České volejbalové klany - 8. část – Anna a Darina MIFKOVY. Dvě generace reprezentantek

V předchozích sedmi částech tohoto cyklu byly vyčerpány „klany“ třígenerační s podmínkou reprezentantů či reprezentačních trenérů minimálně ve dvou generacích. Klanů dvougeneračních se stejnou podmínkou je mnohem více a jejich vizitky budeme čtenářům nabízet ještě po celý příští rok v pořadí počínaje nejstarším ze zakladatelů „klanu“. Zahajujeme je představením volejbalistek Mifkových – reprezentantky ČSSR a dvojnásobné olympioničky Anny Mifkové rozené Bémové a její dcery Dariny Mifkové. Otcem Dariny byl nedávno zesnulý basketbalový reprezentant Robert Mifka (1941-2018) a když bylo manželství v roce 1975 rozvedeno, odešla o rok později Anna se svou jeden a půl roční dcerou do Itálie, kde se obě staly volejbalovými celebritami. Matka Anna byla v 80. letech vůdčí osobností družstev Ancony, Potenza a Bergama v nejvyšší italské soutěži - sérii A1 (s titulem nejlepší volejbalistky Itálie v roce 1981) a dcera Darina o 20 let později získala řadu úspěchů nejen klubových, ale také s ženskou reprezentací Itálie, se kterou v roli první smečařky vybojovala na MS 2002 v Berlíně titul Mistra světa.

Zakladatelka – 1. generace

 

Anna Bémová - Mifková

(*1943)

s výškou 174 cm nahrávačka Slavie VŠ Praha, Slavie UP Olomouc, KPS Brno a Tatranu Střešovice s 5 mistrovskými tituly v letech 1969-73, hráčka italské Ancony, Potenzy a Bergama v sérii A1. Reprezentantka a olympionička ČSSR se startem na dvou ME se ziskem stříbrné medaile v roce 1971, hrála na MS 1970 a na dvou olympijských turnajích: v Mexico City 1968 a Mnichově 1972. Nejlepší volejbalistka ČSSR v letech 1969 a 1972, nejlepší volejbalistka Itálie v roce 1981, držitelka titulu Mistr sportu a osobnost Síně slávy českého volejbalu.

Narozena v městečku Olbramkostel nedaleko Znojma, absolventka gymnázia ve Znojmě a pražské FTVS UK s aprobací tělesná výchova a biologie. První kantorskou štací na umístěnku se v roce 1965 stala Olomouc, kde působila do roku 1967 jako asistentka na KTV Univerzity Palackého. Po návratu do Prahy pokračovala v této pozici na KTV Vysoké školy zemědělské v Suchdole (dnes ČZU), a to až do svého odchodu do Itálie v roce 1976. Se sportem začínala na ZŠ a pokračovala na gymnáziu již jako talentovaná atletka s největšími úspěchy v hodu diskem a oštěpem. Po příchodu do Prahy na FTVS se jí ujala Dana Zátopková a zařadila na seznam oštěpařek s šancemi startu na OH 1968. Volejbal hrála o víkendech jako doplňkový sport, od roku 1963 závodně za druholigovou Slavii VŠ Praha. Její talent a herní všestrannost byly natolik patrné, že se brzo dostala do širšího kádru volejbalové reprezentace ČSSR. Když byla zahájena příprava sportovců na mexickou olympiádu, musela se jednoho z oblíbených sportů vzdát. Při rozhodování zvítězil volejbal a rozhodnutí to bylo pragmatické: účast na olympijském turnaji měly naše volejbalistky již zajištěnou, ke splnění olympijského limitu v hodu oštěpem jí chybělo 5 m - jak uvedla v jednom rozhovoru pro Znojemský deník.

