Červnové ohlédnutí za jubilanty roku 2026 z řad osobností ČVS

První letní odhlédnutí věnujeme trojici žijících osobností rozdílných volejbalových „profesí“. První věnujeme osobnosti československého ženského volejbalu 80. a 90. let. Reprezentantce, dlouholeté nahrávačce, držitelky bronzové medaile z ME 1987 v Belgii s 230 reprezentačními starty. V případě druhém dlouholetému rozhodčímu a funkcionáři, jehož takřka celoživotní aktivity pro blaho volejbalu dokážou ocenit především v Moravskoslezském kraji. Třetím jubilantem je bývalý reprezentant a funkcionář, pět let předsedal ČVS. Z nežijících jubilantů patří naše první vzpomínka jedné z největších osobností čs. volejbalu 60. a 70. let minulého století a napovězme, že ač rodilý Moravák již bezmála 50 let žil v Bratislavě. A dodejme, že je již těžko překonatelným rekordmanem v účasti na volejbalových olympijských turnajích (držitelem obou čs. medailí z OH). V roli hráče startoval na třech OH (v Tokiu 1964, Mexiko City 1968 a Mnichově 1972) a v roli trenéra volejbalistů ČSSR v Moskvě 1980. Druhá potom rozhodčímu, komisaři a funkcionáři dvou pražských oddílů. Třem žijícím jubilantům přejeme do dalších let především pevné zdraví.

Nedožitých 115 let Ing. Lumíra Běliny

(*5. 6. 1911, †21. 12. 1992)

Čestného člena ČVS, osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů.

Extraligový rozhodčí a komisař, člen Komise rozhodčích a Disciplinární komise ČVS a ČSVF. Funkcionář Slavoje Praha a Slavie VŠ Praha

Člen výboru VO Slavoje Praha, starajícího se o zázemí prvoligového družstva žen, nabitého reprezentantkami a vedeného státním trenérem Metodějem Máchou.

V roce 1968 přešel Lumír do Slavie VŠ Praha, kde dalších 20 let působil jako technický vedoucí družstva mužů, jako hlasatel a zapisovatel jeho ligových utkání.

Další informace najdou zájemci v profilu v rubrice Síň slávy - funkcionáři.

---

60 let Romany Jedličkové (roz. Kumpochové)

(*9.6.1966)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, reprezentantky ČSSR. Jedné z nejvýznamnějších osobností českého ženského volejbalu 80. a 90. let. Držitelky bronzové medaile z ME 1987. Hráčky extraligy v Brně, později v Itálii, Rakousku.

Vyrůstala v jižních Čechách, sportovat začala v deseti letech v Českém Krumlově. V roce 1976 vstoupila do volejbalového oddílu Stadion KDPM České Budějovice (1976-1984) a rychle se zařadila mezi největší talenty regionu. V dorosteneckých kategoriích získala zlatou (1983) a stříbrnou (1984) medaili v nejvyšší soutěži.

Později se přestěhovala do Brna. V roce 1984 přestoupila do KPS Brno (1984-1990). Stala se stabilní členkou základní sestavy a jednou z klíčových hráček týmu. Vrchol brněnského období přišel v roce 1990, kdy tým získal titul mistryň republiky. Jedličková byla tehdy považována za jednu z nejlepších nahrávaček v Československu.
V roce 1990 odešla do Itálie, kde strávila tři sezóny. Italská liga byla tehdy považována za nejsilnější v Evropě, 1990/91 hrála A1 v Cassano Milano, 1991/92 A2 v Autogril Noventa, 1992/93 A2 v Lattebusche Vicenza. Získala zde cenné mezinárodní zkušenosti a potvrdila pověst technicky vyspělé nahrávačky.

Po návratu do České republiky působila v VSK Český Krumlov (1993-97), kde se stala později i hrající asistentkou trenéra. Pak odešla do TU Liberec (1997/98). V letech 1998-2000 hrála za slovenský klub VC SH Senica, kde se stala vicemistryní ligy. Svoji profesionální kariéru zakončila v rakouském Fabasoft Linz (2000–2002). Opět vicemistryně ligy. Vrátila se pak do Krumlova (2003-2006).

V 80. letech byla pravidelnou členkou ženské reprezentace ČSSR. Jejím největším úspěchem je 3. místo na Mistrovství Evropy 1987 v Belgii. Tento výsledek patří k nejvýznamnějším úspěchům československého ženského volejbalu po roce 1970. Dále hrála na ME 1989 (NSR, 5 místo), ME 1991 (ITA, 5. místo). V reprezentaci odehrála cca 230 utkání.

V letech 1998–2000 se věnovala také beachvolejbalu. Se spoluhráčkou Lucií Václavíkovou získala tři bronzové medaile z mistrovství České republiky.

