16.1.2018

Lednoví jubilanti roku 2018 z řad osobností ČVS

První gratulaci nového roku věnujeme šesti bývalým reprezentantům, z nich čtyři žijící oslaví v průběhu ledna 2018 svá kulatá či půlkulatá životní jubilea. Ve stručnosti připomínáme jejich hráčskou kariéru, úspěchy a všem přejeme do dalších let především pevné zdraví, pohodu v osobním životě a co nejvíce radosti při současných „náhradních“ aktivitách. Současně připomínáme dvě jubilea nedožitá: první patří jedné z největších legend našeho volejbalu, druhá jeho spoluhráči z reprezentace, se kterým se podílel na zisku stříbrných medailí volejbalistů ČSSR na světovém šampionátu v roce 1960 v brazilském Rio de Janeiro.

logo

Karel PaulusNedožitých 85 let Karla Pauluse

(*3. 1. 1933, †31. 10. 2003)

držitele 3 zlatých a 3 stříbrných medailí z vrcholných mezinárodních soutěží, dvojnásobného mistra Evropy z Bukurešti 1955 a Prahy 1958, mistra světa z Paříže 1956 a stříbrného z OH 1964 v Tokiu. Podle výsledků ankety ČVS z roku 2001 třetího nejlepšího čs. volejbalisty 20. století (za Josefem Musilem a Josefem Tesařem), držitele státního vyznamenání „Za zásluhy“, titulů Zasloužilý mistr sportu a Zasloužilý trenér, osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Karel, pro své mimořádné skokanské a pohybové schopnosti nazývaný Kaučukovým dědkem, se narodil v Dolní Brusnici u Dvora Králové a od dvou let žil s rodiči a sestrou v Bílé Třemešné. Jeho podrobný volejbalový profil s několika historickými fotografiemi naleznou zájemci na tomto webu v rubrice Síň slávy – Hráči. Se sportem začínal v Sokole Bílá Třemešná v útlém věku a kromě klasické sokolské gymnastiky se věnoval všem v této jednotě dostupným sportům. Úspěchy slavil v atletice (jako dorostenec reprezentoval Čechy v hodu diskem a vrhu koulí), byl talentovaným fotbalistou (při studiu průmyslovky kopal za muže Dvora Králové divizi) a výborným lyžařem – běžcem a skokanem (členem dorosteneckého výběru ČSR v závodě sdruženém). S volejbalem začínal v 15 letech a v roce 1951 byl vůdčí osobností družstva dorostenců Sokola Bílá Třemešná, které vybojovalo v Banské Bystrici titul Přeborníka ČSR. Tento úspěch a jeho výkon na turnaji neunikl pozornosti svazové Trenérské rady a následovalo první pozvání na soustředění širšího kádru mužské reprezentace ČSR, které proběhlo v roce 1951 v Třeboni. První mezinárodní akcí, na které si zahrál se lvíčkem na prsou, byl turnaj v rámci Světového festivalu mládeže a studentstva, který v roce 1953 hostila Bukurešť a na kterém náš výběr zvítězil. S reprezentací se rozloučil na olympiádě v Tokiu, tj. reprezentační dres oblékal 12 let.

V roce 1953 narukoval na vojnu, do výběrového týmu ÚDA Praha a armádnímu volejbalu zůstal věrný do konce hráčské kariéry jako hráč a později trenér. S družstvy ÚDA Praha a Dukla Kolín získal v letech 1954-63 jako hráč 5 mistrovských titulů a další 3 tituly získal v roli trenéra Dukly Jihlava a Dukly Liberec v letech 1968-76. V roce 1975 získali jeho svěřenci Čs. pohár a v roce 1976 zvítězili v PMEZ. K dalším úspěchům patřilo trojnásobné vítězství na prestižním Mistrovství spřátelených armád v letech 1971, 1974 a 1976. Jako hráč zastával post nahrávače a proslavil se „rybičkami“ a dalšími akrobatickými zákroky v poli, které mu vynesly nejen přezdívku, ale i několik ocenění nejlepšího polaře turnajů ME a MS. V análech je uváděna jeho výška 176 cm, ve skutečnosti měřil 173 cm. Tuto míru uvádějí výsledky dlouhodobých měření a testů tehdejšího lékaře našich reprezentačních celků Doc. Josefa Chrástka (†2017). A nebyl sám, kdo si na veřejnosti přidával na výšce a zvyšoval sebevědomí. Ještě je třeba zmínit, že celou svou sportovní kariéru si pečlivě zaznamenával, při všech akcích hojně fotografoval a díky těmto aktivitám je část historie našeho volejbalu perfektně zdokumentována. Zásluhu na tom má i Václav Židů, který Karlovy „sešitové deníčky“ a fotografie knižně zpracoval. Publikaci „Zlatá éra volejbalu aneb 14 let v dresu se lvíčkem“ o 230 stránkách formátu A5 s množstvím fotografií vydal ČVS v roce 2009 - bohužel jen v nákladu 100 ks, které byly v krátké době rozdány svazovým jubilantům. Originály deníků a fotografická alba jsou uložena ve sbírkách Oddělení dějin tělesné výchovy a sportu Národního muzea ČR. Závěrem připomeňme, že uplynulo nejen 85 let od Karlova narození, ale současně 15 let od jeho odchodu do volejbalového nebe. Vložený portrét je z roku 1995, z turnaje v Dřevěnici, kde se v rámci výročí 100 let od zrodu volejbalu v americkém Holyoke utkaly v exhibici dvě šestky našich bývalých reprezentantů.


