České volejbalové klany - 2. část - HADRAVOVÉ, tři generace reprezentantů

Druhá část cyklu je věnována „Hadrákům“ - rodu nejen s dědičnými geny, ale i přezdívkou. Jeho zakladatel oslavil předloni v tichosti a zapomnění 80. narozeniny a dnešní ohlédnutí budiž pro něj satisfakcí. Dodatečně mu přejeme všechno nejlepší do dalších let a především pak pevné zdraví a životní optimizmus, který mu byl vždy vlastní. Mladší generaci čtenářů připomínáme, že byl členem reprezentačního výběru železničářů ČSSR a vítězem evropského mistrovství USIC v roce 1962. Syn Milan patřil v 90. letech minulého století k oporám čs. a české reprezentace a prosadil se i v zahraničí. Po ukončení aktivit ve vrcholovém volejbalu se věnoval a dodnes věnuje trenérské práci s přechodem od šestek k beachvolejbalu. Starší Josefův vnuk Jan patří ke stálým členům současné reprezentace ČR, stejně jako otec Milan se prosazuje v zahraničí a je současně výborným hráčem beache s řadou mezinárodních úspěchů rovněž v dresu ČR. Mladší vnuk Michael byl v letech 2011-13 v širším výběru Lvíčat a kadetů ČR v šestkách a v kategoriích U18 až U22 reprezentoval ČR na beachvolejbalových ME a MS. A na startu volejbalové kariéry je ještě talentovaná Natálka, opora starších žákyň SK Kometa Praha.

ZAKLADATEL

 

Josef Hadrava

(*21. 7. 1936 v Praze)

s vojenskou mírou 190 cm smečař Lokomotivy Praha (mistr republiky 1962) a Aera Odolena Voda, reprezentant ČSSR na Mezinárodních mistrovstvích železničářů USIC s prvenstvím v roce 1962 a 4. místem v roce 1965.

Basketbalu a volejbalu se začal věnovat v rámci studia průmyslovky (Vyšší automobilní školy strojnické) v Zábřehu na Moravě v letech 1952-56 a v obou sportech reprezentoval školu na celostátních Sportovních hrách mládeže (SHM). Po maturitě v roce 1956 narukoval na vojnu do Českých Budějovic a ke sportu se dostal až druhým rokem, po převelení do Prachatic. Tam získal možnost trénovat a hrát KP basketbalu za civilní tým Spartaku Prachatice a s výběrem místního vojenského okruhu startoval na armádních přeborech v basketbalu, házené a volejbalu. Po návratu z vojny v roce 1958 hrál 1. třídu basketu za pražskou Pragovku (kde se před školou v Zábřehu vyučil automechanikem) a volejbal rekreačně na Žlutých lázních v Podolí. Zde jej objevil hrající trenér volejbalistů Lokomotivy Praha Miroslav Douša, v roce 1959 opustil HADRÁK (jak byl nazýván) basketbalové koše a stal se smečařem volejbalistů Lokomotivy Praha v 1. třídě pražského přeboru.

Když došlo koncem roku 1961 ke sloučení jednot Lokomotiva a Dynamo Praha 7 Doprava, získala nová TJ Lokomotiva Praha nejen volejbalový Stadion Karla Aksamita v Holešovicích, ale s ním i prvoligový celek mužů Dynama Doprava s několika reprezentanty. Ze Sparty přišel nový trenér - internacionál Josef Brož, který pro další ligovou sezonu zařadil na prvoligovou soupisku Lokomotivy smečaře B-týmu Josefa Hadravu a ten se stal v roce 1962 objevem nejvyšší soutěže. Lokomotiva v základní sestavě: nahrávači Kovařík, Synovec, smečaři Hadrava, Šorm a „dvojky“ Kedles s Müllerem nebo Nekolným vybojovala v konkurenci 14 družstev mistrovský titul a zajistila si start v PMEZ v roce 1963. Pohárový los jí ale nepřál, již ve 2. kole narazila na pozdější vítěze - armádní celek CSKA Moskva s řadou reprezentantů SSSR - a byla vyřazena. Dodejme, že se ctí a po statečném odporu (doma 1:3, v Moskvě po boji 2:3). V domácí 1. lize se v roce 1963 Lokomotivě již tolik nedařilo (5. místo), v roce 1964 se opět vyhoupla mezi elitu (3. místo), v roce 1965 po reorganizaci soutěže (snížení počtu družstev na 10) však skončila předposlední a sestoupila do 2. ligy. Trenér J. Brož odešel trénovat do Tuniska, tým opustily také největší hráčské opory a s nimi i Josef Hadrava. Jeho novým klubem se stalo Aero Odolena Voda, pro které jej získal trenér Evžen Krob coby posilu v bojích o postup do vyšších soutěží. Za Odolku hrál Hadrák v letech 1966-71 a pomohl ji k postupu z KP až do nejvyšší soutěže v roce 1969. Zahrál si ještě v prvních dvou ročnících extraligy (5. místo 1970, 6. místo 1971) a pak se s vrcholovým volejbalem rozloučil. Vrátil se do Lokomotivy Praha, kde si v letech 1972-74 zahrál s „mladíky“ 2. ligu a se závodním volejbalem se rozloučil po dalších 6 sezonách (1974-80) jako hrající trenér volejbalového B-týmu Aera Odolena Voda v KP 1. třídy. A současně se vrátil k basketu jako hráč Aera rovněž v krajské „jedničce“.

