Trenérský notes 4/24: Jak učit volejbal?

To je přeci jasné! Proč z toho dělat vědu? … Protože jasné to tak úplně není a troška sofistikovanějšího přístupu k učení volejbalu určitě neuškodí. Podívejme se společně jakým pohledem se díváme na jednotlivé krůčky na cestě na volejbalový trůn. 

Postupně vám na stránkách Notesu představíme sedm učebních kroků ve volejbalu. Od elementárních pohybů se přes herní činnosti, herní kombinace, řetězce a systémy dostaneme až k samému vrcholu – komplexní hře volejbal. Prvotní nácvik mladého volejbalisty začneme ve zjednodušených podmínkách (někdo rád používá slovo „skleník“). Postupným ztěžováním podmínek hráče připravujeme na to, že mu bude ve hře někdo vadit – totiž soupeř. Hráče proto necháváme rozhodovat a tvořit, z podmínek neměnných se tak dostáváme k podmínkám proměnlivým, respektive reálným. Sám o sobě si však hráč dlouho nevystačí a musí si najít parťáka. Nejdříve jednoho, záhy jich však přibude více. I ve dvojicích či trojicích postupujeme v nácviku nejdříve v podmínkách daných, které postupně měníme v proměnlivé. Vytvořili jsme si tak dvě pomyslné osy – vodorovnou, kde vlevo jsou neměnné podmínky, vpravo pak proměnlivé, a svislou, která odděluje jednotlivce či spoluhráče. Vzniknou nám tak 4 kvadranty, ve kterých se „nachází“ i 4 učební kroky:

1. TECHNIKA, ve které hráči:

• si osvojí polohy a pohybové vzorce a začínají je postupně automatizovat

• zvládnou elementární kontakty s míčem ve „skleníkových“ podmínkách

• postupně vnímají herní prostor a dráhu letu míče

 2. VARIABILITA, ve které hráči:

• plně automatizují pohyby při ovládání míče

• pohybové vzorce svazují se čtením situací a rozhodováním

• rozšiřují repertoár pohybových variant herních řešení.

3. SYNCHRONIZACE, ve které hráči:

• uplatňují automatizované pohyby v interakci se spoluhráči

• vnímají závislost na ostatních

• postupně synchronizují činnosti až do podoby automatické souhry

4. SOUHRA, ve které hráči:

• využívají individuální činnosti v rámci herních kombinací

• čtou a předvídají herní situace, uplatňují herní myšlení

• čelí přímé konfrontaci se soupeřem a to v tréninku i ve hře

A jak budeme v nácviku postupovat dále? Budeme se věnovat herním situacím, ale i souvislým dějům. A chtě – nechtě musíme spoluhráče doplnit tak, aby tvořili tým. Znovu si tak tak můžeme pomoci pomyslnými osami, které nám vytvoří další 3 učební úkoly – kroky, které musíme naše hráče naučit:

5. ŘETĚZCE, ve kterých hráči:

• vnímají hru jako sled na sebe navazujících akcí

• realizují činnosti v návaznosti na předchozí a s ohledem na následující

• propojují individuální řetězce s činností spoluhráčů

6. SYSTÉMY, ve kterých hráči:

• fungují v rámci své specializace v týmu

• plní taktické úkoly v útoku, v obraně a v protiútoku

• podřizují individuální činnost týmovému řešení situací

7. DĚJE, kdy hráči:

• realizují své činnosti v průběhu celé rozehry

• ovládají své chování nejen ve hře, ale i v pauzách mezi rozehrami

• reagují na vývoj setu, zápasu

 

Autor: Ondřej Foltýn