Jana Růžičková roz. Smecká65 let Jany Růžičkové roz. Semecké

(*12. 1. 1953)

ligové hráčky KPS Brno a Slavie Praha, v letech 1966-1972 juniorské a seniorské reprezentantky ČSSR (bronzové na MEJ 1966, stříbrné na ME 1971) a olympioničky se 7. místem na OH 1972 v Mnichově. Držitelky titulu Mistr sportu a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Prostějovská rodačka a původně gymnastka, kterou její teta Božena Cigrová-Donthová (jedna z prvních poválečných volejbalových reprezentantek ČSR a také osobnost Síně slávy) přivedla k volejbalu po zjištění, že výška 176 cm v žákovském věku není pro další gymnastickou kariéru příznivá a může být naopak využita při volejbalu. S tím začala ve 14 letech v týmu žákyň a dorostenek OP Prostějov, od 17 let pendlovala do druholigového celku (kde si ještě zahrála se svou slavnou tetou) a po maturitě přestoupila do prvoligového týmu KPS Brno. Když Královopolská spadla v roce 1968 z ligy, přijala nabídku pražské Slavie IPS a „sešívaný“ slávistický dres oblékala do roku 1976. Největším úspěchem Slavistek se stalo 3. místo v lize za Tatranem Střešovice a Slávií UK Bratislava roce 1969. Na jejím výkonnostním růstu se podíleli trenéři Václav Raban a Oldřich Zděnovec. Po sňatku s ligovým hráčem Českých Budějovic Zdeňkem Růžičkou v roce 1975 se přestěhovala do jihočeské metropole a do roku 1988 hrála již jen pro radost za budějovický Slovan a ODPM ve 2. lize. Po rozvodu nepodařeného manželství se přestěhovala do Karlových Varů (kde žije dodnes) a volejbal hrála závodně za ženy místního VK do roku 2006. Po dobu své bezmála 40 let trvající hráčské kariéry hrála převážně na postu smečařky a příležitostně blokařky, v reprezentaci pod vedením Stanislava Šnebergera a to jak na juniorském ME 1966 v Budapešti (bronzová medaile), tak na všech dalších startech s výběrem žen ČSSR. Bylo to MS 1970 v Bulharsku (5. místo), ME 1971 v Itálii (2. místo) a na OH 1972 v Mnichově (7. místo). Také v případě Sally či Semči (jak byla spoluhráčkami nazývána) lze nahlédnout do jejího kompletního profilu s historickými fotografiemi v Síni slávy.


Vilém ŠašinkaNedožitých 85 let Viléma Šašinky

(*16. 1. 1933, †6. 4. 2005)

ligového hráče Křídel vlasti Olomouc a Spartaku Potrubí Praha, v letech 1957-1960 reprezentanta ČSSR se startem a stříbrnou medailí z MS 1960 v Rio de Janeiro. Mistra sportu a osobností Síně slávy českého volejbalu.

Narozen v Bojkovicích na Slovácku se sportovními začátky v místním Sokole (gymnastika, atletika - sprinty, skoky). Na gymnáziu v Uherském Hradišti se seznámil s basketbalem a volejbalem, v obou sportech reprezentoval školu na sportovních hrách a byl v dorosteneckém výběru Zlínského (tehdy Gottwaldovského) kraje. Před vojnou si zahrál KP za muže Sokola Bojkovice, na vojně v letech 1952-54 hrál v Olomouci za výběrový armádní celek Křídla vlasti s postupem do nejvyšší soutěže. Ta se hrála v roce 1953 jako zkušební ročník 1. celostátní ligy a Křídla vlasti skončila v konkurenci 12 mužstev na 11. místě a sestoupila. Přestože si v další sezoně 1954 družstvo s pomocí posil J. Fučíka a L. Tomana (převelených z ÚDA Praha) vybojovalo návrat do 1. ligy, bylo rozhodnutím MNO zrušeno.