Reprezentační dres ČSSR oblékal při startech na Mezinárodním mistrovství železničářů, pořádaném od roku 1959 oborovou organizací USIC. Základ našeho týmu tvořili ligoví hráči Lokomotivy Praha a mezi nimi Josef Hadrava. Druhý ročník neoficiálního ME železničářů hostila v roce 1962 Praha, turnaj se hrál na Aksamitově stadionu s účastí 10 národních výběrů a vítězstvím našeho. Ten pod vedením M. Douši neprohrál jediný zápas a v závěrečném finále zdolal 3:2 favorizované Sověty. Bronzové medaile získali železničáři Polska. Na 3. ročníku turnaje v Sofii 1965 se našemu týmu již tolik nedařilo, opět porazil celek SSSR (3:1), ale prohry s Bulharskem, Jugoslávií a horší celkový poměr setů jej odsunuly na 4. místo.

Na snímku výběr ČSSR v roce 1965 před odjezdem na 3. ročník Mezinárodního mistrovství železničářů v Sofii. Zleva stojí vedoucí družstva Josef Kerber, hráči Šimek, Nepustil, Hatle, Kramer, Hadrava, Kovařík, Müller, trenér Miroslav Douša a rozhodčí Josef Doubek. V podřepu zleva Kedles, Šorm, Reisz, Poulík a Kopáček.

NÁSLEDOVNÍCI

 

Syn Milan Hadrava

(*22. 11. 1963 v Praze)

194 cm vysoký smečař Aera Odolena Voda a Chemičky Ústí se zahraničním angažmá v Itálii, Francii, Slovensku a Rakousku. Reprezentant ČSSR, ČSFR a ČR se startem na čtyřech ME a jednom MS, vítěz ankety Volejbalista roku 1995. Trenér EXL mužů Opavy, Kladna, Benátek n. Jizerou a Odolena Vody, v letech 2009-2011 druhý trenér mužské reprezentace ČR se startem na MS a dvou ME, v letech 2006-2012 trenér reprezentačních beachvolejbalových párů mládežnických a seniorských .

S volejbalovým míčem se seznámil již v útlém věku díky aktivitám otce, kterého často doprovázel na mistráky a při turnajích. Ve 13 letech se stal členem žákovského týmu Aera Odolena Voda (trenéři Václav Tichý a Jan Buman), po dokončení ZŠ v roce 1978 a nástupu na odborné učiliště v Sedlčanech (kde se vyučil automechanikem) byl nucen z důvodu tréninkových absencí start za mládežnické celky Aera ukončit. Chodil trénovat s muži Sedlčan (hrajícími KP) a zahrál si s nimi na turnajích. Na základě otcova „nátlaku“ začal v roce 1980 dojíždět do Prahy a trénovat s družstvem ml. dorostenců Rudé hvězdy (trenér Jindřich Běhal). Po zisku výučního listu v roce 1982 zahájil v Praze večerní studium průmyslovky a podepsal přestupní lístky do MFF Praha – účastníka 1. NL. Když přišla konkurenční nabídka z Odolena Vody, trenéru „Matfyzu“ Zdeňkovi Malému se omluvil a v sezoně 1982/83 si pod vedením trenérů Evžena Kroba a Jiřího Svobody poprvé vyzkoušel extraligu (8. místo). Skloubit vrcholový sport s večerním studiem se mu nedařilo, studia zanechal a v roce 1983 přišel povolávací rozkaz od vojáků. Narukoval do SVS MV při RH Praha (trenéři Zdeněk Pommer a Milan Žák), ale jak v jedné z mediálních zpovědí uvedl, tak si tam „ani neťuk“. Důvodem se staly zdravotní problémy s oběma koleny (záněty z přetížení), které skončily úspěšnou operací, ale současně převelením do RH Domažlice. Tam prožil zbývajících 10 měsíců vojny a kromě zápasů v KP 1. třídy si vyzkoušel službu „na čáře“ se psy a samopalem.

