75 let Nadi Jeřábové rozené Pražanové

První podzimní měsíc letošního roku je na jubilanty z řad osobností ČVS mimořádně skoupý a tak ohlédnutí s gratulací věnujeme pouze jedné z bývalých reprezentantek, která se lvíčkem na prsou pomohla vybojovat v 60. letech minulého století pro ČSSR dvě bronzové medaile. První v roce 1965 na Letní světové univerziádě v Budapešti, druhou na Mistrovství Evropy 1967 v Turecku a díky této medaili byla uvedena do Síně slávy českého volejbalu. Jubilantce přejeme do dalších let především pevné zdraví, životní pohodu a hodně zdaru ve výchovném procesu u vnoučat v roli obětavé babičky.

Narodila se 13. září 1942 v Pardubicích a do Prahy se s rodiči přistěhovala v 11 letech, tedy v roce 1953. V roce 1959 zakončila maturitou středoškolské studium na La Guardiovu gymnázium na Strossmayerově náměstí a v roce 1964 promovala na Matematicko-fyzikální fakultě UK a stala se středoškolskou profesorkou matematiky a deskriptivní geometrie - tehdy bez udělování akademického titulu. Do důchodového věku pak tyto pro ženu netypické předměty učila na dvou vršovických gymnáziích. Od roku 1970 to bylo sportovní gymnázium v Přípotoční ulici, na kterém mj. získala základní pohybové schopnosti řada později známých volejbalistů. V roce 1974 se vdala za Rudolfa Jeřábka, ukončila svou volejbalovou kariéru a začala se věnovat rodině, tj. kromě manžela synovi Janovi (*1974) a dceři Radce (*1979), kterými byla obdařena trojicí vnoučat.

Pro volejbal ji objevila a získala profesorka tělocviku na gymnáziu, letos 90ti-letá legenda našeho ženského volejbalu – paní Božena Lútočková. V roce 1958 ji přivedla na Štvanici do svého týmu dorostenek Slavoje Praha, a po dosažení plnoletosti v roce 1961 ji trenér ligových žen Slavoje Praha Metoděj Mácha přepsal na soupisku svého celku. V něm si zahrála nejen po boku své „objevitelky“ Bobiny Lútočkové, ale i dalších vysloužilých reprezentantek (Jindry Holé, Jarky Tolarové, Aleny Ursínyové). Za Slavoj Praha hrála do roku 1968 se ziskem dvou 3. míst na MR v letech 1967 a 1968. V roce 1968 přestoupilo 9 hráček Slavoje Praha spolu s trenérem Máchou do RH Praha a důvodem se stalo přenesení nejvyšší soutěže počínaje rokem 1969 z antuky do hal. Tu Slavoj Praha na rozdíl od RH neměl. Jednalo se o tzv. kolektivní přestup, který byl svazem schválen, ale po odvolání mateřské jednoty zůstala nejvyšší soutěž (extraliga) ve Slavoji. Družstvo žen RH Praha, doplněné nejlepšími dorostenkami z přebornického celku roku 1968, si muselo postup do nejvyšší soutěže vybojovat v roce 1969 vítězstvím v 1. národní lize. V sezoně 1969/70 (hrané poprvé systémem podzim - jaro) skončily volejbalistky RH na slibném 3. místě za Střešovicemi a UK Bratislava, Naďa dobrovolně nejvyšší volejbalovou scénu opustila a do roku 1974 hrála již jenom pro radost 1. NL za Slavii MFF UK, tedy za tým své „alma mater“.

Do ženské reprezentace se dostala v roce 1964 přes výběr juniorek (1962-63) a velkou premiérou v prvním týmu ČSSR se pro ni měla stát účast na MS 1966, které mělo hostit Peru. To se však kandidatury vzdalo, po něm i náhradník (Mexiko) a šampionátu se nakonec ujalo Japonsko, ale s odkladem na leden 1967. Šampionát v Japonsku skončil fiaskem po bojkotu týmem SSSR (důvodem nevydání viz týmu KLDR), ke kterému se povinně přidaly další celky socialistického tábora. Toto politické rozhodnutí oznámil našemu celku státní trenér Matiášek až na jeho posledním soustředění v Dobřichovicích koncem roku 1966 a hráčky NDR dopadly ještě hůře – byly odvolány až v průběhu letu do Tokia. Rok 1967 byl pak pro tým žen mimořádně náročný, ale také úspěšný a Naďa byla u toho. Nejprve zvítězily v dodatečné kvalifikaci na OH 1968 ve Slavinskim Brodu a své kvality potvrdily bronzovou medailí na ME 1967 v Turecku. Přestože měla Naďa velkou šanci zahrát si v Mexiku, reprezentace se dobrovolně vzdala, stejně jako Stáňa Rehbergerová roz. Kloudová. V obou případech se na tomto rozhodnutí podepsalo zklamání ze zrušeného startu na MS v Japonsku, tj. zatahování politických zájmů do sportu. Nutno ještě dodat, že s výškou 179 cm hrála Naďa po celou svou kariéru na postu smečařky.

Více se zájemci dočtou v profilu z roku 2012 ZDE, ke kterému přidáváme pár méně známých fotografií ze začátku a konce jubilantčiny volejbalové kariéry. Vzhledem k tomu, že i letos (stejně jako před 5 roky) se Naďa omluvila ze setkání jubilantů ČVS, vkládáme do záhlaví pouze historické foto z roku 1966, kdy byla nedílnou součástí ženské reprezentace ČSSR.

Prvoligový tým žen Slavoje Praha v roce 1963 (7. místo). Nahoře zleva trenér Metoděj Mácha, Smíšková (později Pletichová, dnes Vrbovcová), Poláková-Břízová, Novotná a Šmardová, dole zleva Tolarová, Senecká, Lútočková a Pražanová.

Bronzovou medaili z ME 1967 připomíná civilní snímek našeho výběru před odletem do Turecka. Zleva stojí Hrádková, Hrabáková, Široká, Bendeová, Pražanová, Šašková a Poláková, dole zleva Rehbergerová, Štruncová, Senecká a Štefková. Chybí Mazúrová (možná autorka snímku?).

Z roku 1970 je snímek družstva RH Praha při Spartakiádě bezpečnostních sborů v Berlíně. Jednalo se samozřejmě o bezpečnostní sbory zemí Varšavské smlouvy. Nahoře zleva: Novotná, Blechová, Šimsová, Hřebíková, Pletichová, Krsková, Pavlíková a trenér Jiří Novotný, dole zleva Štruncová, Hádková, Pražanová a Senecká.

Autor: Zdeněk Vrbenský