Po skončení vojny se Vilém přestěhoval do Prahy, kde až do důchodového věku pracoval v národním podniku Potrubí. Získal od něj byt a za podnikový tým volejbalistů (Spartak Potrubí) hrál v letech 1955-64. V roce 1955 pomohl družstvu k postupu do nejvyšší soutěže a v letech 1959-62 patřily Roury mezi nejlepší celky 1. ligy (4x 4. místo, ve dvou letech je o bronzovou medaili připravil pouze horší poměr setů). Družstvo v té době vedl internacionál Josef Reicho a hráli za něj další reprezentanti ČSR a ČSSR (Kedles, Kříž, Kučera, Šorm, Toman či Železný). Hráčskou kariéru ukončil v roce 1964 po sestupu Potrubí z 1. ligy. Premiéru v reprezentaci si odbyl na Světovém festivalu mládeže a studentstva v Moskvě v roce 1957 (2. místo) a ve stejném roce startoval na turnaji v Bulharsku. Ten iniciovala FIVB u příležitosti zasedání MOV v Sofii, na kterém bylo rozhodnuto o zařazení volejbalu mezi olympijské sporty. Náš výběr skončil druhý za Bulhary a svým výkonem přispěl ke kladnému rozhodnutí MOV. Vyvrcholením volejbalové kariéry Vildy Šašinky se stala nominace na MS 1960 v brazilském Riu, odkud si přivezl stříbrnou medaili. Více v jeho profilu na webu (Síň slávy – hráči).


Naďa Kořánová roz. Pechanová65 let Nadi Kořánové roz. Pechanové

(*19. 1. 1953)

extraligové hráčky Rudé hvězdy Praha – pětinásobné mistryně ČSSR, v letech 1973-81 juniorské a seniorské reprezentantky ČSSR se startem na čtyřech ME se ziskem stříbrné medaile ME juniorek v roce 1973 v Nizozemsku.

Pražská rodačka se sportovními začátky ve Spartaku Praha 4, kde se od 11 let věnovala české házené na postu brankářky. Ve 14 letech vyměnila házenkářský míč za volejbalový jako žákyně a dorostenka Slavoje Braník pod vedením Jiřího Němečka. V roce 1970 již pendlovala do družstva žen Braníku ve 2. lize a v roce 1972 si vysloužila nominaci do výběru juniorek ČSSR. Ten v té době trénoval Vilém Košťál a v roce 1973 dovedl k zisku stříbrné medaile na MEJ v nizozemském Utrechtu. Následovalo angažmá ve Slavii Praha IPS, se kterou odehrála po vedením Antonína Kyndra extraligový ročník 1973/74 (7. místo). Po jeho skončení změnila potřetí klubovou příslušnost a v následujících 8 sezonách (poslední 1981/82) se stala jednou z opor RH Praha a družstvu pomohla k zisku 5 titulů mistra republiky. První dva pod vedením Jiřího Novotného v letech 1975 a 1977, s nimi ještě vítězství v PMEZ v roce 1976. Další 3 tituly za sebou získala v letech 1979-81 pod vedením Richarda Bönische. V seniorské reprezentaci si zahrála na 3 evropských šampionátech: v roce 1977 ve Finsku (5. místo, trenéři A. Kyndr a R. Bönisch), v roce 1979 ve Francii (7. místo, trenér A. Kyndr) a v roce 1981 v Bulharsku (trenéři Michal Nerad a V. Košťál). S volejbalem se rozloučila v roce 1982 po vážném úrazu na lyžích, jehož následky znamenaly konec všech sportovních aktivit.

Na snímku volejbalistky RH Praha v úspěšném roce 1980, ve kterém získaly 5. mistrovský titul a vítězství v PMEZ. Zleva stojí trenér R. Bönisch, lékař MUDr. Sever, Langšádlová, Pechanová, šéftrenér SVS MV Karel Brož, Chládková, Hřebenová, asistent trenéra Pavel May a vedoucí družstva Jaroslav Rejcha. V podřepu zleva Pavlíkova, Regina Sveřepová, Bláhová, Eliášová a Ptáčková.


Miroslava Baráková roz. Bláhová60 let Bc. Miroslavy Barákové roz. Bláhové

(*26. 1. 1958)

extraligové hráčky KPS Brno a Rudé hvězdy Praha - osminásobné mistryně ČSSR, v letech 1972-86 juniorské a seniorské reprezentantky ČSSR se ziskem stříbrné medaile na MEJ 1975 a startem na dvou MS a pěti ME žen. Mistryně sportu a nejlepší volejbalistky ČSSR v letech 1980 a 1985.