Posilovací cvičení kolenních úponů, vazů a svalstva, ale především pevná vůle mu pomohly k návratu do vrcholového volejbalu, který pro něj začal v roce 1985 po přestupu do Chemičky Ústí. Za Chemičku hrál pod vedením Miroslava Hudečka čtyři sezony, v roce 1987 ji pomohl k postupu a následnému „zabydlení“ v extralize s 5. a 7. místem v letech 1988-89. V sezoně 1989/90 již oblékal dres Aera Odolena Voda (2. místo) a když trenér Miroslav Nekola získal angažmá v Itálii u Agrigenta (nováčka série A1), vzal si HADRÁKA s sebou jako povolenou zahraniční posilu. Udržet A1 se nepodařilo, trenér Nekola odešel a Milan pokračoval v italském angažmá v klubech série A2 (1991/92 Agrigento, 1992/93 Santa Croce). Obrat k lepšímu nastal v roce 1993 po přestupu do francouzského Cannes. Tam působil 3 sezony, které patřily v jeho hráčské kariéře k nejúspěšnějším. V letech 1993-96 získal s Cannes dva tituly mistra a jeden titul vicemistra Francie, dvakrát Francouzský pohár a dvakrát si zahrál ve Finál Four Poháru CEV. V sezoně 1996/97 již startoval opět za Odolena Vodu (trenéři Jaroslav Tomáš 1996, Pavel Třešňák 1997) se ziskem 3. místa v extralize a 3. místa v Poháru CEV, při kterém byl v Paříži vyhlášen nejlepším hráčem Final Four. V sezoně 1997/98 se vrátil do Francie (3. místo s týmem Poitiers), v sezoně 1998/99 pomohl VKP Bratislava k titulu mistra Slovenska a vítěze Slovenského poháru. V posledních 3 sezonách profesionální hráčské kariéry byl oporou rakouského Innsbrucku se dvěma tituly vicemistra Rakouska v letech 2001-02. Lásku k volejbalu prokazoval dlouhodobě také v nemistrovských soutěžích ČVS, hraných pro zábavu v mimosoutěžním období. S týmem Marktredwitz (kde žijí a na turnaje do Čech jezdili Pavel Barborka a Milan Černoušek) zvítězil sedmkrát v prestižní kategorii mužů Volejbalové Dřevěnice (1995-2000) a Dřevěnici vyhrál již v roce 1987 s B-týmem ČSSR. Na Mistrovství ČR veteránů nad 40 let získal 2 tituly s Lokomotivou Česká Třebová (2002, 2006) a další 2 s partou „Čtveráků“ z Odolena Vody (2009-10). Se Čtveráky startoval a několikrát zvítězil také v Antukové lize (oficiálně MČR na antuce), v letech 1997-2002 byl několikrát zařazen mezi nejlepší hráče finálového turnaje AL a v roce 2000 mu byla udělena prestižní cena „Srdce a umu“.

