Srpnoví jubilanti z řad osobností ČVS

V tomto měsíci patří naše ohlédnutí trojici osobností zesnulých a dvojici osobností žijících. Ohlédnutí první patří dlouholetému lékaři našich seniorských reprezentací v dobách tzv. „zlaté éry“ čs. volejbalu, druhé úspěšnému trenérovi mládeže (a to jak v kategorii dívek, tak i chlapců) a třetí uznávanému trenérovi žen s úspěchy na úrovni klubové i reprezentační. Dosažení věku 60 let je podmínkou pro zařazení jubilantů do tohoto cyklu článků a šedesátiny letos slaví jedna z nejaktivnějších osobností samostatné éry českého volejbalu v rolích trenéra, funkcionáře a organizátora řady významných akcí. O deset let dříve se narodila poslední ze srpnových jubilantů - bývalá reprezentantka ČSSR a osobnost Síně slávy českého volejbalu za zisk stříbrné medaile na ME 1974 v Itálii. Jubilantům žijícím přejeme do dalších let především pevní zdraví, životní pohodu a co nejvíce úspěchů při dalších volejbalových i nevolejbalových aktivitách.

Nedožitých 95 let doc. MUDr. Josefa Chrástka, CSc.

(*1. 8. 1925, †9. 1. 2017)

rodáka z Litovle, který po válce absolvoval v Praze Lékařskou fakultu UK a současně Ústav pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy. Od roku 1954 pak působil jako asistent a později jako docent Ústavu tělovýchovného lékařství při Karlově univerzitě. Byl také dlouholetým předsedou svazové Zdravotní komise a lékařem volejbalistů Slavie VŠ Praha. V letech 1954-67 vykonával funkci lékaře našich reprezentačních družstev mužů a žen s podílem na fyzické přípravě a na zisku více jak desítky medailí z prestižních mezinárodních soutěží. S touto funkcí se rozloučil v roce 1963 jako vedoucí výpravy volejbalistek ČSSR na Předolympijském turnaji v Japonsku. Na vlastní olympiádě v roce 1964 chyběl, ale ještě se podílel na přípravě družstva mužů, které v Tokiu vybojovalo stříbrné medaile.

Mezi reprezentanty byl s přezdívkou „Lidohoj“ mimořádně váženou a oblíbenou osobností, která dokázala vyřešit nejen zdravotní problémy v přípravě a při akcích, ale současně se aktivně podílela na pozitivní náladě celého kolektivu.

V roce 1968 byl vyslán jako expert tělovýchovného lékařství do Tunisu, kde působil 2 roky současně i jako lékař volejbalových reprezentací Tuniska. V letech 1983-1994 byl vědeckým pracovníkem a poslední 3 roky ředitelem Výzkumného ústavu balneologického v Mariánských Lázních, kde žil až do konce svého bohatého života, a kde ještě krátce před úmrtím působil jako lázeňský lékař.

V roce 1995 se stal Čestným členem české Společnosti tělovýchovného lékařství, od roku 1999 byl členem New York Academy of Science a od roku 2000 Čestným členem české Společnosti pro hypertenzi.

Snímek v záhlaví vizitky vznikl v rámci setkání jubilantů ČVS v roce 2015 v pražském Park Hotelu, kde ještě ve výborné kondici přijal gratulace k úctyhodným 90. narozeninám. Zájemcům o více informací nabízíme jubilantův podrobný profil z rubriky Síň slávy - Funkcionáři.

---

Nedožitých 85 let Oldřicha Zděnovce

(*12. 8. 1935, †12. 5. 2016)

rodáka z Klatov s volejbalovými začátky v roce 1951 v dorostu Tesly Pardubice s úspěchy v atletice (přespolní běhy). Na vojně v letech 1954-56 hráč druhého týmu ÚDA resp. Žižky Praha. V rámci vojenské služby získal základní trenérskou kvalifikaci III. třídy, začal pracovat v pražské Trenérské radě a v celostátní Komisi mládeže. V roce 1965 získal kvalifikaci II. třídy a začal trénovat dorostence Dukly Praha se ziskem titulu přeborníka republiky v roce 1967 (mezi svěřenci Buman, Hanzálek, Plavec).