Ve 40 letech skončila s volejbalem a začala se věnovat golfu.

Další informací najdou zájemci v profilu v rubrice Síň slávy - hráči.

---

95 let Ing. Jana Dluhoše

(*25. 6. 1931)

Čestného člena ČVS, Čestného člena MSK KVS, držitele Medaile za práci ve prospěch sportu, významného funkcionáře, rozhodčího.

Rodák z Tisku v okr. Nový Jičín, poválečný absolvent reálného gymnázia v Bílovci a v letech 1950-54 Vysoké školy báňské v Ostravě. V roce 1954 nastoupil do Železáren a drátoven (ŽD) Bohumín, kde působil do důchodového věku (ukončení pracovních aktivit koncem roku 1995) v řadě hospodářských a politických funkcí.

S volejbalem začínal v Bílovci v rámci středoškolského studia a také v místní sokolské jednotě. Jako hráč pokračoval při vysokoškolském studiu v týmu VŠB Ostrava v okresním přeboru a současně začal působit jako rozhodčí. V roce 1954 získal v Nymburku kvalifikaci rozhodčího I. třídy již jako člen TJ ŽD Bohumín a hráč B-týmu mužů. V roce 1962 získal také kvalifikaci trenéra III. třídy. V letech 1970-85 byl organizačním pracovníkem oddílu.
Nejdéle působil jako rozhodčí a soudcovské aktivity ukončil na vlastní žádost v roce 1997 po více jak 40 sezonách s bilancí přes 2000 utkání všech svazových soutěží mistrovských (krátce i extraligy) i nemistrovských (přátelských a turnajových vč. mezinárodních zápasů v rámci družby Ostrava – Katovice).

Do funkcionářských aktivit se zapojil již na gymnáziu v roce 1947 jako člen okresního výboru Čs. obce sokolské v Bílovci a pokračoval během vysokoškolského studia ve volejbalové sekci Krajského výboru TVS (předchůdce ČSTV) jako referent pro práci s mládeží a SHM až do roku 1957.
V letech 1973-75 a 1982-2009 byl předsedou OVS Karviná, v letech 1976-82 členem pléna OVS. V roce 1986 se podílel na organizaci MS žen – jedné ze skupin, hrané v Ostravě.
K práci na krajské úrovni se vrátil v roce 1976 jako člen STK Severomoravského kraje, následovaly funkce předsedy Disciplinární komise, předsedy Revizní komise, člena předsednictva a ve dvou funkčních obdobích místopředsedy SM KVS. V letech 2005-13 byl předsedou Revizní komise Moravskoslezského KVS. V roce 1990 byl zvolen členem výboru ČVS jako zástupce Severomoravského kraje a zastával tuto funkci až do roku 2004 jako zástupce Moravskoslezského kraje. V letech 2005-2013 byl členem Kontrolní a revizní komise ČVS.

Za bezmála 70 let svého působení ve sportu, resp. volejbalu získal celou řadu uznání nejen od orgánů volejbalového svazu, ale také od ÚV ČSTV (Medaile za práci ve prospěch sportu).

Více informací poskytne zájemcům profil v rubrice Síň slávy - Funkcionáři.

---

Nedožitých 85 let Pavla Schenka

(*27. 6. 1941, †30. 12. 2025)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, člena Síně slávy slovenského volejbalu. Hráčské legendy „Zlaté éry“ 50. a 60. let minulého století, dvojnásobného medailisty z OH (stříbro, bronz), z MS (stříbro, zlato) a z ME (stříbro. stříbro). Dlouholetého člena Komise vrcholového sportu, Trenérské rady a Komise mládeže SVF, spoluautora slovenské publikace „Volejbal“, lektora školení volejbalových trenérů a stálého dopisovatele časopisu „Trenér“. Držitele titulu Zasloužilý mistr sportu, držitele státního vyznamenání „Za vynikající práci“.

Rodák z Borotína v okr. Blansko, od 5 let občan Brna se sportovními začátky v Sokole Žabovřesky, kde se kromě klasické sokolské gymnastiky věnoval basketbalu, fotbalu a stolnímu tenisu. S volejbalem se blíže seznámil v 15 letech díky svému otci, akademickému sochaři Františkovi, chodícímu pravidelně na rekreační „volyš“ s partou dalších brněnských umělců. Právě v této partě jako náhradník za absentéry odstartoval Pavel svou volejbalovou kariéru.