Narodila se v Čeladné u Frýdku-Místku a sportovat začala ve 12 letech v Sokole Frenštát p. Radhoštěm, kde získala základní pohybové dovednosti. Na prvním stupni ZŠ se věnovala gymnastice a v 6. třídě ji k volejbalu přivedl tělocvikář Libor Mach. Koncem roku 1970 se nechala zaregistrovat v družstvu žákyň TJ MEZ Frenštát, se kterým obsadila 3. místo na Přeboru republiky v roce 1972 a byla vyhlášena nejlepší smečařkou turnaje. V roce 1974 ji přivedl do Brna trenér Milan Kafka a v 16 letech začala pod jeho vedením pendlovat do extraligového celku žen Techniky Brno. V roce 1975 si zahrála na juniorském ME v Mnichově, odkud si dovezla stříbrnou medaili. Po skončení soutěžního ročníku 1974/75 přešel kompletní celek Techniky s trenérem Kafkou do Střediska vrcholového sportu, zřízeného při KPS Brno a další 3 sezony si Mirka zahrála nejvyšší soutěž s nejlepším 2. místem v sezoně 1976/77. To již patřila mezi opory Královopolské, poprvé si zahrála na ženském ME 1977 ve Finsku (5. místo) a o rok později na MS v SSSR (12. místo).

Na podzim 1978 přestoupila do SVS MV při Rudé hvězdě Praha, kde prožila nejúspěšnější část své volejbalové kariéry. Pod vedením trenérů Richarda Bönische a Petra Kopa získala v následujících 11 sezonách 8 mistrovských titulů a 3 tituly vicemistra. K dalším klubovým trofejím patřilo vítězství v PVP 1979 (2. místo 1983 a 3. místo 1984) a vítězství v PMEZ 1980. V tomto roce byla poprvé vyhlášena svazovou anketou „volejbalistkou roku“. A souběžně s klubovými úspěchy startovala v dresu ČSSR na dalších šampionátech: ME 1979 ve Francii (7. místo), ME 1981 v Bulharsku (6. místo), ME 1983 v NDR (8. místo) a ME 1985 v Nizozemsku (4. místo). V tomto roce byla podruhé vyhodnocena nejlepší domácí volejbalistkou a měla nejblíže k zisku medaile, která by ji otevřela dveře do Síně slávy českého volejbalu. S reprezentací se rozloučila 11. místem na pražském MS 1986 a vrcholnou hráčskou karieru zakončila 3 sezonami v nejvyšší belgické soutěži: 1989/90 ve VC Vlamertinge, 1990-92 ve VC Dames Temse. S tímto celkem startovala v PVP a v roce 1991 byla vyhlášena nejlepší hráčkou play-off belgické superligy. Po návratu do Prahy a ukončení bakalářského studia na Právnické fakultě UK hrála pro radost do roku 2006 za B-tým Olympu Praha přebor Prahy. Přidáváme dvojici historických fotek, portrét jubilantky v záhlaví je z pražského MS 1986, na kterém byla kapitánkou našeho týmu.

Na prvním snímku volejbalistky KPS Brno v extraligové sezoně 1975/76 (4. místo). Zleva stojí Ibermajerová, druhý trenér M. Chmelík, Dvořáková, Nováková, Severová-Králíková, Fabikovičová, Jelínková-Hübnerová, první trenér M. Kafka a Povolná, v podřepu zleva Bělochová, Konečná, Bláhová, Z. Korčeková a Kočová.

Na druhém snímku jednoblok Mirky Bláhové (č. 10) při utkání ME 1983 s Rumunskem, přihlíží Eva Kubáková (č. 1). Hladká prohra 0:3 nás stála postup do finálové skupiny.


Ivan Jakubíček60 let Ivana Jakubíčka

(*30. 1. 1958)

extraligového hráče a trenéra Dukly Liberec - trojnásobného mistra republiky (dvakrát v roli hráče, jednou v roli trenéra), v letech 1980-84 reprezentanta ČSSR se startem a 6. místem na ME 1983 v NDR.