V letech 1967-70 byl asistentem trenéra Josefa Mejsnara u RD juniorů ČSSR a od roku 1970 asistentem trenéra Jiřího Novotného u RD juniorek. Druhý mistrovský titul získal s dorostenkami Spofy Praha v roce 1972, ve stejném roce začal pracovat v Ústřední metodické komisi svazu a začal trénovat dorostenky RH Praha. V roce 1973 s nimi vybojoval titul přeborníka ČSR a bronzovou medailí na přeboru ČSSR. V letech 1974-77 trénoval extraligové družstvo žen Slavie Praha IPS a v roce 1978 přesunul oblast svých aktivit do Svazarmu jako trenér radiového orientačního běhu (ROB – tzv. hon na lišku). V letech 1978-91 byl státním trenérem ROB a předsedou odborné komise ROB při ÚV Svazarmu.

Za tuto činnost obdržel titul Zasloužilý trenér branných sportů, volejbalové aktivity ocenila Praha udělením Medaile Otakara Koutského. Snímek v záhlaví je z roku 1972 a jarního setkání jubilantů ČVS v pražském Park Hotelu, o rok později zemřel ve věku nedožitých 81 let.

---

60 let Lubomíra Vašiny

(*14. 8. 1960)

rodáka z České Třebové, který se na domácí volejbalové scéně zviditelnil začátkem 90. let a stále je vidět v roli trenéra, funkcionáře a organizátora řady akcí celostátního významu. K volejbalu přivedl všechny své čtyři potomky a syn Lukáš (v současnosti smečař VK Karlovarsko) je jednou z hráčských nadějí českého volejbalu. Díky reprezentačním aktivitám otce i syna Vašinových bude této volejbalem posedlé rodině věnován jeden z dalších dílů cyklu České volejbalové klany. V této vizitce zakladatele „klanu“ uvádíme v předstihu stručný výčet jeho dosavadních aktivit.

S volejbalem začínal jako hráč Lokomotivy Česká Třebová, které byl po roce 1990 navrácen historický název Sokol Česká Třebová. Od roku 1980 držitel základní trenérské kvalifikace IV. třídy, kterou si postupně zvyšoval v letech 1987 (III. třída) a 1990 (II. třída). Od roku 2000 je po dálkovém studiu trenérství na FTVS UK držitelem kvalifikace I. třídy a v roce 1993 se vydal na dráhu profesionálního trenéra.

Výčet dosavadních trenérských aktivit:

-	hlavní trenér Sokola Česká Třebová všech věkových kategorií mužů (přípravka, mladší a starší žáci, kadeti, junioři, muži), s družstvem mužů postup z KP do 1. ligy a účastí v kvalifikacích o postup do EXL,
-	hlavní trenér Sportovního centra mládeže České obce sokolské při Sokole Česká Třebová II.,
-	hlavní trenér Sportovního centra mládeže při VK Ostrava (několik medailí žáků a kadetů na M-ČR, 1. místo juniorů v roce 2017, mezi svěřenci syn Lukáš),
-	trenér Krajského centra mládeže Pardubického kraje (1 x 1. místo a 2 x 2. místo na Memoriálu R. Myslíka),
-	hlavní trenér prvoligových družstev mužů (Nymburk, Česká Třebová, Opava, Havířov),
-	hlavní trenér EXL družstev mužů (Ostrava, Opava, Benátky n. Jizerou, slovenská Myjava), od nové sezony 2020/21 mužů SVK Ústí n. Labem,
-	asistent trenéra RD juniorů ČR - ročníky 1985 (Holubec, Mach, Rybníček, Štokr aj.),
-	hlavní trenér RD juniorů ČR - ročníky 1991 (Démar, Hadrava aj.),
-	asistent trenéra Igora Prieložného u RD mužů ČR (kvalifikace ME),
-	hlavní trenér akademiků ČR se startem na sedmi Letních světových univerziádách v letech 2007-2019 (největším úspěchem 4. místo na LSU 2009 v Bělehradě).

