Ohlédnutí za Jirkou Bardou

Další smutnou událostí se stává zpráva o úmrtí Ing. Jiřího Bardy, který nás po dlouhém souboji se zrádnou nemocí opustil 24. dubna 2019 ve věku 77 let. Mezi své volejbalové vzory odešel hráč Slavie VŠ Praha, Spartaku Motorlet, Dukly Kolín, italského Faenze a MFF UK Praha, v době VŠ studia akademický reprezentant a člen B-týmu ČSSR. Za „Matfyz“ hrál více jak 30 let, v letech 1971-77 byl oporou A-týmu v 1. NL a EXL, od roku 1995 veteránského týmu F se startem v soutěžích pražského přeboru. V roce 1977 zahájil trenérskou kariéru u družstev žen (Slavia MFF, Tatran Střešovice) a v roce 1980 se jeho dalším volejbalovým koníčkem staly tahané debly. Věnoval se jim do konce hráčské kariéry a v kategorii veteránů patřil k nejlepším. Poslední rozloučení s Jirkou Bardou alias „Bradou“ (jak zněla jeho přezdívka) se koná v úterý 30. dubna 2019 od 14 hod. v Kapli sv. Václava na Vinohradském hřbitově – kompletní informace ZDE.

Čest jeho památce!

Ing. Jiří Barda

(*22. 1. 1942, †24. 4. 2019)

Rodák z pražského Žižkova, 190 cm vysoký smečař s první volejbalovou registrací v roce 1958 v dorostu Slavie VŠ Praha (2. místo na přeboru republiky 1960 v Brně, trenér Jiří Kobrle). V letech 1961-62 hrál 2. ligu za B-tým mužů Slavie VŠ, kde si jej všiml trenér Evžen Krob a přemluvil k přestupu do Spartaku Motorlet, který v roce 1962 postoupil do 1. celostátní ligy. V roce 1963 si Jirka zahrál s Motorletem poprvé nejvyšší soutěž, družstvo skončilo na 10. místě, ale díky reorganizaci soutěže (snížení počtu družstev ze 14 na 12) jej postihl sestup do 2. ligy. Jirka se vrátil na Albertov do mateřské Slavie VŠ, to již jako hráč A-týmu, se kterým získal v roce 1964 mistrovský titul a v roce 1965 bronzovou medaili za 3. místo, v obou případech pod vedením Josefa Kozáka.

Po skončení studia na Stavební fakultě ČVUT absolvoval v roce 1966 rok povinné „vojny“ v dresu Dukly Kolín s 2. místem v 1. lize a účastí v semifinále PMEZ (trenér Jaroslav Fučík). V roce 1967 již opět hrál za pražské vysokoškoláky s omlazeným hráčským kádrem a propadem na 8. místo ligové tabulky (trenér Josef Stolařík). Následující 2 sezony působil jako hrající trenér mužů a současně juniorů v italské Faenze. Zahraniční angažmá mu vyjednal Josef Kozák (který od roku 1967 působil v Itálii jako trenér mužské reprezentace) a bylo legalizováno prostřednictvím PZO Pragosport. V první sezoně 1968/69 postoupilo Faenze se smečařem Bardou z 3. ligy do druhé a v sezoně 1969/70 do soutěže nejvyšší - A1. Tu si již nezahrál a po „normalizací“ vynuceném návratu do Prahy oblékl v sezoně 1970/71 naposledy dres VŠ Praha (7. místo, trenér Rostislav Vorálek). Na jaře 1971 přestoupil do volejbalového oddílu Slavie MFF Praha, který v roce 1962 založil internacionál Zdeněk Malý a družstvo mužů dovedl ze 4. třídy pražského přeboru až do nejvyšší soutěže. V sezoně 1971/72 hrál „Matfyz“ již 1. NL, s pomocí „Brady“ skončil na slibném 3. místě a v sezoně následující slavil poprvé postup do extraligy. V sezoně 1972/73 skončilo družstvo mezi elitou s 7 výhrami na posledním 10. místě a sestoupilo. Návrat do EXL se povedl již po roce, ale ani v druhé sezoně 1974/75 se družstvo mezi elitou neudrželo a jako poslední tým soutěže opět sestoupilo. Národní ligu za MFF hrál Jirka do roku 1977 (svých 35 let) a v tomto roce jej Zdeněk Malý přemluvil, aby se ujal v roli trenéra družstva žen MFF. V roce 1978 družstvo pod Jirkovým vedením postoupilo z 2. ligy do 1. NL a přišla nabídka z Tatranu Střešovice, jehož ženský tým poprvé v historii opustil nejvyšší soutěž. Jirka nabídku přijal a další 3 sezony (1978-81) vedl „Tatranky“ s návratem do EXL v roce 1979 a dvojicí 7. míst v následujících dvou letech. K ženám Střešovic se vrátil ještě v sezoně 1992/93 s 5. místem.

V roce 1980 se začal věnovat ve Slávii Žižkov s kurty v Braníků „Na Mlejnku“ tahanému deblu, kterým zaplňoval volný čas mezi tréninky a v kategorii veteránů patřil k nejlepším v republice. Do šestkového volejbalu se vrátil v roce 1995 po vzniku týmu MFF „F“, ve kterém se sešli hráči generace, bojující v 70. letech o postup do nejvyšší soutěže (kromě Bardy to byli např. bratři Bičíkové, Braniš, Miller, Pavelka či Tomášek). Bez porážky postoupili ze 4. třídy přeboru Prahy do 3. třídy, o rok později s dvojicí proher do 2. třídy, ve které při premiéře obsadili 2. příčku. Pražskou „dvojku“ hraje tento tým (průběžně doplňovaný dalšími generacemi hráčů kdysi A-týmu) dodnes a v posledních letech života Jirka družstvo koučoval a po zápasech zašel s partou na pivo.

Jak již bylo uvedeno v úvodu, v době VŠ studia byl stabilním členem akademické reprezentace ČSSR, zahrál si na třech mezinárodních turnajích o Pohár 17. listopadu (s vítězstvím v roce 1967) a v roce 1965 startoval na Letní světové univerziádě v Budapešti (6. místo, trenér Josef Kozák). Současně byl členem B-týmu státní reprezentace ČSSR se startem na mezinárodních turnajích (Poháru osvobození v Bratislavy) a v roce 1964 byl v prvním širokém výběru hráčů pro OH v Tokiu (trenér Josef Brož), do zúženého výběru s dvacítkou hráčů se již nedostal.
Zájemcům o bližší údaje z Jirkova více jak 60 let dlouhého soužití s volejbalem nabízíme jeho vzpomínky, zveřejněné na webu volejbalového oddílu MFF UK s všeříkajícím názvem „Gamblerská závislost“.
První fotografie v záhlaví vizitky je z poloviny 60. let minulého století, druhá ze setkání jubilantů ČVS v Praze v červnu 2017. To již bojoval s nepřízní osudu, nad kterou bohužel nešlo zvítězit …

Autor: Zdeněk Vrbenský