Hodnocení mistrovství Evropy U17 ročníku 2007 v Podgorici

Na začátku jen krátké vysvětlení, proč hodnocení vystoupení RD 2007 na ME v Podgorici píše Jiří Zach. RD 2003 a též RD 2007 má ve svém portfoliu Jan Svoboda. Vrcholové akce se (ME U17, MS U 21, kvalifikace U22) navzájem překrývaly a navíc hráči RD 2005 se dostali do nominace RD 2003 (někteří hráči RD 2003 byli zranění či nemohli reprezentovat). Dohromady pak velký logistický problém. Výsledkem byla právě má účast na ME U17 v Podgorici, protože J. Svoboda v té době plnil své vítězné povinnosti v Lotyšku. Do Podgorici pak dorazil v půlce ME.

Vystoupení družstva RD 2007, které se umístilo celkově na 15. místě, bylo jasně nejhorším vystoupením na ME od startu RD 1997. Shodou okolností pod stejným trenérem a se stejnou číslovkou na konci. Už v průběhu ME se na sociálních sítích objevilo, že je to konec úspěšného období RD mládeže chlapců. I kdyby to nakrásně byla pravda, je to dost předčasné tvrzení a nevím, jestli tu není spíše trochu toho podvědomého přání. Do neúspěchu se tak dobře a sladce trefuje. RD 2007 je teprve na počátku své reprezentační pouti a při svém vzniku jí sudičky nabyly zrovna nakloněny.

Na ME družstvo nevyhrálo žádný zápas, sehrálo několik výborných setů s družstvy, která pak získala medaili (Itálie, Španělsko). S družstvy, s kterými mělo mít šanci (Finsko, Srbsko, Nizozemsko), svou výkonností za nimi o mnoho nezaostávalo, prohrálo po vyrovnaných setech. Lapidárně a výstižně zároveň lze vystoupení RD 2007 popsat jako účast špičkového žákovského družstva ve finálovém turnaji EX kadetů letos v Českých Budějovicích. Rozdíl nespočíval ani tak v tělesné výšce, jako spíše ve fyzické síle (bohužel již při smečařském rozcvičení výrazně viditelné) a ve hře, pak ve schopnosti udržet po delší časové období (zhruba 6 až 10 rozeher) herní činnosti na přibližně stejné úrovni.

Dokumentovat to lze dobře na utkání s Itálii, budoucím vítězi ME. V utkání nebylo co ztratit a soupeř nenastoupil v základní sestavě. Hrajeme odvážně, dobře podáváme, bojujeme v poli. Italové postupně vrátí základní šestku, ale naše hra vydrží a vítězíme v prvním setu. Druhý set už Italové v základní šestce, přesto držíme krok až do stavu 16:14 pro nás, abychom pak prohrávali 22:16 s vyčerpáním oddechových časů a se střídáním…! Najednou jsme nebyli schopni otočit, počínaje příjmem, útokem, obranou vše najednou na úrovni starších žáků. V dalších setech byly k vidění i dobré pasáže, ale celkový dojem už byl jasně viditelný. Soupeř už neměl moc práce dovézt utkání do vítězného konce.

Co tedy konkrétně vedlo k neúspěchu:

1) RD 2007 nemělo stejnou přípravu jako družstva ročníku 97, 99, 2001, 2003, 2005

• nejmenší objem z hlediska týmové práce (zhruba o 8 měsíců kratší)
• jednu z nejkratších příprav bezprostředně před ME – 14 tréninkových dní
• změna hlavního trenéra bezprostředně před ME
• v základní sedmičce převažovali hráči ročníku 2008
• letitá zkušenost mluví jasně, mladší družstva prohrávají na více chyb, zbrklost, menší psychickou odolnost a pouze ti nejvíce urychlení, jsou přínosem pro hru, v dalších letech se pak věkové rozdíly smazávají
  • všechna družstva se v této kategorii podrobují dlouhodobé přípravě
  • vítězná družstva mají ve svém středu výrazného univerzála, který patří k hlavním útočníkům
  • vítězná družstva měla na postu smečařů fyzicky vyspělé hráče, kteří se prosazovali nejen dobrými údery, ale také razancí svých úderů. Pouze naši blokaři byli fyzicky srovnatelní se svými protějšky.

