Trenérský notes 49. díl: Jak pomoci dětem, které něco trápí?: Úzkosti a sebepoškozování

Třetí část minisériálu Jak pomoci dětem, které něco trápí, budeme věnovat psychickým problémům: depresi a úzkosti, které mohou vést až k sebepoškozování či dokonce myšlenkám na sebevraždu.

DEPRESE A ÚZKOSTI 

• na rozdíl od tzv. depky, kterou děti občas mívají a trvá krátkodobě, je deprese dlouhodobé zhoršení nálady dítěte 
• projevuje se např. smutkem, sníženou schopností radovat se, úzkostí, pocity bezcennosti, osamocenosti a viny 
• pro dospívající, kteří mají depresi, může být těžké mluvit o tom, jak se cítí, a nemusí
• rozumět tomu, co se s nimi děje 

VAROVNÉ SIGNÁLY U DÍTĚTE 

• je zvýšeně náladové, jednou je smutné, zamlklé, podruhé podrážděně, přecitlivělé, má výbuchy pláče, fyzické bolesti (břicha, hlavy) 

• cítí se bez energie, ubývá u něho zájem o tréninky 
• může působit znuděně, líně a neschopně 
• prožívá pocity viny a je zvýšeně vztahovačné, ztrácí sebeúctu a podceňuje se 
• má pocit, že rodičům dělá starost, nemá ho nikdo rád
• mívá sebevražedné myšlenky
  
  

Deprese u adolescentů se projevuje neměnnou pokleslou náladou, nedá se ovlivnit vnější pozitivní událostí, ztrácejí schopnost se radovat, nálada je horší ráno, mají poruchy spánku. 

DOPORUČENÝ POSTUP 

• mluvte s ním citlivě, nabídněte mu reflexi (např.„Připadá mi, že jsi nějak nesvůj.“) 
• nemějte tendenci ho rozptýlit, zaktivizovat (např. poznámky typu: „ Vzchop se.“, „To bude dobrý, pokecej s klukama, jděte do kina.“) 
• berte jeho slova vážně (např. „Máš to teď těžký, chápu, jsi smutný.“) 
• ujistěte ho, že jeho pocity smutku a vyčerpanosti, nechuti k aktivitám nejsou projevem jeho selhání, dají se řešit oborníky, není se za co stydět 
• sdělte dítěti, že o jeho stavech promluvíte s rodiči 
• doporučte dítěti, že když se nebude cítit dobře, může kdykoliv zavolat na Linku bezpečí 

INFORMACE RODIČŮ 

• mluvte s rodiči o odborné pomoci, často se jedná o péči psychiatrickou spojenou s psychoterapií 

SEBEPOŠKOZOVÁNÍ 

• úmyslné ubližování vlastnímu tělu (nejčastěji řezání, kousání) 
• snaha přebít psychickou bolest bolestí fyzickou
• chování, na kterém se může vytvořit závislost
• návodné chování pro další děti 
• skryté chování (nebude mít tendenci se Vám svěřit, na situaci spíše upozorní spoluhráči) 

VAROVNÉ SIGNÁLY U DÍTĚTE 

• má opakovaně nevysvětlitelné řezné rány, modřiny 
• může mít obvázané ruce (náramky, hadřík)
• popírá problém, vymýšlí si historky, lže
• zdá se mu, že nic necítí, začíná se izolovat 

DOPORUČENÝ POSTUP 

• na řešení nemusíte spěchat, pokud si nejste jisti postupem, obraťte se na Rodičovskou linku
• k rozhovoru s dítětem přistupujte v klidu, bez výčitek a odsuzování
• vyjádřete o dítě zájem, ale i starost
• naslouchejte mu s otevřeností k jeho způsobu myšlení, bez vyslovování závěrů, udílení rad, poučování 
• nabídněte mu možnost kontaktovat Linku bezpečí, až na něj přijde chuť si ublížit 
• nabídněte mu zdravější a bezpečnější způsoby jak ventilovat emoce (běh, příroda, gumování gumou po těle, rozhovor s blízkým člověkem) 

• netlačte na dítě, aby se sebepoškozováním okamžitě přestalo
• upozorněte dítě, že o problému budete informovat rodiče, počítejte s tím, že dítě může protestovat 

INFORMACE RODIČŮM 

• rodičům je potřeba předat informaci bez přítomnosti dítěte (rodiče mohou mít různé reakce, podceňování, přehnaný strach). 
• rodičům doporučte kontaktovat Rodičovskou linku, kde se s ohledem na závažnost situace 

 

SEBEVRAŽEDNÉ MYŠLENKY A CHOVÁNÍ 

VAROVNÉ SIGNÁLY U DÍTĚTE 

• jedná se o bezprostřední reakci dítěte na náročnou situaci, ze které chce rychle uniknout.
  Většinou jde o souběh více nepříznivých okolností (konfliktní situace doma, nadměrná kritika či tresty rodičů, školní a vztahové problémy) 
• v některých případech však mohou být sebevražedné myšlenky projevem deprese či psychického onemocnění 

VAROVNÉ SIGNÁLY U DÍTĚTE 

• uzavírá se do sebe, ztrácí zájem o kontakty s vrstevníky, o tréninky 
• má pocity beznaděje a potřebu „utéct“ z pro ně neřešitelné situace 

(např. „Nic nemá smysl.“, „Už to nemůžu vydržet.“) 

• má sebevražedné myšlenky a vyjadřuje je (např. „Už vás dlouho nebudu trápit“, „Přál bych si, abych nebyl.“) 
• zabývá se tématy, která souvisí se smrtí

Akutní signály ohrožení života: 

• vyhledává si informace o způsobech sebevraždy (např. smrtelná dávka léku) 
• má plán, jak sebevraždu spáchá, má u sebe např. léky, nůž 
• dává věci do pořádku, loučí se s lidmi okolo sebe, píše dopisy na rozloučenou 
• náhlá úleva (po období bezvýchodnosti) nemusí znamenat, že dítě sebevraždu nespáchá (může to znamenat, že se pro už ni rozhodlo)

DOPORUČENÝ POSTUP 

• má-li dítě sebevražedné myšlenky, zachovejte klid, pozorně ho poslouchejte
• ptejte se na jeho pocity, berte vážně to, co vám říká: „Chápu, že se cítíš jako v pasti.“, „Rozumím, že máš pocit, že tě nikdo nemá rád.“ 
• nevyvolávejte pocity viny: „ Co by na ro řekli rodiče.“, „Máš všechno, nic ti nechybí.“
• neslibujte, že zachováte tajemství o jeho sebevražedných myšlenkách 
• doporučte dítěti volání na Linku bezpečí, když se nebude cítit dobře 
• informujte rodiče 

Akutní ohrožení života: 

• pokud se dítě pokusilo o sebevraždu nebo má opakované intenzivní sebevražedné myšlenky, nenechte dítě o samotě, volejte
• záchrannou službu 
• nebezpečné předměty dítěti odeberte (léky, nože) 

INFORMACE RODIČŮM 

• předejte rodičům okamžitou informaci o stavu dítěte, odkažte je na dětská krizová centra, psychology nebo dětské psychiatry 
• doporučte Rodičovskou linku

 

Autor: Michaela Veselá, zdroj FAČR a Linka bezpečí