Trenérský notes 2/23: Něco málo o didaktice II: Didaktické zásady

V minulém díle jsme se seznámili s tím, co je to didaktika a jaké didaktické styly můžeme využít. Dnešním dílem navážeme na minulý a blížeji se podíváme na didaktické zásady.

Didaktické zásady

Didaktické zásady můžeme považovat za obecné požadavky a principy vzdělávacího procesu. Zabývají se jeho zákonitostmi, organizací a průběhem. Při jejich správném využívání bychom měli dosáhnout efektivního procesu učení.

Zásada uvědomělosti a aktivity. Sportovec (žák) by si měl být vědom, co a proč se učí či trénuje. Nejedná se však o pouhé uvědomění si, co se učí, ale měl by být postupně vybudován kladný vztah k cílenému rozvoji, učení se a získávání nových znalostí a dovedností.

Zásada názornosti nám říká, že mladý sportovec se nejlépe učí vnímáním. Nejčastěji pozorováním, ale důležité je i si něco sám vyzkoušet, procítit, ale i současně být upozorněn trenérem na některá specifika či korekce. Nejmenší děti či začátečníky musíme nejprve naučit, na co se vlastně mají dívat a zaměřit.

Zásada soustavnosti nás vybízí k tomu, abychom postupovali v logických, na sebe navazujících krocích. Opakováním naučeného z minule upevňujeme naučené dovednosti, ale současně k nim přidáváme další nové navazující na již zvládnuté. Pokud se hráči neúčastní tréninků, tak si hůře fixují (popř. nefixují) dříve naučené a současně nové úkoly a dovednosti jsou pro ně příliš těžké, protože neabsolvovali určité části metodické řady. K soustavnosti vybízel i „Učitel národů“ Jan Ámos Komenský, kdy především v jeho době děti často zanedbávaly školní docházku… 

Zásada přiměřenosti klade požadavek, aby se děti učily dovednosti, které odpovídají jejich stupni vývoje a úrovně, na které se nachází. Nové věci by pro mladé sportovce neměly být příliš složité, ale na druhou stranu ani příliš jednoduché. Jinými slovy navazujeme na to, co jsme již v minulosti dělali. Můžeme volit postupy: od jednoduchého ke složitému, od konkrétního k abstraktnímu či od specifického k obecnému. Z hlediska přiměřenosti se nedíváme pouze na dovednosti, které hráči již umí, ale i například na věk svěřenců, jejich vývoj, či jakým tréninkovým procesem již prošli. 

Zásada trvalosti má vlastně klíčový význam pro sportovní hry. Cílem je, aby naučené dovednosti byly trvalého charakteru a hráč je tak mohl kdykoliv po zbytek své kariéry využívat. Vzhledem k rychlosti a variability hry je dokonce nutné mít veškeré dovednosti zautomatizovány. 

Zásada všestrannosti je přirozený vývoj a rozvoj všech pohybových schopností i kognitivních funkcích, především u mladých sportovců. Cíleně tak rozvíjíme všestrannost našich svěřenců. 

Autor: Ing. Ondřej Foltýn

Zdroje: Josef Dovalil a kol.: Lexikon sportovního tréninku, Praha, 2008, Michal Barda: K čemu je trenérovi didaktika?