2) Skoro celá polovina družstva jsou hráči ročníku 2008 a tedy ti mladší

3) Vylosování ME – v přípravě naše družstvo prohrálo 2:3 se Slovinskem (pátý set jsme hráli s druhou šestkou) a porazilo vcelku jasně Rakousko 3:1, Řecko, dalšího účastníka ME, v kvalifikaci naše družstvo také porazilo. Tato družstva získala v druhé skupině tři vítězství a Rakousko mělo vcelku dobrou šanci postoupit do závěrečné čtyřky. Zápasy o medaile pak jasně ukázaly, že družstva z naší skupiny hladce přehrála družstva z druhé skupiny.

4) Volejbal, který se hraje na ME U 17, se každým rokem zlepšuje. Je to poznatek, který jsem již avizoval z ME RD 2005. Družstva hrají plnohodnotný mužský volejbal, který se snad liší jedině ve větším užití plachtícího podání a ve větším počtu chyb a občasnými výpadky v herních činnostech a psychické odolnosti při neúspěchu.

5) Jednotlivé posty RD 2007 a soupeřů

• smečaři
  • technicky, z hlediska škály úderů a jejich provedení jsme nezaostávali
  • fyzicky – výskokem a především razancí jsme byli ve srovnání se soupeři jasně nejslabší
  • podání bylo na úrovní soupeřů (smečované podání)
  • na postu se střídali Svoboda, Mráz (2008), Skolka (2008) a v menší míře Jonke

• blokaři – post v kterém jsme byli srovnatelní a výrazně jsme z toho v některých utkáních těžili
  • hráči Přichystal, Baláž, Filip, Toth D. jsou fyzicky velmi disponovaní hráči s výbornými parametry (211, 204, 199, 195 cm) 
  • hráči disponují dobrým útokem i obranou, výborným podáním

• univerzál – družstvo nemělo klasického univerzála, nejúspěšněji se v této roli vedl Martin Židlík (2008), který se jako jeden z mála vyrovnal soupeřům v razanci i výskoku. Čas druhého univerzála Vráblíka (2008) jistě přijde.

• nahrávači – post, jenž se od začátku existence RD 2007 jevil jako nejproblematičtější. Lze konstatovat, že Donát se své role zhostil dobře. Nebyl tím, který by utkání negativně ovlivnil. Dobře podával a snažil se hrát kreativně a pestře. Zatím mu chybí schopnosti stát se tahounem, který družstvo táhne, povzbuzuje a neskládá zbraně. Méně příležitostí dostal Dryje, ale při střídání svoji úlohu splnil.

• libera - na postu libera hrál Čajan (2008), který vcelku plnil roli přihrávajícího hráče, a už méně pak další role libera. Heřmanský (2008) chodil do hry jako polař, kde určitě nezklamal.

Vždy je velmi těžké oddělit subjektivní od objektivního, zvláště když jste se sami podíleli na neúspěchu družstva. Reprezentační družstvo 2007 jsem před více než rokem a půl pomáhal vybírat a dokonce jsem ho do října roku 2021 vedl. Takže se nijak nemohu vymlouvat, že jsem družstvo neznal, a tak trochu to hodit na další trenéry, což se občas dělá. Volba mne, jako zastupujícího trenéra J. Svobody, byla logická, levná a moc jiných alternativ nebylo. Bezprostřední příprava na ME byla velmi krátká a vycházela z priorit Úseku mládež a celého ČVS. Postup na ME je hlavním úkolem, umístění na něm až druhá priorita, protože již v lednu 2024 se hraje kvalifikace na ME a to je hlavní priorita na rok 2024. Je tedy nutno mít možnost trénovat na podzim a hlavně v prosinci. Družstvo postoupilo až z druhé kvalifikace a to jsou opět vyšší náklady a pokladna ČVS není bezedná. Takže z hlediska logistiky to asi nešlo udělat jinak.

Jako trenér chci vždy vyhrávat a prohrát sedm zápasů v řadě pamatuji naposled, když jsem trénoval EX mužů v Příbrami. Není to jednoduché pro trenéry, není to jednoduché pro hráče. Ovšem pro hráče je to jen jedna z epizod jejich volejbalového života. Jejich cesta reprezentačním volejbalem teprve začíná. Probleskuje mi vzpomínka na ročník 2001, který na první ME U17 také propadl, za rok pak získal titul vicemistra Evropy ve Zlíně. Vzpomínám i na RD 1999, které prohrávalo první dva roky své existence na Mevze s Finy, Maďary, Slováky, aby pak bylo mistry Evropy. Porážky nejsou pro hráče problém, když ví, že jsou součástí cesty a na konci té cesty je cíl…!