Rekapitulace hráčských aktivit v ČSSR:

1963-65	Slavia VŠ Praha, 2. liga s 1. místem v roce 1965 a postupem do 1. CL (celostátní ligy), trenér Miloslav Ejem,
1966	Slavia UP Olomouc, 7. místo v 1. CL, trenér Jaroslav Matěj,
1967-68	KPS Brno, 9. a 7. místo v 1. CL, trenéři Zbyhněv Ondráček a Milan Kafka,
1969-76	Tatran Střešovice SSŽ, 1. CL resp. od sezony 1969/70 extraliga se ziskem 5 titulů Mistra ČSSR v jedné řadě v letech 1969-73, 3. místo v roce 1974 a 2. místo v roce 1975. V letech 1972 a 1974 finalistka PMEZ s dvojicí 2. míst za Dynamem Moskva, trenéři Antonín Kyndr (1969-74) a Václav Raban (1975/76), v sezoně 1974/75 po narození dcery Dariny a odchodu trenéra Kyndra do zahraničí působila u družstva jako trenérka (podzim 1974) a hrající trenérka (jaro 1975).

Rekapitulace působení v reprezentaci ČSSR:

1968    6. místo na OH v Mexico City, trenéři Metoděj Mácha a Stanislav Šneberger
1970    5. místo na MS v Bulharsku, trenéři Stanislav Šneberger a Mikuláš Židišin
1971    2. místo a stříbrná medaile na ME 1971 v Itálii, trenéři Šneberger a Židišin
1972    7. místo na OH v Mnichově, trenéři Šneberger a Židišin
1975    5. místo na ME v Jugoslávii, trenéři Richard Bönisch a Václav Raban.

Rozvod manželství s Robertem Mifkou v roce 1975 vyřešila odchodem do Itálie, kde získala v roce 1976 prostřednictvím PZO Pragosport profesionální angažmá v družstvu Ancony se startem v druhé nejvyšší soutěži - sérii A2. Teprve 1,5 roku starou dceru Darinu měla s sebou a začátky jejich nové životní etapy nebyly jednoduché. V začátcích byla Darina často v péči placené chůvy, později učitelek v mateřské školce a většinu zbývajícího času trávila s matkou ve sportovních halách. Vysokoškolský diplom z FTVS UK nebyl Anně v Itálii uznán a nové zkoušky na Tělovýchovné fakultě univerzity v Miláně složila v roce 1981 po 5 měsících doplňkového studia a mohla pokračovat ve svém civilním povolání středoškolské profesorky tělesné výchovy.

Rekapitulace hráčských a trenérských aktivit v Itálii:

1976-79	hráčka Ancony v sérii A2 s postupem do A1 již v první sezoně 1976/77
1979/80	hráčka Potenzy v sérii A1
1980-88	hráčka Bergama v sérii A1, v roce 1981 vyhlášená nejlepší hráčkou Itálie jako první nahrávačka (na výsluní anket převládají obvykle smečařky)
1989/90	hrající trenérka Calcinata (série B)
1990/91	hrající trenérka Crema (série B1)
1991-92	asistentka trenéra Cassana (série A1)
1992-99	hrající trenérka Cassana, kde ve věku 55 let ukončila svou 36 let trvající hráčskou kariéru.

V roce 1985 se začala věnovat volejbalové výchově a hráčské kariéře v té době 11tileté dcery Dariny jako trenérka mládežnických družstev (Curno, Cologno) a od roku 1989 družstev žen (Calvisano, Crema), ve kterých byla v roli hrající trenérky současně spoluhráčkou své dcery. Ta v roce 1991 odstartovala v 17 letech v Cassinu svou „hvězdnou“ a dlouhých 18 let trvající kariéru v klubech série A1 s řadou úspěchů nejen klubových, ale i s ženskou reprezentací Itálie.