 

Výčet funkcionářských aktivit:

-	starosta, předseda volejbalového oddílu a manažer Sokola Česká Třebová II.,
-	člen volejbalové komise Odboru sportu České obce sokolské,
-	místopředseda Okresního volejbalového svazu Ústí n. Orlicí,
-	člen výboru a místopředseda Pardubického KVS, předseda Trenérsko-metodické komise KVS, organizátor a lektor školní trenérů III. třídy,
-	člen Výboru ČVS za Pardubický kraj, člen Komise mládeže a Komise společenského významu ČVS, od roku 1994 organizátor Mistrovství ČR veteránů nad 40 let (letošní ročník z důvodu pandemie covid-19 zrušen),
-	manažer RD mužů ČR u trenérů Pavla Řeřábka, Laurenta Tillie, Pavla Třešňáka a Zdeňka Haníka.

 

V roce 1991 byl jedním ze zakladatelů Asociace malých sportů (AMS), začleněné do hnutí „Sport pro všechny“ pod patronací Českého olympijského výboru. V letech 1994-95 vydávala AMS mj. měsíčník VOLEJBAL a Luboš byl členem redakční rady a jedním z dopisovatelů. Pod hlavičkou AMS se podílel na pořadatelství letních i zimních Míčových pětibojů s účastí významných osobností z řad sportovců, umělců, politiků či podnikatelů.

V letech 1992-2013 byl hlavním organizátorem letní Antukové ligy s účastí neformálních uskupení nejlepších volejbalistů ČR včetně hráčů v zahraničním angažmá. Byl pořadatelem řady propagačních sportovních „show“ na náměstích včetně prvního beachvolejbalového na Václavském náměstí v Praze. Stal se a dosud je organizátorem novodobých volejbalových Přeborů ČOS za účasti sokolských ligových družstev mužů a žen. Již 23 let pořádá v České Třebové mezinárodní volejbalový kemp s každoroční účastí více jak stovky dětí z ČR, Slovenska, Polska, Rakouska, Itálie a Řecka.

Za „vlajkovou loď“ svých aktivit považuje sportovně-zábavnou akci „Týden sportu“ (s milionovým rozpočtem a prezentací až 50 sportovních disciplín), který se stal předlohou pro Olympiádu dětí a mládeže. Byl místopředsedou a členem grémia hnutí „PRO sport a zdraví“, založeného ministrem školství, mládeže a tělovýchovy Mgr. Josefem Dobešem.

Aktivní je také v politice jako dlouholetý zastupitel v České Třebové a člen správní rady městských firem, řadu let byl předsedou městské sportovní komise a dvakrát kandidoval do Poslanecké sněmovny parlamentu ČR.

---

Nedožitých 90 let Antonína Kyndra

(*22. 8. 1930, †7. 9. 2002)

pražského rodáka, absolventa Pedagogické fakulty UK s aprobací tělocvik – zeměpis, po škole odborného asistenta na Katedře sportovních her ITVS (1954-58) a na Katedře TV na FEL ČVUT (1959-92).

Se sportem a s volejbalem začínal v Sokole Hostivař, v letech 1949-53 byl hrajícím trenérem mužů a předseda oddílu při Baníku Pérovny Hostivař se startem v pražském přeboru. Trenérské aktivity zahájil v roce 1954 u družstva žen Slavie ITVS (oblastní přebor) a v roce 1957 převzal prvoligový tým žen Tatranu Střešovice SSŽ. Ve Střešovicích působil následujících 20 let s dvojicí přestávek z důvodu zahraničního angažmá v Alžírsku (1964-66) a Togu (1974-75), v obou případech vedl místní reprezentační týmy mužů a žen. S Tatranem získal 6 mistrovských titulů v roce 1961 a v letech 1969-73 a díky těmto úspěchům získal trenérské posty u reprezentačních výběrů.
S akademičkami ČSSR dovezl ze Světových akademických her v Paříži 1957 stříbrné medaile, v roce 1967 vedl juniorky ČSSR a v letech 1980-82 byl asistentem trenéra Vladimíra Tallo se ziskem bronzových medailí na ME juniorek 1982.