Narozen v Uherském Hradišti a krátce po narození se s rodiči přestěhoval do Hradce Králové. Se sportem začínal v 10 letech ve Slávii HK a do 14 let hrál závodně stolní tenis se 3. místem na žákovském MR v roce 1971. Ve 14 letech zkoušel ve Slávii házenou a v Sokole Malšovice začal hrát volejbal, u kterého již zůstal a pod vedením Bořka Roháčka prošel všemi mládežnickými soutěžemi od žáků až po starší dorost se startem v DL. Dorostl výšky 194 cm a stal se obávaným blokařem Dukly Liberec, kam narukoval v roce 1977 a kde po dvou letech zůstal v další činné službě (s propůjčenou vojenskou hodností) do roku 1989, tj. dalších 10 extraligových sezon. Družstvu pomohl k zisku 2 titulů mistra republiky (1980, 1983) a k dalším 8 medailím za čtyři 2. a čtyři 3. místa v extralize. K dalším úspěchům patřilo 2. místo na prestižním Mistrovství spřátelených armád v roce 1979 a 3. místo ve finále PMEZ 1984. V letech 1980-84 byl členem mužské reprezentace ČSSR se startem a 6. místem na ME 1983 v NDR (trenéři Dušan Melíšek a Václav Šmídl). Po zahraničním angažmá v Německu (1989/90 SCC Berlín) a v Belgii (1990-92 Charleroi, 1992-94 Nivelles) se vrátil do Dukly, v letech 1994-97 vedl tým juniorů (přeborníků ČR 1997) a absolvoval dvouleté trenérské studium FTVS UK se ziskem kvalifikace trenéra 1. třídy. V letech 1997-2002 vedl extraligový celek mužů Dukly Liberec se ziskem titulu mistra ČR v roce 2001 a ve stejném roce také s vítězstvím v Českém poháru. V letech 2002-04 vedl muže VSC Fatra Zlín (6. a 7. místo na MR) a v sezoně 2004-05 ženy Technické univerzity Liberec (6. místo na MR). Od roku 2005 dosud je trenérem juniorů Dukly Liberec.

Stručný výčet jubilantových aktivit a úspěchů doplňujeme trojicí fotografií. Na první jsou starší dorostenci Sokola Malšovice v roce 1974. Byla převzata z publikace „Historie královéhradeckého volejbalu“ (KV ČUS, 2017) se souhlasem autora Václava Židů. Nahoře zleva Kubín, Dolanský, Jakubíček, Poslušný, Hes, Manc a trenér Roháček, dole zleva Hladík, Voříšek a Matoušek. Dodejme, že čtyři hráči tohoto týmu (Hes, Jakubíček, Matoušek a Voříšek) se uplatnili v extralize.

Volejbalisté Dukly Liberec v roce 1980 s „double“, tj. se ziskem mistrovského titulu i Československého poháru. Nahoře zleva zástupce náčelníka ASVS Dukla Š. Olekšák, vedoucí družstva T. Ohnsorg, hráči Špisser, Krebs, Hampacher, Klamrt, Jakubíček, Lenert, trenér Josef Smolka st. a lékař MUDr. V. Exner. Dole zleva: metodik P. Musil a hráči Blažek, Plešingr, Pavlas, Smolka ml., Virág, Kovář, Potáč a Malán.

Jubilantovy trenérské úspěchy připomíná snímek mistrovské Dukly Liberec v roce 2001 po zisku ČP. V horní řadě s pohárem první trenér I. Jakubíček, Rejlek, Kučera, Staněk, Michal, Stefan, Dittrich, Jarolím a druhý trenér M. Malán, dole zleva Ticháček, Zadražil, Boula a Sukuba.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský

Krátké zprávyArchiv
Přátelské utkání - muži - Jablonec nad Nisou 1.9.2018

Česká republika – Tunisko  1:3 (16:25, 23:25, 25:23, 23:25), dodatečný set 1:0 (25:21)

 
Přátelské utkání - muži - Jablonec nad Nisou 31.8.2018

Česká republika – Tunisko 1:3 (25:20, 20:25, 21:25, 16:25), dodatečný set 0:1 (16:25)

 
Přátelské utkání - muži - Jablonec nad Nisou 30.8.2018

Česká republika - Tunisko 3:0 (25:20, 25:22, 25:21), dodatečné dva sety 1:1 (20:25, 25:22)  

 
Kvalifikace na ME 2019 - ženy

Estonsko - Česká republika 3:2 (25:15, 26:24, 24:26, 16:25, 16:14)

 
Kvalifikace na ME 2019 - ženy - Jablonec nad Nisou

Česká republika - Estonsko 3:0 (25:23, 25:12, 25:18)

 
2018 ME U18 beachvolejbal - Brno

Trousil / Vodička – Hellvig / Ahman (SWE) 0:2 (18:21, 10:21), Honzovičová / Šulcová – Álvare M / González (ESP) 0:2 (16:21, 16:21), Trousil /...

Volejbal na facebooku
Generální partner
© ČVS 2015-2018