Lednoví jubilanti z řad významných osobností ČVS roku 2023

První gratulaci nového roku věnujeme šesti bývalým reprezentantům, z nich čtyři žijící oslaví v průběhu ledna 2023 svá kulatá či půlkulatá životní jubilea. Ve stručnosti připomínáme jejich hráčskou kariéru, úspěchy. V lednu se narodil i jeden z našich významných volejbalových a olympijských funkcionářů. Kdysi hráč, později trenér, rozhodčí a více jak 50 let funkcionář. Druhým jubilujícím funkcionář je dlouholetý trenér, rozhodčí, známý organizátor volejbalové Dřevěnice. Všem přejeme do dalších let především pevné zdraví, pohodu v osobním životě a co nejvíce radosti při současných „náhradních“ aktivitách. Současně připomínáme dvě jubilea nedožitá: první patří jedné z největších legend našeho volejbalu, druhá jeho spoluhráči z reprezentace, se kterým se podílel na zisku stříbrných medailí volejbalistů ČSSR na světovém šampionátu v roce 1960 v brazilském Rio de Janeiro.

Nedožitých 90 let Karla Pauluse

(*3. 1. 1933, †31. 10. 2003)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, držitele 3 zlatých a 3 stříbrných medailí z vrcholných mezinárodních soutěží, dvojnásobného mistra Evropy z Bukurešti 1955 a Prahy 1958, mistra světa z Paříže 1956 a stříbrného z OH 1964 v Tokiu. Držitele státního vyznamenání „Za zásluhy“, Zasloužilého mistra sportu a Zasloužilého trenéra. Podle výsledků ankety ČVS z roku 2001 třetího nejlepšího čs. volejbalisty 20. století (za Josefem Musilem a Josefem Tesařem).

Karel, pro své mimořádné skokanské a pohybové schopnosti nazývaný Kaučukovým dědkem, se narodil v Dolní Brusnici u Dvora Králové a od dvou let žil s rodiči a sestrou v Bílé Třemešné. Se sportem začínal v Sokole Bílá Třemešná v útlém věku a kromě klasické sokolské gymnastiky se věnoval všem v této jednotě dostupným sportům. Úspěchy slavil v atletice, byl talentovaným fotbalistoua a výborným lyžařem – běžcem a skokanem..

S volejbalem začínal v 15 letech a v roce 1951 byl vůdčí osobností družstva dorostenců Sokola Bílá Třemešná, které vybojovalo v Banské Bystrici titul Přeborníka ČSR. Tento úspěch a jeho výkon na turnaji neunikl pozornosti svazové Trenérské rady a následovalo první pozvání na soustředění širšího kádru mužské reprezentace ČSR v roce 1951 v Třeboni.
První mezinárodní akcí, na které si zahrál se lvíčkem na prsou, byl turnaj v rámci Světového festivalu mládeže a studentstva, který v roce 1953 hostila Bukurešť a na kterém náš výběr zvítězil. S reprezentací se rozloučil na olympiádě v Tokiu, tj. reprezentační dres oblékal 12 let.

V roce 1953 narukoval na vojnu, do výběrového týmu ÚDA Praha a armádnímu volejbalu zůstal věrný do konce hráčské kariéry jako hráč a později trenér. S družstvy ÚDA Praha a Dukla Kolín získal v letech 1954-63 jako hráč 5 mistrovských titulů a další 3 tituly získal v roli trenéra Dukly Jihlava a Dukly Liberec v letech 1968-76. V roce 1975 získali jeho svěřenci Čs. pohár a v roce 1976 zvítězili v PMEZ.
K dalším úspěchům patřilo trojnásobné vítězství na prestižním Mistrovství spřátelených armád v letech 1971, 1974 a 1976. Jako hráč zastával post nahrávače a proslavil se „rybičkami“ a dalšími akrobatickými zákroky v poli, které mu vynesly nejen přezdívku, ale i několik ocenění nejlepšího polaře turnajů ME a MS.