U ženské reprezentace působil ve třech cyklech: v letech 1958-60 jako asistent Josefa Češpivy s podílem na zisku stříbrných medailích z ME 1958 v ČSR, v letech 1960-63 byl prvním trenérem žen ČSSR (5. místo na MS 1962 v SSSR, 6. místo na ME 1963 v Rumunsku) a stejně i v letech 1976-80 se startem na dalších dvou ME (5. místo na ME 1977 ve Finsku, 7. místo na ME 1979 ve Francii) a na MS 1978 v SSSR s 12. místem.

V letech 1982-87 vedl v domácí EXL ženy Slavie Praha IPS, v sezoně 1988/89 ženy SV Vilsbiburg v německé Bundeslize.

Byl členem odborných komisí svazového ústředí (Trenérské rady, Metodické komise, Komise vrcholového sportu) a působil jako lektor školení trenérů doma i v zahraničí (1961 v Japonsku, 1980 v Indii). S naším vrcholovým volejbalem se rozloučil v letech 1996-98 v roli manažera ženské reprezentace ČR u trenéra Pavla Řeřábka se ziskem bronzových medailí na ME 1997 v ČR.

Snímek v záhlaví vizitky pochází z dob trenérských aktivit a zájemcům nabízíme jubilantův podrobnější profil z rubriky Síň slávy – Funkcionáři s několika historickými fotografiemi.

---

70 let Jaroslavy Dvořákové

(*25. 8. 1950)

rodačky z Ostravy s dívčím příjmením Baniová. S volejbalem začínala v Nové Huti resp. NHKG Ostrava u trenéra Petra Zvolánka se startem v DL a 2. místem na přeboru republiky v roce 1968. Od 15 let byla v kadetské a juniorské reprezentaci ČSSR a v roce 1969 si zahrála na MEJ v Tallinu (4. místo, trenéři Václav Hajný a Augustin Tobolka). Díky své výšce 180 cm hrála na postu smečařky se začátky v NL žen v dresu NHKG. V letech 1971-76 oblékala dres extraligových bratislavských celků Vinohrady (1971-73), Červená hvězda (1973/74) a Slavia UK (1974-76) se ziskem mistrovského titulu a současně vítězství v PVP v roce 1976.

V ženské reprezentaci si odbyla premiéru na MS 1970 v Bulharsku (5. místo) a v roce 1971 si přivezla z ME v Itálii stříbrnou medaili – v obou případech ještě jako Baniová a pod vedením trenéra Stanislava Šnebergera. V roce 1974 si zahrála na MS v Mexiku (17. místo) a v roce 1975 se s reprezentací rozloučila 5. místem na ME v Jugoslávii - na obou akcích pod příjmením Vandráková a pod vedením Richarda Bönische.
V roce 1977 se vrátila do NH Ostrava se startem v NL a s vrcholovým volejbalem se rozloučila v sezoně 1979/80 startem v nejvyšší jugoslávské soutěži v dresu Mladosti Bělehrad.

Za sportovní úspěchy byla oceněna titulem Mistr sportu a uvedením do Síně slávy českého volejbalu. Snímek v záhlaví vizitky vznikl při setkání jubilantů ČVS v Senátu ČR před 10 roky.
Podrobný volejbalový profil jubilantky s několika historickými snímky naleznou zájemci v rubrice Síň slávy - Hráči, snímek v záhlaví vznikl při setkání jubilantů v Senátu ČR před 10 roky.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský