Technická preciznost v herních činnostech je budoucnost, říká Giannis Athanasopoulos

Trenér ženské reprezentace Giannis Athanasopoulos podniká inspekční cesty nejen po palubovkách UNIQA volejbalové extraligy žen 2020/21, aby viděl na vlastní oči potencionální kandidátky reprezentačního výběru, ale i kontroluje výkony reprezentantek v zahraničních ligách. Při jeho zastávce v Praze jsem si s ním v hotelu Pyramida popovídal, jak on vidí světový ženský volejbal.

Jak dlouho se již pohybuješ ve vrcholovém ženském volejbale?

Trénuji již od roku 2011, ale ještě jsem před tím dva roky pomáhal jako dobrovolník v prvoligovém řeckém týmu. Prošel jsem si všechny pozice od statistika, asistenta až k pozici hlavního trenéra.

Neláká tě trénovat muže?

Ach, to je dobrá otázka (smích). Momentálně to není moje přání, ale nikdy neříkej nikdy. Sleduji mužský volejbal, ale nenaplňuje mě tak jako ženský. Mužský volejbal je velmi fyzický s minimem delších výměn. V ženském volejbale je míč ve hře daleko delší dobu a technická vyspělost hráček je velmi důležitá. Čím déle je míč ve hře, tím více stoupá adrenalin a proto ho mám radši.

V posledních letech se ženský volejbal mění. Je víc silový a jsou častěji vidět i herní činnosti, na které jsme byli zvyklí spíš u mužů.

Toto není jev posledních let, takto se to děje mnoho let a ženský volejbal si přebírá prvky z mužského volejbalu. Samozřejmě se ženský volejbal stává více fyzickým, ale technika hraje důležitou roli. Když sleduji mužský volejbal, vždy se snažím najít něco, co mohu použít i u mého týmu. Fyzicky jsou hráčky stále silnější a všechny týmy se této stránce věnují více. Aktuálně je vidět zrychlení útoků ze všech pozic, útoků z doskoku, agresivní blok. A velký posun pozoruji u podání, je mnohem agresivnější.

Jaký bude trend do budoucnosti? Zatím se spíš hledaly vysoké hráčky, ale v mužích je vidět, že výška nestačí a je potřeba šikovnosti.

Myslím, že to je u ženského i mužského volejbalu stejné. Už nestačí být vysoký, ale musíš mít dobře technicky zvládnuté herní činnosti. Kdo bude vysoký a k tomu i šikovný, ten bude vyhrávat.

Když porovnáš evropská družstva se zbytkem světa, jak si Evropa stojí?

Nejjednodušší je podívat se na ranking….. (smích). Ale vážně, vzhledem k tomu, jak se posunuly komunikační technologie, tak je možné sledovat všechno. Nemyslím si, že by byla země, která by udával trend, ale spíš jednotliví trenéři, včetně mě, sledují ostatní. Pak si z toho vezmou, co nejlépe pasuje pro jejich tým. Brazilky hrají rychle, Rusky naopak pomaleji, ale zato razantněji. Evropské týmy jsou vysoko v konečných umístění jednotlivých vrcholných soutěží a myslím, že to bude ještě výraznější, hodně evropských federací investují do svých mládežnických programů.

Strávil jsi mnoho let v Německu. Můžeš nám popsat rozdíly mezi německou a českou nejvyšší soutěží a výchovou mládeže?

To je těžká otázka, ale pokusím se. V Německu z nejvyšší soutěže udělali kvalitní produkt tím, že volejbal dostali do moderních hal. Týmy mají kompletní profesionální servis, jak po sportovní stránce, tak po marketingové a PR. Kolem týmů se „motají“ desítky dobrovolníků, kteří připravují pro diváky program. Tzn., je to show a ne pouze zápas. Od toho se pak odvíjí divácká návštěvnost. Co se týče mládeže je to v Německu o centralizaci, něco podobného jako jste měli střediska vrcholového sportu. Po celém Německu je pět center talentované volejbalové mládeže a systém je vymyšlen tak, aby nejlepší byli spolu, ale zkrátka nepřišel i původní mateřský oddíl. Myslím, že to správný směr.

Stále se omílá otázka, centralizovat talentované hráčky nebo nechat výchovu na klubech pod jednotnou metodikou. Jaký názor zastáváš ty?

Jak jsem již říkal, já jsem pro centralizaci těch nejlepších, to znamená, aby ty nejlepší trénovali spolu. Chápu, že je to těžké pro vymyšlení systému, ale pro růst a úspěšnou reprezentaci je to správná cesta.

Když sleduješ reprezentační družstva, máš čas rozklíčovat i návaznosti A týmu na mládežnické kategorie jednotlivých federací?

Ano, sleduji snad všechna reprezentační družstva. Každý stát to má jinak, ale když vezmeš ty úspěšné, Itálie, Polsko, Německo, Francie, Belgie, tak ty jdou cestou centralizovaných středisek, které si pak reprezentační trenéři objíždějí, sledují a následně tvoří nominace na mezinárodní akce. Tím i vzniká návaznost na A tým. Podmínkou je jasná jednotná metodika.

Jsi lodivodem českého ženského nároďáku. Naše družstvo se vždy pohybovalo ve špičce Evropy, ale úspěšná generace odchází a mluví se o generační „díře“, cítíš to taky tak?

Ano, cítím to, že v českém ženském volejbale vznikla trochu generační díra. Proto jsem rád, že asociace v této době umožnila soustředění ženskému „B“, resp. hráčkám do 23 let. V minulém roce jsem sledoval RD 02, 04, 06 a myslím, že nám chybí vyšší hráčky v porovnání s ostatními. Musíme se zlepšit, přivézt k volejbalu více holek a mít možnost většího výběru.

Doba, ve které nyní žijeme, je ovlivněna koronavirem. Nebojíš se, že hodně mladých, možná perspektivních hráček, volejbalu zanechá?

No, to je těžké. Nikdy jsme se s takovou situací nepotkali. Nyní je to hodně na federacích a klubech, aby pomohly hráčkám překonat dobu, kdy nemohou do hal. Třeba individuálními tréninky, on line kontakty, ale abych řekl pravdu, trochu se toho bojím. My, jako trenéři, musíme být blíž k naší mládeží, víc než kdy jindy, jinak můžou ztratit zájem o volejbal. V době lockdownu využívejme online konference a tréninky.

Jak vidíš letošní reprezentační sezónu? Hrát se asi bude, ale je možné, že bez diváků. Může to ovlivnit výkony hráček?

Jasně bez diváků to není ono, volejbal a každý jiný sport se hraje pro diváky, ale taková je doba, nedá se nic dělat. My se musíme přizpůsobit a připravit se, co nejlépe. Proto jsem teď týden v ČR a objíždím zápasy extraligy, mám schůzky s hráčkami, mluvím s nimi, mluvím realizačním týmem. Zatím se hrají soutěže, a to je dobře, ale až začne příprava národního týmu, musíme do toho hned „skočit“ naostro, protože moc času nebude. Myslím, že GEL, kvalifikace na ME a ME se odehraje. To, jestli před prázdnými tribunami nebo s diváky neumí asi nikdo predikovat.

 

Autor: Jiří Carba