Celou svou sportovní kariéru si pečlivě zaznamenával, při všech akcích hojně fotografoval a díky těmto aktivitám je část historie našeho volejbalu perfektně zdokumentována. Zásluhu na tom má i Václav Židů, který Karlovy „sešitové deníčky“ a fotografie knižně zpracoval. Publikaci „Zlatá éra volejbalu aneb 14 let v dresu se lvíčkem“ o 230 stránkách formátu A5 s množstvím fotografií vydal ČVS v roce 2009.
Vložený portrét je z roku 1995, z turnaje v Dřevěnici, kde se v rámci výročí 100 let od zrodu volejbalu v americkém Holyoke utkaly v exhibici dvě šestky našich bývalých reprezentantů.

Jeho podrobný volejbalový profil s několika historickými fotografiemi naleznou zájemci na tomto webu v rubrice Síň slávy – Hráči.

---

70 let Václava Nidrleho

(*8. 1. 1953)

Čestného člena ČVS, držitele Medaile Ing. V. Spirita za zásluhy o rozvoj volejbalu a Medaile Dr. Otakara Koutského. V roce 2015 vyhlášeného Osobností sportovních organizací Královéhradeckého kraje.

Narozen v Jičíně, člen TJ Sokol Dřevěnice, z.s. Václav odmaturoval na jičínském gymnáziu. Sport měl vždy velmi rád, dělal ho i závodně (volejbal v Radimi a následně v Dřevěnici, stolní tenis rovněž v Radimi a Dřevěnici, atletice se pak aktivně věnoval v Jičíně). Aktivní hráč volejbalu od 14 do 50 let, po vážném úrazu páteře v dorosteneckém věku ale pouze v okresním přeboru

Od roku 1975 do roku 1989 profesionální metodik okresního výboru ČSTV v Jičíně, od roku 1990 až dosud tajemník okresního výboru ČSTV, následně Unie sportu Jičínska. Od roku 1974 až dosud sekretář okresního volejbalového svazu v Jičíně.

Od roku 1975 do roku 1983 trenér žen v krajské soutěži, tento tým se také účastnil národních a republikových soutěží vesnických družstev (1976 stříbro, dále třikrát bronz). Následně trénoval tým chlapců od starších žáků až po dospělé v krajských soutěžích. Tým v roce 2003 postoupil do II. ligy a hrál ji osm sezon. Souběžně trénoval v letech 2000 až 2012 žáky a dorostence v krajských soutěží s medailovými výsledky a v Českém poháru.

Od roku 1975 trenér III. třídy, od roku 1979 trenér II. třídy volejbalu.
Od roku 1977 rozhodčí druhé třídy, od tohoto roku až do dneška řídí okresní a krajské soutěže.

V letech 1974 až 2013 tajemník TJ Sokol Dřevěnice, od tohoto roku až dosud člen výboru TJ a tiskový mluvčí TJ. Od roku 1975 člen turnajové komise Volejbalové Dřevěnice, od roku 1992 až dosud vedoucí soutěžního úseku a tiskový mluvčí turnaje. Od roku 2000 také zástupce ředitele Volejbalové Dřevěnice.

Od roku 1977 do roku 1990 člen komise masového rozvoje volejbalu ČUV ČVS s odpovědností za vesnický a zemědělský volejbal, od roku 2001 až dosud člen výboru Českého volejbalového svazu a člen matriční a registrační komise Českého volejbalového svazu. Od roku 2001 až dosud předseda Královéhradeckého krajského volejbalového svazu.

---

70 let Jany Růžičkové roz. Semecké

(*12. 1. 1953)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů. V letech 1966-1972 juniorské a seniorské reprezentantky ČSSR (bronzové na MEJ 1966, stříbrné na ME 1971) a olympioničky se 7. místem na OH 1972 v Mnichově. Držitelky titulu Mistr sportu, ligové hráčky KPS Brno a Slavie Praha.

Prostějovská rodačka a původně gymnastka, kterou její teta Božena Cigrová-Donthová (jedna z prvních poválečných volejbalových reprezentantek ČSR a také osobnost Síně slávy) přivedla k volejbalu po zjištění, že výška 176 cm v žákovském věku není pro další gymnastickou kariéru příznivá a může být naopak využita při volejbalu.

S tím začala ve 14 letech v týmu žákyň a dorostenek OP Prostějov, od 17 let pendlovala do druholigového celku (kde si ještě zahrála se svou slavnou tetou) a po maturitě přestoupila do prvoligového týmu KPS Brno. Když Královopolská spadla v roce 1968 z ligy, přijala nabídku pražské Slavie IPS a „sešívaný“ slávistický dres oblékala do roku 1976. Největším úspěchem Slavistek se stalo 3. místo v lize za Tatranem Střešovice a Slávií UK Bratislava roce 1969. Na jejím výkonnostním růstu se podíleli trenéři Václav Raban a Oldřich Zděnovec.

Po sňatku s ligovým hráčem Českých Budějovic Zdeňkem Růžičkou v roce 1975 se přestěhovala do jihočeské metropole a do roku 1988 hrála již jen pro radost za budějovický Slovan a ODPM ve 2. lize. Po rozvodu se přestěhovala do Karlových Varů a volejbal hrála závodně za ženy místního VK do roku 2006.

Po dobu své bezmála 40 let trvající hráčské kariéry hrála převážně na postu smečařky a příležitostně blokařky, v reprezentaci pod vedením Stanislava Šnebergera a to jak na juniorském ME 1966 v Budapešti (bronzová medaile), tak na všech dalších startech s výběrem žen ČSSR. Bylo to MS 1970 v Bulharsku (5. místo), ME 1971 v Itálii (2. místo) a na OH 1972 v Mnichově (7. místo).

Také v případě Sally či Semči (jak byla spoluhráčkami nazývána) lze nahlédnout do jejího kompletního profilu s historickými fotografiemi v Síni slávy - Hráči.

---

Nedožitých 90 let Viléma Šašinky

(*16. 1. 1933, †6. 4. 2005)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, v letech 1957-1960 reprezentanta ČSSR se startem a stříbrnou medailí z MS 1960 v Rio de Janeiro. Mistra sportu, ligového hráče Křídel vlasti Olomouc a Spartaku Potrubí Praha.

Narozen v Bojkovicích na Slovácku se sportovními začátky v místním Sokole (gymnastika, atletika - sprinty, skoky). Na gymnáziu v Uherském Hradišti se seznámil s basketbalem a volejbalem, v obou sportech reprezentoval školu na sportovních hrách a byl v dorosteneckém výběru Zlínského (tehdy Gottwaldovského) kraje.
Před vojnou si zahrál KP za muže Sokola Bojkovice, na vojně v letech 1952-54 hrál v Olomouci za výběrový armádní celek Křídla vlasti s postupem do nejvyšší soutěže. Ta se hrála v roce 1953 jako zkušební ročník 1. celostátní ligy a Křídla vlasti skončila v konkurenci 12 mužstev na 11. místě a sestoupila. Přestože si v další sezoně 1954 družstvo s pomocí posil J. Fučíka a L. Tomana (převelených z ÚDA Praha) vybojovalo návrat do 1. ligy, bylo rozhodnutím MNO zrušeno.

Po skončení vojny se Vilém přestěhoval do Prahy, kde až do důchodového věku pracoval v národním podniku Potrubí. Podnikový tým volejbalistů (Spartak Potrubí) hrál v letech 1955-64. V roce 1955 pomohl družstvu k postupu do nejvyšší soutěže a v letech 1959-62 patřily Roury mezi nejlepší celky 1. ligy (4 x 4. místo). Družstvo v té době vedl internacionál Josef Reicho a hráli za něj další reprezentanti ČSR a ČSSR (Kedles, Kříž, Kučera, Šorm, Toman či Železný). Hráčskou kariéru ukončil v roce 1964 po sestupu Potrubí z 1. ligy.

Premiéru v reprezentaci si odbyl na Světovém festivalu mládeže a studentstva v Moskvě v roce 1957 (2. místo) a ve stejném roce startoval na turnaji v Bulharsku. Ten iniciovala FIVB u příležitosti zasedání MOV v Sofii, na kterém bylo rozhodnuto o zařazení volejbalu mezi olympijské sporty. Náš výběr skončil druhý za Bulhary a svým výkonem přispěl ke kladnému rozhodnutí MOV. Vyvrcholením volejbalové kariéry Vildy Šašinky se stala nominace na MS 1960 v brazilském Riu, odkud si přivezl stříbrnou medaili.

Více v jeho profilu na webu (Síň slávy – Hráči).

---

70 let Nadi Kořánové roz. Pechanové

(*19. 1. 1953)

v letech 1973-81 juniorské a seniorské reprezentantky ČSSR se startem na čtyřech ME, se ziskem stříbrné medaile ME juniorek v roce 1973 v Nizozemsku. Extraligové hráčky Rudé hvězdy Praha – pětinásobné mistryně ČSSR.

Pražská rodačka se sportovními začátky ve Spartaku Praha 4, kde se od 11 let věnovala české házené na postu brankářky. Ve 14 letech vyměnila házenkářský míč za volejbalový jako žákyně a dorostenka Slavoje Braník pod vedením Jiřího Němečka. V roce 1970 již pendlovala do družstva žen Braníku ve 2. lize a v roce 1972 si vysloužila nominaci do výběru juniorek ČSSR. Ten v té době trénoval Vilém Košťál a v roce 1973 dovedl k zisku stříbrné medaile na MEJ v nizozemském Utrechtu.

Následovalo angažmá ve Slavii Praha IPS, se kterou odehrála po vedením Antonína Kyndra extraligový ročník 1973/74 (7. místo). Po jeho skončení změnila potřetí klubovou příslušnost a v následujících 8 sezonách (poslední 1981/82) se stala jednou z opor RH Praha a družstvu pomohla k zisku 5 titulů mistra republiky. První dva pod vedením Jiřího Novotného v letech 1975 a 1977, s nimi ještě vítězství v PMEZ v roce 1976. Další 3 tituly za sebou získala v letech 1979-81 pod vedením Richarda Bönische.

V seniorské reprezentaci si zahrála na 3 evropských šampionátech: v roce 1977 ve Finsku (5. místo, trenéři A. Kyndr a R. Bönisch), v roce 1979 ve Francii (7. místo, trenér A. Kyndr) a v roce 1981 v Bulharsku (trenéři Michal Nerad a V. Košťál). S volejbalem se rozloučila v roce 1982 po vážném úrazu na lyžích, jehož následky znamenaly konec všech sportovních aktivit.

Na snímku volejbalistky RH Praha v úspěšném roce 1980, ve kterém získaly 5. mistrovský titul a vítězství v PMEZ. Zleva stojí trenér R. Bönisch, lékař MUDr. Sever, Langšádlová, Pechanová, šéftrenér SVS MV Karel Brož, Chládková, Hřebenová, asistent trenéra Pavel May a vedoucí družstva Jaroslav Rejcha. V podřepu zleva Pavlíkova, Regina Sveřepová, Bláhová, Eliášová a Ptáčková.

---

75 let dr. Jana Hronka

 (24. 1. 1948)

Čestného člena ČVS, osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů, čestného předsedy ABV, jednoho z našich významných volejbalových a olympijských funkcionářů - více jak 50 let - posledního z předsedů České a slovenské federace volejbalu (ČSFV) a místopředsedy tří významných organizací: Českého volejbalového svazu (ČVS), Českého olympijského výboru (ČOV) a Evropské volejbalové konfederace (CEV).

Narozen v Dolních Kralovicích u Vlašimi se sportovními a volejbalovými začátky v místním Sokole, později hráč Spartaku Vlašim. Po úrazu vyměnil hráčské aktivity za funkcionářské, trenérské a soudcovské.

V letech 1974 - 1992 řídil utkání domácí extraligy, od roku 1986 působil jako rozhodčí mezinárodní. Dráhu funkcionáře ČSVS zahájil v roce 1966 na OVS Benešov a přes středočeský KVS se propracoval až k funkcím v nejvyšších svazových orgánech.

V letech 1990-92 byl posledním předsedou společné ČSFV, po ustavení samostatného ČVS působil a dodnes působí ve vrcholných svazových orgánech jako místopředseda, člen správní rady a výboru.

V roce 1991 se stal členem Správní rady Evropské volejbalové konfederace (CEV) a od roku 2001 ve funkci viceprezidenta. V letech 1992-96 byl členem Komise rozhodčích FIVB, v letech 1992- 2000 členem ČOV a do roku 1996 jeho místopředsedou.
V roce 1996 byl členem vedení naší výpravy na OH v Atlantě. V letech 1999-2006 předseda české Asociace Beach Volejbalu (ČABV) a vedoucí výpravy našich BV párů na OH 2000 v Sydney a OH 2004 v Atlantě.

