Trenérský notes 60. díl: Vnitřní a vnější pozornost v tréninku a v utkání

Dnešním dílem Trenérského notesu navážeme na minulý článek, kdy se v první části článku zaměříme na vnitřní a vnější pozornost a jejich vliv na výkon. V druhé části si pak představíme dvě metody využívané pro rozvoj automatických procesů.

Důležité rozdělení pozornosti je na vnitřní a vnější. Vnitřní pozorností se soustředíme na procesy uvnitř těla, může se jednat o kontrolu pohybu, tedy například pokud se začátečník soustředí, jestli vykročit levou nebo pravou nohou. Vnější pozornost naopak zaměřujeme na své okolí, tedy kde jsou spoluhráči či jakou rychlostí letí míč. Zatímco začátečník se spíše soustředí na „sebe“, tak vrcholoví sportovci na „okolí“. Pokud zkušený hráč začne „přemýšlet“ nad svým pohybem, tak zpravidla zásadně negativně ovlivní svůj výkon. 

Při koncentraci na vlastní pohyb omezuje jednak hráč vnímání okolí (spoluhráče, protihráče, míč) a současně ztrácí rychlost automatizovaného pohybu. 

Aby hráč byl úspěšný, musí mít zautomatizované nejen správné pohyby (například správný pohybový vzor rozběhu na smeč a činnost úderové i neúderové paže), ale i zpracování výběru reakce (tedy kdy a kam se na útok rozeběhnout a jaký typ útoku zvolit). K tomu dojdeme pouze častým opakováním. Rozvoj automatických procesů je velmi dlouhý a časově náročný proces, využíváme pro něj 2 metody:

a) Metoda konzistentního mapování

Jedná se o postup, při kterém si hráč fixuje konkrétní pohyb jako reakci na jednu danou situaci. Například se může jednat o útočný úder do diagonály, pokud blokující hráč blokuje lajnu. 

Využití této metody umožňuje hráčům snadněji si zautomatizovat daný proces. Hráč si tak, na základě jednotlivých situací, vytváří repertoár automatických procesů.

b) Metoda proměnlivého mapování 

Je metoda, při které hráč reaguje na daný podnět v různých případech různými reakcemi. Pokud bychom vyšli z výše uvedeného příkladu, tak se jedná o situaci, kdy útočník vede útok proti hráči, který blokuje lajnu, ale využívá údery do „ostré“ či „dlouhé“ diagonály, ulívku či roládu.   

Hráč tedy rozvíjí využití různých variant řešení při daném podnětu. Vedle rozvoje automatických procesů se hráč současně učí i volbu a varianty řešení. Tento proces je náročný a dlouhodobý. 

Závěry:

• Dobrý hráč při výkonu zaměřuje svoji pozornost na vnější prostředí. Na vnitřní prostředí se soustředí při určitých fázích tréninku. 
• Zaměření pozornosti na vnitřní prostředí při výkonu (mistrovském utkání, klíčovém momentu) může vést k selhání. 
• Pokud hráč zaměřuje svoji koncentraci na vlastní pohyb, snižuje vnímání svého okolí a zpomaluje rychlost automatizovaných pohybů.
• Rozvoj automatických procesů je dlouhodobý a náročný proces. O něco efektivnější je metoda konzistentního mapování (= stejná reakce na stejný podnět). Metoda proměnlivého mapování je méně efektivní a dlouhodobější proces, na druhou stranu umožňuje hráčům se lépe vypořádat s nestandardními situacemi.

Autor: Ing. Ondřej Foltýn

Literatura: Schmidt R. A., Lee T. D., Motorické učení a výkon, Mladá Fronta (2019)