Reprezentační dres ČSSR oblékal poprvé v roce 1987 v B-týmu ČSSR (trenéři Zdeněk Pommer a Josef Smolka st.) na Mezinárodním turnaji o Pohár osvobození Slovenska a rozloučil se s ním na MS 1998 v Japonsku (19. místo) pod vedením trenérské dvojice M. Nekola - J. Vojík. Členem „áčka“ se stal v roce 1990 a startoval postupně na ME 1991 ve Finsku (9. místo, trenéři Z. Pommer, J. Tomáš), ME 1993 ve Finsku (8. místo, trenéři P. Kalný a M. Žák), ME 1995 v Řecku (9. místo, trenéři P. Kop a M. Žák), ME 1997 v Nizozemsku (6. místo) a na MS 1998 v Japonsku (19. místo, v obou případech trenéři M. Nekola a J. Vojík). Za nejúspěšnější lze považovat start na ME 1997, při kterém byl zařazen do TOP šestky šampionátu.

Přechod mezi hraním a trénováním si odbyl v letech 2002-04 v roli hrajícího trenéra AS Vannes ve 2. francouzské lize s kvalifikací trenéra II. třídy, získanou v roce 1999 na kurzu v Brně. V roli trenéra domácích klubových celků mužů se představil poprvé v sezoně 2004/05 s týmem VK Ferram Opava (5. místo a zisk Českého poháru) a další 3 sezony vedl Volleyball.cz Kladno (2. místo 2006, 6. místo 2007, 3. místo 2008). V letech 2009-11 byl asistentem trenéra Jana Svobody u mužské reprezentace ČR s 16. místem na ME 2009 v Turecku, 10. místem na MS 2010 v Itálii a 9. místem na ME 2011 v Rakousku a ČR. Následovala další klubová angažmá: v sezoně 2011/12 u SK Prosek (4. místo v 1. lize) s činností na Kladně, kam byl tým o rok později převeden. V sezoně 2012/13 vedl VK Benátky n. Jizerou (8. místo v EXL) a 2013/14 Aero Odolena Voda (9. místo) – v obou případech v EXL.

S plážovým volejbalem se seznámil v roce 1989 v Odolena Vodě. V tomto roce byly vedle haly v Odolce vybudovány kurty na beach (po brněnských Káčatech druhý BV areál v ČSFR) a „šestkaři“ Aera na nich trávili volný čas vzájemnými duely. Milan se dal dohromady s Martinem Kopem a v letech 1992-93 spolu startovali na několika turnajích Čs. poháru. Největším úspěchem bylo konečné 4. místo v PC DIR Cup 1992, když skončili třetí na prvním pohárovém turnaji ve Stromovce (za dvojicemi Jodard-Penigaud z Francie a Palinek-Stejskal) a druzí na turnaji v Brně za párem Palinek-Stejskal. Beach si zahrál příležitostně také při svém angažmá v Cannes a vrátil se k němu v roce 2006 v roli trenéra. Několik let vedl juniorskou reprezentaci ČR, do roku 2012 byl kondičním trenérem reprezentačních párů Lenka Háječková - Hana Klapalová nebo Jan Dumek - Martin Tichý. Od roku 2012 dosud je šéftrenérem beache v SK Hamr v Záběhlicích, v letech 2012-14 připravoval pár Robert Kufa - Jan Hadrava a v letech 2014-15 pár Přemysl Kubala - Jan Hadrava s úspěchy, uvedenými v následující vizitce syna Jana.

Na snímku z roku 1997 širší výběr volejbalistů ČR v přípravě na ME 1997. Zleva stojí manažer Miroslav Čadil, asistent trenéra Jiří Vojík, Matoška, Kubala, P. Konečný, Karabec, Hroch, M. Kop, Hadrava, lékař MUDr. Pavel Prášek a trenér Miroslav Nekola, v podřepu zleva Pochop, Holčík, Novák, Kovařík, Řezníček, P. Galis, Pešl a masér Leoš Winter.

Trenérské působení u mužské reprezentace ČR připomíná druhý snímek z MS 2010 v Itálii a na něm trenérská dvojice M. Hadrava (vlevo) a J. Svoboda při time-outu spolu s hráči Ticháčkem a Veselým (v pozadí D. Konečný a Hudeček).

 

Vnuk Jan Hadrava

(*3. 6. 1991 v Rokycanech)

198 cm vysoký smečař a univerzál ČZU Praha a Dukly Liberec se zahraničním angažmá ve Francii a Polsku. Reprezentant ČR ve volejbalu šestkovém a beachvolejbalu. V obou sportech prošel RD kadetů, juniorů i mužů. V šestkách od roku 2016 člen mužské reprezentace ČR se startem na kvalifikacích ME a MS, ve Světové lize a na ME 2017. Spolu s Přemyslem Kubalou držitel bronzové medaile na Evropských hrách 2015 v Baku a v sezoně 2015/16 vítěz ankety Volejbalista roku.