Ročník 2007 má velký potenciál, s přibývajícími roky se bude jen lepšit a již nyní v něm vidím více hráčů, kteří jednou zasáhnou do RD seniorů než v některých výsledkově úspěšnějších RD. Hráči jako Přichystal a Baláž jsou velkou výzvou pro ČVS, protože jejich parametry a volejbalový um, jsou na jejich věk mimořádné a bude na reprezentačním úseku, trenérech v oddíle a samotných hráčích, jestli se za několik let budeme radovat z hráčů světových kvalit či budeme brečet nad zmařenými talenty. Je ovšem důležité říci, že to nepůjde bez práce a samozřejmě tvrdé práce, jak ze strany hráčů, trenérů v oddíle, tak ČVS.

Pro trenéry jsou porážky vždy horší. Vrátil jsem se do kolotoče soustředění, zápasů, řízení realizačního týmu po více než roce. Musím vyzdvihnout vynikající práci J. Svobody na poli logistiky, zařizování, administrativy. Všechna čest. Tam někde uvnitř se chlubím a vyzdvihuji, jak jsem vždy uměl vše zařídit, naplánovat, motivovat. Musím konstatovat, že J. Svoboda a jeho realizační tým (Ivan Pelikán, Tomáš Malčík, Mirek Šotola, Anička Novotná, Jan Kovarčík) odvedli špičkovou práci. Bohužel to podvědomé, co nám občas dělá radost, že jsme nepostradatelní a důležití a bez nás to půjde hůře, je nepravda a více než pravděpodobně to v budoucnosti půjde ještě lépe.

Až překvapivě (pro mne) jsem se záhy aklimatizoval ve víru VT, řízení aut na vzdálenosti, zvící přejezd přes půl Evropy (Varšava), šestihodinová trénování. Prostě jsem byl zpátky v tom důvěrně známém trenérském módu. Vyhrát, mít úspěch, tlačit na hráče, tlačit na trenéry, rozčilovat se, prožívat utkání a pak je přehrávat na pokoji a hledat chyby, být nepříjemný na hráče, realizační tým.

Jenže prohrávat není jednoduché. Myslel jsem si, že vzhledem k věku už budu nad věcí, že budu klidný až stoický, jenže opak byl pravdou. Tímto se omlouvám hráčům, realizačnímu týmu, zvláště M. Šotolovi, který se mnou protrénoval celou přípravu, I. Pelikánovi, který naopak byl se mnou na ME. Možná tou svou angažovaností a emocemi, jsem hráče spíše demotivoval, než povzbudil. Pravdou ovšem je, že si sice spoustu věcí, které nedělám dobře, připustím, omluvím se, ale jakmile se začne hrát a já jsem součástí hry….!.

Na závěr, bych chtěl speciálně poděkovat fyzioterapeutce A. Novotné. Anička měla těžký a nevděčný úkol od J. Svobody - provést mě přes úskalí na letišti a pobytu v Podgorici, což vzhledem k mým chabým znalostem angličtiny a při nepřítomnosti mého dvorního vedoucího J. Moravčíka, který už věděl vše a byl ve své roli neomylný, nebylo jednoduché. Měla se mnou velkou trpělivost a vše zvládla na výbornou. Když jsme se pak loučili v Mikulově, viditelně si oddychla a byla ráda, že už mou maličkost, zvící skoro dva metry, neuvidí.

Přes výsledkově velký neúspěch, bych měl skončit pozitivně. Při sledování zápasů RD 2007 na MEVZE v lednu tohoto roku a při koučování v červenci tohoto roku, jsem musel přes porážky konstatovat obrovský pokrok. Prohrávali jsme, ale teď už to byl volejbal, sice méně razantní než soupeřů, s větší chybovostí, ale už to byl volejbal a to za pouhých pět měsíců. Jak kdysi říkával můj kolega na postu asistenta J. Novotný při mých pesimistických náladách „neboj, vše se v dobré obrátí“. Měl většinou pravdu, ale u RD 2007 je to v budoucnosti jistota.

 

Autor: Jiří Zach – svazový trenér chlapci