V roce 2017 se rozloučil se zbytkem vrcholných funkcí a pro český volejbal i nadále pracuje jako předseda Komise společenského významu ČVS.

Více i s fotografiemi v jeho profilu na webu ČVS a ZDE    ZDE

---

65 let Bc. Miroslavy Barákové roz. Bláhové

(*26. 1. 1958)

v letech 1972-86 juniorské a seniorské reprezentantky ČSSR se ziskem stříbrné medaile na MEJ 1975 a startem na dvou MS a pěti ME žen. Mistryně sportu a nejlepší volejbalistky ČSSR v letech 1980 a 1985. Extraligové hráčky KPS Brno a Rudé hvězdy Praha - osminásobné mistryně ČSSR.

Narodila se v Čeladné u Frýdku-Místku a sportovat začala ve 12 letech v Sokole Frenštát p. Radhoštěm, kde získala základní pohybové dovednosti. Na prvním stupni ZŠ se věnovala gymnastice a v 6. třídě ji k volejbalu přivedl tělocvikář Libor Mach. Koncem roku 1970 se nechala zaregistrovat v družstvu žákyň TJ MEZ Frenštát, se kterým obsadila 3. místo na Přeboru republiky v roce 1972 a byla vyhlášena nejlepší smečařkou turnaje. V roce 1974 ji přivedl do Brna trenér Milan Kafka a v 16 letech začala pod jeho vedením pendlovat do extraligového celku žen Techniky Brno.

V roce 1975 si zahrála na juniorském ME v Mnichově, odkud si dovezla stříbrnou medaili.

Po skončení soutěžního ročníku 1974/75 přešel kompletní celek Techniky s trenérem Kafkou do Střediska vrcholového sportu, zřízeného při KPS Brno a další 3 sezony si Mirka zahrála nejvyšší soutěž s nejlepším 2. místem v sezoně 1976/77. To již patřila mezi opory Královopolské, poprvé si zahrála na ženském ME 1977 ve Finsku (5. místo) a o rok později na MS v SSSR (12. místo).

Na podzim 1978 přestoupila do SVS MV při Rudé hvězdě Praha, kde prožila nejúspěšnější část své volejbalové kariéry. Pod vedením trenérů Richarda Bönische a Petra Kopa získala v následujících 11 sezonách 8 mistrovských titulů a 3 tituly vicemistra. K dalším klubovým trofejím patřilo vítězství v PVP 1979 (2. místo 1983 a 3. místo 1984) a vítězství v PMEZ 1980. V tomto roce byla poprvé vyhlášena svazovou anketou „volejbalistkou roku“.

A souběžně s klubovými úspěchy startovala v dresu ČSSR na dalších šampionátech: ME 1979 ve Francii (7. místo), ME 1981 v Bulharsku (6. místo), ME 1983 v NDR (8. místo) a ME 1985 v Nizozemsku (4. místo). V tomto roce byla podruhé vyhodnocena nejlepší domácí volejbalistkou a měla nejblíže k zisku medaile, která by ji otevřela dveře do Síně slávy českého volejbalu.

S reprezentací se rozloučila 11. místem na pražském MS 1986 a vrcholnou hráčskou karieru zakončila 3 sezonami v nejvyšší belgické soutěži: 1989/90 ve VC Vlamertinge, 1990-92 ve VC Dames Temse. S tímto celkem startovala v PVP a v roce 1991 byla vyhlášena nejlepší hráčkou play-off belgické superligy.

Po návratu do Prahy a ukončení bakalářského studia na Právnické fakultě UK hrála pro radost do roku 2006 za B-tým Olympu Praha přebor Prahy.

Přidáváme dvojici historických fotek, portrét jubilantky v záhlaví je z pražského MS 1986, na kterém byla kapitánkou našeho týmu.

Na prvním snímku volejbalistky KPS Brno v extraligové sezoně 1975/76 (4. místo). Zleva stojí Ibermajerová, druhý trenér M. Chmelík, Dvořáková, Nováková, Severová-Králíková, Fabikovičová, Jelínková-Hübnerová, první trenér M. Kafka a Povolná, v podřepu zleva Bělochová, Konečná, Bláhová, Z. Korčeková a Kočová.