Volejbalu se začal věnovat v 11 letech ve Francii, kde v té době působil jeho otec v roli hrajícího trenéra AS Vannes a měl s sebou celou rodinu. V letech 2003-04 prošel přípravkou klubu Velloce Vannetais. Po návratu do Česka hrál za mladší žáky ZŠ Šrámkova Opava při VK Ferram Opava (2004/05, trenér Jiří Plachý) a SPP Odolena Voda/SK Prosek (2005/06, trenér Martin Svoboda). Dalších 5 sezon (2006-2011) hrál za starší žáky, kadety a juniory ČZU Praha postupně pod vedením trenérů Jiřího Horneka, Tomáše Johna a Jana Maliny. Získal 3 tituly mistra a 3 tituly vicemistra ČR v kategorii kadetů a juniorů a počínaje sezonou 2009/10 již byl na soupisce extraligového týmu mužů ČZU (11. a 9. místo, trenér Daniel Oravec). Po úspěšné maturitě na sportovním gymnáziu v Přípotoční ulici v roce 2011 podepsal profesionální smlouvu s Duklou Liberec, za kterou hrál pod vedením Michala Nekoly tři sezony s dvojicí 2. míst v letech 2012, 2014 a 3. místem 2013. A začal se prosazovat mezi domácí hráčskou elitou: v letech 2012 a 2014 byl vyhlášen nejvíce bodujícím hráčem play-off, v roce 2013 nejlépe podávajícím hráčem a roce 2014 nejlepším hráčem extraligy. V roce 2011 také zahájil VŠ studium na liberecké Technické univerzitě, skloubit studium s vrcholovým sportem se mu (stejně jako otci Milanovi) nedařilo a studia po 4 semestrech zanechal. V roce 2014 získal první zahraniční angažmá v celku Nantes Reze Metropole Volley a dvě sezony patřil k oporám družstva v nejvyšší francouzské soutěži Pro A. V roce 2016 přešel do prestižní polské Plus Ligy a dosud obléká dres celku Indykpol AZS Olsztyn s 5. místem v roce 2017. V roce 2016 jej trenér Miguel Falasca zařadil do mužské reprezentace ČR, za kterou odehrál na 50 zápasů, startoval na kvalifikacích ME a MS, v letech 2016-17 si zahrál B-skupinu Světové ligy a pod vedeném Michala Nekoly startoval na ME 2017 s 7. místem.

Na snímku kompletní tým ČR na ME 2017 před úvodním zápasem ve skupině se Slovenskem (3:1). Nahoře zleva masér Martin Sedlák, as. trenéra Fabio Storti, trenér Michal Nekola, Zajíček, Hadrava, Džavoronok, Finger, Zmrhal, Matyáš Demar, manažer Petr Tuček a as. trenéra Martin Demar. Dole zleva statistik Zdeněk Sklenář, Holubec, Mach, Galabov, Pfeffer, Beer, Kryštof, Michálek, kapitán Janouch a lékař MUDr. Oldřich Vastl.

Souběžně s volejbalem šestkovým se od 15 let začal věnovat beachvolejbalu s úspěchy doma i v zahraničí. Dvakrát se stal mistrem ČR v kategorii U20: s Jiřím Chocholíkem v roce 2009 a s Lukášem Gauckým v roce 2010. Reprezentoval na třech mládežnických ME a dvou MS: s Filipem Čermákem na ME U18 v roce 2008 v Řecku (9. místo), s Lukášem Gauckým na MS U19 v roce 2009 v Turecku (17. místo), na ME U20 v roce 2009 v Řecku (13. místo) a ME U20 v roce 2010 v Itálii (7. místo), s Davidem Lencem na MS U23 v roce 2011 v Portugalsku (9. místo). Na prestižních evropských a světových turnajích mužů v letech 2012-14 byl jeho partnerem Robert Kufa a v letech 2014-15 Přemysl Kubala. Oba již zkušení hráči, se kterými dosáhl následujících úspěchů:
Úspěchy s Robertem Kufou: V roce 2012: na turnajích CEV Masters 1. místo ve Varně a 2. místo v Novim Sadu. V roce 2013: 1. místo na MR, na turnajích CEV Masters 4. místo v Badenu, 1. místo na satelitu v Montpellier, 2. místo na satelitu v Lausanne, 17. místo na MS (Stare Jablonki) a 25. místo na ME (Klagenfurt). V roce 2014: 25. místo na ME (Cagliari).
Úspěchy s Přemyslem Kubalou: V roce 2014: 1. místo na MR a 9. místo na CEV Masters Novi Sad. V roce 2015: 9. místo na CEV Masters Jurmala, 3. místo na Evropských hrách v Baku a 9. místo na ME v Klagenfurtu. V roce 2016 tento pár zvítězil v anketě ČVS Volejbalista roku kategorie beach-muži.

