Trenérský notes 2/22: Získávání dovedností

V minulém díle jsme si ozřejmili metody a postupy a jejich efektivitu v procesu učení. V dnešním díle se blížeji zaměříme na základní principy tréninku, získávání dovedností, specificitu tréninku a vztah výkonu a učení se nových dovedností.

Základní principy tréninku a opakování

Nikoho asi nepřekvapí, že chceme-li se naučit novou dovednost, musíme ji procvičovat. Bohužel neexistují jednoduché cesty a vždy je nutné projít si určitým počtem opakování. Teoreticky můžeme říci, že čím více času strávíme tréninkem, tím lepších výsledků v učení dovedností dosáhneme. Pouhý počet opakování však není jediným faktorem: vedle kvality provedení se na konečném výsledku podílí i metody, které využíváme (viz. např. minulý díl).

Bylo by však chybou zaměnit trénink s „pouhým“ opakováním. Opakování je čistě mechanická činnost. Opakování pohybu sice vytvoří jakousi „paměťovou stopu“, která je tím silnější, čím více opakování provedeme. Nejefektivnější učení však pravděpodobně nastává v situaci, „kdy opakování aktivuje co největší počet jednotlivých prvků systému. Opakování je tedy efektivní do té míry, do jaké dokáže aktivovat celý konceptuální model“ (Schmidt R.A., 2010 str., 219), viz. Trenérský notes 53. díl: Pohyb a jeho korekce. 

„…Trénink je specifickým druhem opakování bez skutečného opakování, pokud je toto pravidlo ignorováno, stává se motorický trénink pouhým mechanickým, bezmyšlenkovitým omíláním, které pedagogika již diskreditovala.“ (Bernstein, 1967, str. 134). 

Specificita tréninku

Jedním z dalších problémů při učení nových dovedností, v hrách a kolektivních sportech o to více, je specificita daného prostředí. S troškou nadsázky můžeme říci, že trénink určité činnosti v daném prostředí vede ke zlepšení výkonu dané (izolované) činnosti v daném prostředí. Například pokud trénujeme příjem z „děla“ může se stát, že dosáhneme „mistrovství“ při příjmu míče vystřeleného z trenažéru, ale při příjmu reálného podání již příjem nezvládneme (resp. zvládneme na mnohem horší úrovni). Podobné dopady na výkon v utkání může mít i prostředí – velikost haly, osvětlení, diváci, či jiné faktory, například důležitost utkání. „Smyslové vjemy (zrakové, sluchové, hmatové a další) získané během tréninku v určitém prostředí se stávají součástí naučené podoby dané dovednosti. Budoucí výkony mají lepší úroveň, pokud jsou k dispozici stejné smyslové informace a žádný ze zdrojů vjemů se nemění.“(Proteau, 1992). Musíme tedy zajistit, aby trénink přenesl naučené dovednosti do nenaučených situací a odlišného prostředí.

Učení a výkon

Pokud mluvíme o učení, tak hráč musel provádět buď úplně novou nebo alespoň částečně odlišnou činnost. Při tom však dochází k rozporu: pokud se učíme novou dovednost, tak dochází k učení nového pohybového vzoru. Jeho cílem je zvládnutí efektivnějšího pohybu, tedy lepšího výkonu. Při tomto učení však dochází krátkodobě ke zhoršení výkonu. Kdo se však při učení koncentruje na podání co nejlepšího výkonu, tak zpravidla nemění pohybový vzor. Při tréninku musíme tedy důsledně rozlišovat, jestli se snažíme podat co nejlepší výkon (ve smyslu výsledku činnosti) nebo se učíme nový pohybový vzor („techniku“ či činnost). 

Autor: Ing. Ondřej Foltýn

Literatura: Schmidt R. A., Lee T. D., Motorické učení a výkon, Mladá Fronta (2019), Proteu, L., Elliot D., Vision and motor control, North Holland (1992), Bernstein, N.A, Pergamon Press (1967)