Vrcholový sport se dělá pro diváky, říká český kapitán Aleš Holubec

Dosavadní volejbalová cesta Aleše Holubce vedla z České republiky přes Belgii až do Francie – tam tento blokař zakotvil v roce 2009 a dál se zatím nechystá. Do Česka se ale vrací rád, nejenom ke své rodině, ale i k českému reprezentačnímu výběru, v jehož kádru je už stálicí. I letos si navíc navlékne pomyslnou kapitánskou pásku: „Za svůj tým samozřejmě cítím zodpovědnost, na hřišti k tomu ale přistupuji pořád stejně – s podtrženým číslem i bez,“ říká Aleš.

Zůstanete ve Francii i v příští sezóně?

"Ano, i nadále budu hrát v klubu Nantes."

V zahraničí působíte již téměř deset let, nestýská se Vám po České republice?

"Stýská se mi. Volejbal je ale moje zaměstnání, a proto je zatím lukrativnější zůstat ve Francii. Teď je ta touha vrátit se do Čech větší o to, že mi je líto rodiny, která si nemůže užívat naplno mého syna Adámka."

Jak odlišný je český volejbal, resp. české volejbalové prostředí od toho západoevropského?

"Začnu tím, co je dobré na české volejbalové lize. Domácí prostředí, kolektiv, zázemí v klubech, menší změny v kádrech. V zahraničí se v týmech hráči točí jako na běžícím páse. Je úplně normální, že máte každou sezónu osm nových spoluhráčů. Proto se musí člověk chovat maximálně profesionálně a podávat celou sezónu takové výkony, aby se v klubu udržel. Jinak to porovnávat úplně nechci. Každý klub je něčím specifický, ať už je to v Belgii, Francii či u nás."

Poslední sezóny jste strávil v Nantes i společně s dalšími Čechy, jak se to semele, že je v jednom zahraničním klubu pohromadě tolik Čechů?

"V Nantes trénuje Martin Demar a má s českými hráči dobrou zkušenost. Proto se nebojí mít jich v kádru víc než je obvyklé."

Jakých největších volejbalových úspěchů jste dosáhl a čeho si nejvíce ceníte?

"Nejvíce si vážím titulů ze všech tří zemí, kde jsem působil. Z individuálních ocenění by to byla bronzová bota v týmu Maaseik pro nejlepšího hráče sezóny. Tuto cenu totiž volí diváci a pro ně se vrcholový sport dělá."

Jako kapitán vedete současný reprezentační kádr mužů, jak velkou zodpovědnost cítíte?

"Ta zodpovědnost se týká více organizace týmů a komunikace mezi vedením a hráči. Na hřišti k tomu přistupuji pořád stejně – s podtrženým číslem i bez."

Současný reprezentační kádr je velmi mladý – je hodně poznat věkový rozdíl mezi hráči?

"Věkový rozdíl nijak extra neřeším. Ve chvíli, kdy se vejde do haly, vnímám každého jako hráče a neřeším kdo je mladší nebo starší. Co se týče priorit, starostí, motivace atd. je to pro starší hráče určitě těžší. Když ale jednou řeknete trenérovi, že do toho jdete, tak už je lepší nijak se tím nezaobírat a snažit se naložit s časem stráveným mimo domov maximálně efektivně."

U národního týmu nejste žádný nováček. Jaké jste zažil úspěchy a neúspěchy?

"V reprezentaci se pohybuji od roku 2005. Jako úspěch beru účasti na mistrovstvích světa a Evropy. Neúspěchem je bohužel to, že jsme si s těchto turnajů už pěknou řadu let nepřivezli žádnou medaili."

Národní tým mužů letos koučuje zkušený Miguel Falasca, co říkáte na tuto volejbalovou persónu?

"Letošní vedení družstva v čele s trenérem Falascou byl pro mě jeden z hlavních důvodů reprezentovat. Cítím, že se to vyvíjí správným směrem. Proto se i těším na výkony ve Světové lize a doufám, že budou diváci na tribunách spokojení minimálně jako minulý rok."

V Českých Budějovicích budete na turnaji Světové ligy hrát proti Egyptu, Číně a Kanadě,  jak těžcí jsou z Vašeho pohledu tito soupeři?

"Vzhledem k výkonům Kanady a Číny v Olympijské kvalifikaci mám z těchto soupeřů velký respekt. Egypt je už na Olympiádu dokonce kvalifikovaný, takže to mluví za vše. Ve Světové Lize se ale lehký soupeři nenachází a věřím, že jim v Budějovicích nedáme nic zadarmo."

 

Autor: Barbora Mertová, Michal Mezera, foto: Nantes Rezé