Následovalo kratičké působení v dorostu Spartaku ZJŠ v roce 1959 a již v tomto roce jej trenér Karel Láznička přeřadil na ligovou soupisku mužů, začal jej nazývat Pavčou. Na podzim 1960 narukoval do Dukly Kolín, kde získal v roce 1961 svůj první mistrovský titul. V letech 1963-1972 již byl zpátky v Brně a stálou oporou Spartaku ZJŠ, resp. Zbrojovky Zetoru Brno od roku 1969. S družstvem vybojoval dalších 5 titulů Mistra ČSSR, v letech 1968 a 1972 vítězství v prestižním PMEZ a dvojicí druhých míst v letech 1970 a 1971. Již po prvním mistrovském titulu v Kolíně si zajistil nominaci na MS 1962 v Moskvě (stříbrná medaile) a v následujících 10 letech se stal stálicí a smečařskou oporou reprezentace ČSSR.

Úctyhodná je jeho sbírka 6 medailí z prestižních soutěží (ME, MS a OH) v podobě jedné zlaté, čtyř stříbrných a jedné bronzové. Sbírce vévodí stříbro z první „volejbalové“ olympiády 1964 v Tokiu, zlato s titulem Mistra světa z Prahy 1966 (a zařazením do nejlepší šestky šampionátu) a bronz z OH 1968 v Mexiku. Na OH v Mnichově 1972 skončil náš tým na 6. místě. K dalším hráčským úspěchům Pavči lze připočíst ještě 3. místo na premiéře Poháru světa v roce 1965 v Polsku a 2. místo na Turnaji pěti kontinentů 1969, hraném v uruguayském Montevideu a chilském Santiagu. V roce 1972 se rozloučil s reprezentací (za kterou odehrál na 400 zápasů).

Po zranění v roce 1973 Pavčo přijal nabídku trenérského postu u mužů ČH a současně pozici šéftrenéra SVS MV. Družstvo vedl 17 sezon, v té první 1973/74 s ním vybojoval návrat do extraligy (kde se v předchozí sezoně neudrželo) a rozloučil 3. místem v sezoně 1989/90. Družstvo se pod jeho vedením probojovalo nejen mezi elitu čs. volejbalu (s trojicí mistrovských titulů v letech 1978/79, 80 a 81, trojicí druhých a dvojicí třetích míst), ale i mezi elitu evropských klubových celků se ziskem PMEZ v roce 1979 a PVP v roce 1981. V tomto roce získalo „hattrick“ v podobě titulu, vítězství v Čs. poháru a evropském PVP.

Jako funkcionář působil v Komisi vrcholového sportu ÚV ČSTV, byl členem Trenérské rady a Komise mládeže SFV.
Zájemcům nabízíme jubilantův podrobný volejbalový profil.

---

70 let Ing. Antonína Lébla

(*28. 6. 1956)

předsedy ČVS 2005-2010, reprezentanta juniorského i seniorského, extraligového hráč VŠ Praha, pravidelného účastníka míčových sedmibojů, funkcionáře.

Jednou z nejvýraznějších osobností Havířovského volejbalu je rozhodně Ing. Antonín Lébl. Tonda, jak je mezi volejbalisty znám, se stal i významným funkcionářem.

Ve stopách otce šli i synové Martin a Jakub. Právě Martin patřil v nedávné minulosti k jednomu z nejlepších světových blokařů!

Inženýrský titul získal Tonda na Vysoké škole ekonomické - obor zahraniční obchod v Praze. Trenér 2. třídy. Absolvent tříletého kurzu FIVB - Marketing a Public Relations ve volejbale.

Se sportem začínal v atletice a volejbalu v AZ Havířov, první juniorské volejbalové tituly získal v sezonách 1972 a 1973 (Mistr ČSSR a ČSR). V letech 1974 – 1986 člen Střediska vrcholového sportu VŠ Praha MŠ (hráč Extraligy mužů – VŠ Praha, 3 x 2. místo v PČR). 1979/80 absolvoval základní vojenskou službu v Rudé hvězdě Praha. V letech 1986 – 1988 zahraniční angažmá v Belgii (Knack Roeselare, Menen).

V mládežnické kategorii absolvoval 150 startů v RD ČSSR junioři (2. místo na ME juniorů 1975, Německo). V dospělosti 60 startů v RD ČSSR mužů (5. místo na MS 1978 Itálie).
Později v letech 1993–2011 hráč a trenér TJ ABC Braník, I. třída Pražského přeboru.

Funkcionářské činnosti se věnoval od roku 1997 jako člen vedení TJ ABC Braník, člen SR ČVS, 2005–2010 předseda ČVS. Další funkcionářská činnost: 2006–2010 člen VV ČSTV, 2006-2007 předseda Ekonomické rady ČSTV, 2005–2010 člen komise Českého olympijského výboru pro ekonomiku a marketing, 2005–2010 člen pléna Českého olympijského výboru.

Na přiložené fotografii z roku 1995 "Tonda" a další hráči Havířova.

 

Autor: Václav Věrtelář