Na snímku reprezentační pár ČR Přemysl Kubala - Jan Hadrava po zisku bronzových medaili na I. ročníku Evropských her v roce 2015 v Baku.

 

Vnuk Michael Hadrava

(*10. 1. 1995 v Plzni)

195 cm vysoký smečař Aera Odolena Voda, v letech 2011-15 člen širšího výběru Lvíčat a kadetů ČR v šestkách a reprezentant v beachvolejbalu se startem na třech ME a jednom MS v mládežnických kategoriích U18 až U22.

Stejně jako starší bratr Honza prošel v letech 2003-04 přípravkou klubu Velloce Vannetais, po návratu do Čech hrál v letech 2005-06 za mladší žáky Aera Odolena Voda (trenéři Martin Svoboda a Monika Vodičková) a v letech 2007-09 za mladší a starší žáky SPP Odolena Voda/SK Prosek pod vedením Ondřeje Pastrňáka. V roce 2009 přestoupil do ČZU Praha, kde získal v letech 2010 a 2011 pod vedením Jiřího Horneka dva tituly mistra ČR v kategorií starších žáků, pod vedením Tomáše Johna 2 tituly s týmem kadetů (2012 a 2013) a další 2 tituly s týmem juniorů (2014-2015). Současně startoval za B-družstvo mužů ČZU v 1. lize (trenér T. John), a druhou nejvyšší soutěž si zahrál ještě v sezoně 2015/16 za Slávii Hradec Králové (trenér František Lilko). V roce 2016 se vrátil do Odolky, kde hrál a hraje pod vedením Jiřího Vojíka, resp. od února 2018 Martina Demara.

Stejně jako starší bratr Jan se začal v 15 letech věnovat souběžně plážovému volejbalu, postupně pod vedením otce Milana Hadravy, Josefa Beneše a Milana Džavoronoka. Úspěšnou kariéru zahájil v roce 2012 spolu s Ondřejem Benešem: na MR U18 skončili druzí a při mezinárodní premiéře na ME U18 v Brně obsadili 13. místo. V letech 2013 a 2014 hrál s Donovanem Džavoronokem a získali spolu 3 mistrovské tituly: v roce 2013 v kategoriích U20 a U22, o rok později v U22. V roce 2013 reprezentovali ČR na MS U21 v Chorvatsku (37. místo), na MS U19 v Portugalsku (9. místo) a na ME U22 v Litvě (17. místo). Při posledním reprezentačním startu v roce 2014 stál opět po boku Ondřeje Beneše a na ME U22 v Itálii obsadili 9. místo.

Z roku 2013 je snímek Michaela (vlevo) a Donovana při jednom z utkání MS hráčů do 19 let v portugalské Portu, kde skončili na 9. místě.

 

Vnučka Nathalie Hadravová

(*23. 1. 2004 ve fr. Vannes),

od roku 2015 hráčka SK Kometa Praha, v současnosti členka týmu starších žákyň. Na 14 let mimořádně perspektivní výška 178 cm ji předurčuje pro hráčské posty smečařky, blokařky nebo „účka“ a je na ně trenérkou Kristýnou Kůtovou postupně připravována.

Na snímku z roku 2017 stojí Natálka v horní řadě třetí zprava a je očividně nejvyšší hráčkou týmu „Šmoulinek“ (převzato z webu SK Kometa Praha).

 

 

Autor: Zdeněk Vrbenský