Na druhém snímku jednoblok Mirky Bláhové (č. 10) při utkání ME 1983 s Rumunskem, přihlíží Eva Kubáková (č. 1). Hladká prohra 0:3 nás stála postup do finálové skupiny.

---

65 let Ivana Jakubíčka

(*30. 1. 1958)

v letech 1980-84 reprezentanta ČSSR se startem a 6. místem na ME 1983 v NDR, extraligového hráče a trenéra Dukly Liberec - trojnásobného mistra republiky (dvakrát v roli hráče, jednou v roli trenéra).

Narozen v Uherském Hradišti a krátce po narození se s rodiči přestěhoval do Hradce Králové. Se sportem začínal v 10 letech ve Slávii HK a do 14 let hrál závodně stolní tenis se 3. místem na žákovském MR v roce 1971. Ve 14 letech zkoušel ve Slávii házenou a v Sokole Malšovice začal hrát volejbal, u kterého již zůstal a pod vedením Bořka Roháčka prošel všemi mládežnickými soutěžemi od žáků až po starší dorost se startem v DL.

Dorostl výšky 194 cm a stal se obávaným blokařem Dukly Liberec, kam narukoval v roce 1977 a kde po dvou letech zůstal v další činné službě (s propůjčenou vojenskou hodností) do roku 1989, tj. dalších 10 extraligových sezon. Družstvu pomohl k zisku 2 titulů mistra republiky (1980, 1983) a k dalším 8 medailím za čtyři 2. a čtyři 3. místa v extralize. K dalším úspěchům patřilo 2. místo na prestižním Mistrovství spřátelených armád v roce 1979 a 3. místo ve finále PMEZ 1984.

V letech 1980-84 byl členem mužské reprezentace ČSSR se startem a 6. místem na ME 1983 v NDR (trenéři Dušan Melíšek a Václav Šmídl).

Po zahraničním angažmá v Německu (1989/90 SCC Berlín) a v Belgii (1990-92 Charleroi, 1992-94 Nivelles) se vrátil do Dukly, v letech 1994-97 vedl tým juniorů (přeborníků ČR 1997) a absolvoval dvouleté trenérské studium FTVS UK se ziskem kvalifikace trenéra 1. třídy.
V letech 1997-2002 vedl extraligový celek mužů Dukly Liberec se ziskem titulu mistra ČR v roce 2001 a ve stejném roce také s vítězstvím v Českém poháru. V letech 2002-04 vedl muže VSC Fatra Zlín (6. a 7. místo na MR) a v sezoně 2004-05 ženy Technické univerzity Liberec (6. místo na MR). Od roku 2005 trenér juniorů Dukly Liberec.

Stručný výčet jubilantových aktivit a úspěchů doplňujeme trojicí fotografií. Na první jsou starší dorostenci Sokola Malšovice v roce 1974. Byla převzata z publikace „Historie královéhradeckého volejbalu“ (KV ČUS, 2017) se souhlasem autora Václava Židů. Nahoře zleva Kubín, Dolanský, Jakubíček, Poslušný, Hes, Manc a trenér Roháček, dole zleva Hladík, Voříšek a Matoušek. Dodejme, že čtyři hráči tohoto týmu (Hes, Jakubíček, Matoušek a Voříšek) se uplatnili v extralize.

Volejbalisté Dukly Liberec v roce 1980 s „double“, tj. se ziskem mistrovského titulu i Československého poháru. Nahoře zleva zástupce náčelníka ASVS Dukla Š. Olekšák, vedoucí družstva T. Ohnsorg, hráči Špisser, Krebs, Hampacher, Klamrt, Jakubíček, Lenert, trenér Josef Smolka st. a lékař MUDr. V. Exner. Dole zleva: metodik P. Musil a hráči Blažek, Plešingr, Pavlas, Smolka ml., Virág, Kovář, Potáč a Malán.

Jubilantovy trenérské úspěchy připomíná snímek mistrovské Dukly Liberec v roce 2001 po zisku ČP. V horní řadě s pohárem první trenér I. Jakubíček, Rejlek, Kučera, Staněk, Michal, Stefan, Dittrich, Jarolím a druhý trenér M. Malán, dole zleva Ticháček, Zadražil, Boula a Sukuba.

 

Autor: Václav Věrtelář