Trenérský notes 11/22: Doma nebo venku?

„Máte je doma nebo venku?“ je častá otázka, která v sobě skrývá implicitní, všeobecně uznávané sdělení, že doma je přeci jenom trošku větší šance na úspěch. Je tomu ale skutečně tak? V dnešním článku se na „výhodu domácího prostředí“ podíváme i trošku vědecky. A to jak z pohledu sportovní psychologie, tak i řečí čísel z naší nejvyšší domácí soutěže. 

Kvalitu výkonu ovlivňují (mimo samozřejmých jevů jako je fyzická připravenost, psychická pohoda, kvalita tréninku a dovedností a dalších faktorů) i dva faktory, se kterými se běžně hráči setkávají: publikum a prostředí.

Jedním z prvních, kdo se problematikou přítomnosti dalších osob a jejich vlivu na výkon byl americký psycholog Norman Triplett. Nikoho příliš nepřekvapí výsledky jeho pokusů, kdy dokázal, že pokud s cyklisty jedou i další účastníci, tak dosahují lepších časů a výsledků. Na tuto práci navázal další americký psycholog Henry Allport[1], který nejen že podpořil Triplettovu teorii, ale současně přišel s hypotézou, kterou potvrdil výzkumem, že dojde ke zlepšení i na základě pouhé pasivní účasti (tedy diváků).

Další zkušenosti však ukazovaly, že ne vždy přítomnost diváků vede ke zlepšení výkonů. Polsko–americký psycholog Robert Zajonc podrobil uvedené teorie hlubšímu zkoumání. Ve svých pokusech zjistil, že přítomnost dalších lidí (diváků) zlepšuje výkon tehdy, pokud daný jedinec provádí činnost, která je pro něho snadná a velmi dobře ji ovládá. Naopak výkon s přítomností diváků klesá, pokud se jedná o činnost, kterou jedinec (zatím) příliš dobře neovládá. Tato teorie byla mnohokrát verifikována na různých případech. Můžeme si tedy dovolit závěr, že v přítomnosti diváků či publika podávají hráči lepší výkon v činnostech, které mají dokonale zvládnuté a které umí. Naopak pokud některou činnost hráči neumí, či se ji zrovna učí, tak přítomnost dalších osob vede zpravidla ke zhoršení výkonu.

Druhým faktorem, který je částečně spojen s výše uvedeným, je vliv domácího prostředí. Obecně je zřejmé, že hráči a týmy dosahují lepších výkonů v domácím prostředí. Na základě několik studií můžeme říci, že nevíme o sportu, kde by bylo zpravidla dosahováno horších výsledků v domácím prostředí než ve venkovních utkáních. Jak si ukážeme níže, tak výhoda domácího prostředí nemusí být vždy tak zjevná. Výhoda domácích se liší i v různých sportech, kdy domácí mají o 7 až 25 % (% = počet výher-počet proher/počet utkáních) vyšší šanci na výhru než hostující tým. 

Výhody domácího prostředí mohou být:

• dokonalá znalost prostředí
• pocit bezpečí
• podpora domácích fanoušků
• cestování soupeře
• negativní projevy fanoušků na hráče soupeře
• nátlak domácího publika na rozhodčí

Naproti tomu se můžeme setkat i se situacemi, kdy domácí prostředí může mít i negativní vliv:

• domácí fanoušci a prostředí mohou hráče až příliš stresovat (především v klíčových utkáních a okamžicích)
• podcenění utkání („doma jim dáme“)
• hráče svazuje pocit, že doma „musí“ vyhrát
• malý počet fanoušků
• negativní chování vlastních fanoušků

Když se podíváme na výsledky domácí extraligy mužů a žen (kompletně odehrané základní části doma – venku), tak se nám potvrzuje výhoda domácího prostředí. Nejedná se však o zásadní výhodu. U mužů je tato výhoda vyšší, kdy domácí družstvo mělo ve sledovaných utkáních o 16 % vyšší šanci na výhru. V jedné sezóně byl tento ukazatel však pouze ve výši 3 %. 

U žen se vliv domácího prostředí ukázal ještě jako nižší: šance na výhru v ženské extralize pro domácí tým byla ve sledovaných utkáních vyšší o pouhých 7 %, v jedné sezóně byl dokonce poměr vítězství domácích i hostů 50:50 (ukazatel měl tedy hodnotu 0 %). 

Zdroj: D. Tod, J. Thatcher, R. Rahman: Psychologie sportu, Grada Publishing

www.cvf.cz