsem negativní. Divné…

Co říkáte na to, že zrovna v Německu nemohou fandit diváci?
Mrzí mě to dost. Když jsem z Bundesligy v minulosti odcházela, tak rozloučení bylo nezapomenutelné s diváky. Naše hala byla zcela vyprodaná. Všichni děláme vše pro to, aby alespoň pocitově tady s námi byli. A to například tím, že si fanoušci mohli zaplatit sedačku, na kterou se nalepily zvětšené fotografie jejich tváří. Aspoň takto, provizorně.

Ale někde to bylo ještě horší, třeba v Česku, kde se nemohlo v halách ani trénovat…
To jsem si říkala, že bylo hodně zvláštní od vlády. Na jednu stranu povolí obchody, kde jsou lidi blízko ve frontách a haly nechají uzavřené pro profesionální hráče, které to mají jako hlavní pracovní činnost.

Dá se naznačit, jaký máte výhled na další sezonu?
Zatím ještě žádné nabídky nemám, ale je to hodně otevřené. Uvidíme, jestli mě tu budou chtít. Je ještě brzo. Kvůli koronaviru bude všechno zpožděné. Nikdo nebude vědět, jak na tom bude, kolik budou mít peněz. Složité…

Jak koronavir ovlivňuje tu ekonomiku a výplaty ve volejbalovém prostředí?
Bohužel významně, hodně. Například v Itálii šly peníze hodně dolů. Co jsem s kamarádkami mluvila, tak prý nedostaly dvě nebo tři výplaty nebo jim to strhly na sedmdesát procent. To není dobré. Ale v Německu je situace relativně v pohodě, bezpečná. Je to hlavně z toho důvodu, protože klubům přispěly na pomoc buď města, krajské oblasti nebo stát. Státní podpora na sport hodně v Německu přispívá, je to zde vhodně zabezpečené.

Autor: Jiří Uhlíř, foto Allianz MTV Stuttgart