Připomeňme ještě individuální ocenění, která Anna získala před odchodem do Itálie. V roce 1969 se stala vítězkou 1. ročníku ankety „Volejbalistka roku“, tento titul získala podruhé v roce 1972 a v letech 1971 a 1973 skončila na 2. místě. Po zisku stříbrné medaile na ME 1971 v Reggio Emilia ji byl udělen titul Mistra sportu a v roce 1998 byla uvedena do Síně slávy českého volejbalu. Její podrobný profil naleznou zájemci v rubrice Síň slávy – Hráči.

První portrét v záhlaví vizitky je z roku 1968, druhý z letošního setkání jubilantů ČVS v červnu v hotelu Pyramida v Břevnově, na které Anna z Bergama přiletěla. Stejně jako v říjnu na setkání volejbalových účastníků OH 1968 po 50 letech, při kterém převzala od předsedy ČVS pamětní medaili. Přidáváme několik dalších historických snímků z její dlouhé a úspěšné volejbalové kariéry.

Účast na olympiádě v Mexiku 1968 připomíná první vložený snímek a na něm šestice volejbalistek ČSSR v olympijském gala-oblečení a s klasickými sombrery na hlavách. Zleva Šteffková, Mifková, Poláková, Štruncová, Tichá a Hrabáková.

První mistrovský titul s Tatranem Střešovice získala Anna v roce 1969 a na snímku tehdejší sestava vleže na parketách ještě staré tělocvičny. Zleva Vlasáková, Šašková, Hálková, Mikulášová, Poláková-Moskalová, Mifková, Bardová, Krupníková, Obadálková, Salingerová, Vedrová a Kaliberková. Z mistrovské sestavy na snímku chybí Irena Svobodová.

V časopisu Stadion vyšla tato fotka širšího výběru volejbalistek ČSSR pro ME 1971 v italském Reggio Emilio, odkud přivezly stříbrné medaile. Prohrály pouze se Sovětkami (0:3) a bronzový tým Polska porazily 3:0. Nahoře zleva trenér S. Šneberger, Svobodová, Moskalová, Baniová, Mališová, Vindušková, Semecká, lékař MUDr. A. Veselý a as. trenéra M. Židišin. Dole zleva Hübnerová, Mifková, Hálková-Vápenková, Vlasáková, Kodajová, Malá a náhradnice Tušková.

Účast na OH 1972 v Mnichově připomíná momentka z utkání s Maďarskem (2:3). Trojblok postavily zleva Vápenková, Svobodová a Mifková (č. 8).

S reprezentací ČSSR se rozloučila na ME 1975 v Jugoslávii a na snímku RD žen v závěrečné přípravě. Nahoře zleva trenér R. Bönisch, náhradnice Bartošová, Součková, Hübnerová, Vandráková, Moulisová a asistent trenéra V. Raban, dole zleva Klímová, Fabikovičová, Moskalová, Svobodová, Langšádlová, Mifková a Vlasáková.

Hráčské úspěchy v italské sérii A1 připomíná snímek z 90. let, kdy byla hrající trenérkou Cassana.

Snímek ze setkání olympioniků z Mexika v Praze po 50 letech (25. října v hotelu Pyramida), kde převzala pamětní list a medaili. Nalevo generální sekretář ČVS Milan Labašta, napravo předseda ČVS Marek Pakosta.

V roce 1966 se Anna Bémová vdala za basketbalového reprezentanta Roberta Mifku (*1941, †2018), v roce 1974 se jim narodila dcera Darina a v roce 1975 bylo manželství rozvedeno. V roce 1976 odešla Anna s dcerou do Itálie, kde zůstala i po vypršení profesionální smlouvy, kterou za ní s týmem Ancony uzavřel PZO Pragoinvest a ze které odváděla našemu státu třetinu výdělku. Se statutem penzistky žije v italském Bergamu, s karavanem cestuje po Evropě a nechala si úředně vrátit rodné příjmení Bémová. Na snímku s manželem Robertem v roce 1969, kdy již oba patřili k našim sportovním celebritám.

---

Nositelka genů – 2. generace

Darina Mifková

(*1974)

s výškou 188 cm smečařka a 20 sezon hráčka italských klubů s účastí převážně v nejvyšší soutěži (sérii A1), 4 x mistryně Itálie, 4 x vítězka Italského poháru (Coppa Italia A1) a 4 x Superpoháru (Supercoppe italiane), 4 x vítězka prestižních evropských pohárů. Reprezentantka Itálie se ziskem stříbrné medaile na ME 2001, zlaté medaile na MS 2002 a stříbrné medaile ve World Grand Prix 2004. Držitelka italských vyznamenání - Rytířského řádu a Zlatého řetězu za zásluhy o Itálii a italský sport.

Jak uvedeno v předchozí vizitce, s volejbalem byla ve styku od útlého dětství. Závodně se mu začala věnovat v roce 1985 (tj. v 11 letech) a pod vedením své matky prošla přípravkou a následnými mládežnickými kategoriemi postupně v klubech Volley Curno (1985-88), Pallavolo Cologno (1988/89), Volley Calvizano (1989/90) a Pallavolo Crema ´70 (1990/91) se startem v soutěži vždy o jednu věkovou kategorii výš. Kariéru profesionální hráčky zahájila v sezoně 1991/92 (tedy v 17 letech) v klubu Volley Cassano s účastí v sérii A1, naposledy pod dohledem matky v roli asistentky trenéra. Následovalo dalších 17 sezon v nejvyšší soutěži s těmito úspěchy:

1992-95	Volley Modena, vítěz Poháru vítězů pohárů - PVP 1995
1995-99	Volley Bergamo, 4 x mistr Itálie, 3 x vítěz Italského poháru (A1), 3 x vítěz italského Superpoháru a 2 x vítěz Poháru mistrů evropských zemí - PMEZ 1997 a 1999
99-2000	Pallavolo Neapol
2000-02	Vicenza Volley, 2 x vítěz italského Superpoháru a vítěz Poháru CEV 2001
2002/03	Volley Modena
2003-05	Volley Forli
2005/06	Pieralisi Jesi
2006/07	Volley Padova
2007/08	Volley Imola
2008/09	Pallavolo Cesena.

Další dvě sezony hrála ještě pro radost nižší soutěž za Volley Viserba (2009/10) a Atletico Bologna (2010/11).

Za italskou reprezentaci sehrála 293 zápasů s největšími úspěchy v podobě stříbrné medaile z ME 2001 v bulharské Varně (2. místo za Ruskem), zlaté medaile s titulem Mistra světa v roce 2002 v německém Berlínu a stříbrné medaile z World Grand Prix 2004 v Reggio Calabria (2. místo za Brazílií). Za mimořádné sportovní úspěchy převzala z rukou italského prezidenta Rytířský řád za zásluhy o Itálii a Zlatý řetěz za zásluhy v oblasti sportu. Dodejme, že je trojnásobnou matkou: první dcera Mia má 7 let, syn Jan 5 let a druhá dcera Zoe 3 roky.

Na prvním snímku unikátní záběr prvních volejbalových aktivit ještě předškolní Dariny z matčina archivu.

Na druhém Darina s matkou a první trenérkou Annou (vlevo) v bílých soupravách Curna, kde s volejbalem začínala.

Na dalších fotkách Darina v akci, na první při smeči, na druhé v detailu při vyhýbání se bloku a na třetí po podání.

S Darinou Mifkou se loučíme snímkem volejbalistek Itálie, které v základní sestavě: Mifková, Rinieri, Paggi, Sangiuliano, Cardullo a Anzanello vybojovaly pod vedením trenérské dvojice Bonita – Mencarelli na MS 2002 v Berlíně zlaté medaile s titulem Mistryň světa. Pod hráčkami „na bedně“ celý realizační tým, Darina v horní řadě první zprava s oblíbeným číslem 11 na triku.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský