Při naší trenérské práci mějme na paměti, že pro hráče jsou 1. mentálním koučem trenéři! Úkolem coache je pracovat s hráčem nejen v jeho jednotlivých dovednostech, ale především mu pomoci najít cíl a nasměrovat ho na cestu k jeho dosažení. V následujících čtyřech dílech trenérského notesu si přiblížíme poznatky z přednášky doktora sportovní psychologie Makise Chamalidise Koučink jako mentální hra.
V dnešním díle si Notesu si představíme první část – jak zvládnout kritické chvíle či klíčové okamžiky utkání, do kterých se naši svěřenci dostávají.
Jedná se o momenty, které se svojí povahou vymykají větší části hry, především svojí atypičností nebo důležitostí. V praxi se může jednat např. o 1. podání ve hře, koncovku (rozhodujícího) setu, činnost po několika chybách, servis po přerušené time-outu, útok proti mečbolu, situace kdy se bojíme o vítězství nebo naopak jako favorité prohráváme a jsme pod tlakem. Hráči se v tuto chvíli rozptylují myšlenkami na výsledek a objevuje se u nich strach a nesoustředěnost na činnost. Abychom mohli hráčům v tuto chvíli pomoci, musíme přesně vědět, co má hráč v tuto chvíli v hlavě. Pokud to víme, můžeme reagovat a předvídat.
Výše popsané situace ještě umocňuje, pokud máme čas přemýšlet, co se stalo a co se může stát (např. prodleva mezi rozehrami cca 20 – 30 sekund na každý bod). V situaci, kdy hráč „chce až moc“ (je přemotivovaný a „svázaný“) objevuje se tzv. parazitické myšlení. Parazitické myšlenky se projevují tím, že se nesoustředím na přítomnost a činnost, kterou mám vykonávat, ale začnu myslet na něco jiného – na budoucnost – na výsledek a na reakce svého okolí (např. hráč má před vítězstvím / porážkou a přemýšlí, co na to řekne trenér, že zklame rodiče, jak se zachová jeho okolí, média, jestli někoho potěší nebo naopak zklame atd.). Někdy se také setkáme s hráči, kterým stačí ukázat, že „na to mají“ – drží krok s favoritem, někdy i vedou, ale v rozhodujících chvílích již nenajdou sílu na to, aby utkání dovedli do vítězného konce. Parazitické myšlení je „normálním“ lidským projevem (jsme lidé, nikoliv roboti). Pro nás je důležité, že můžeme s těmito myšlenkami pracovat.
Parazitické myšlenky mohou mít tuto formu:
- myšlenky, které začínají slovem „musím“ – odvádíme svoji pozornost od skutečné činnosti
- hra proti soupeři, kterého nemáme rádi – soustředíme se na osobní pocity, ne na hru
- myslíme na budoucnost – co se stane když (až) vyhraju / prohraju – problém, že hráči hrají (současnost), ale uvažují, co bude následovat (myšlenkami jsou v budoucnosti)
- „musím hrát co nejlépe“ – myslíme si, že musíme být vždy ve vrcholné formě, ale někdy můžeme vyhrát, i pokud nejsme v optimální formě, kterou navíc nikdy nejsme schopni udržet po celou sezónu
- hrajeme proti favoritovi / v roli favorita – máme v mysli, jak by to mělo dopadnout – na výsledek má však vliv aktuální forma (včetně mentální připravenosti – favorit může často utkání podcenit)
- srovnání s minulostí – „včera mi to šlo / nešlo, tak to dnes bude stejné“
- globální (pesimistický) pohled – „já jsem tomu tolik obětoval a nevrací se mi to, nedaří se mi, nevyhrávám“
- „tolik jsem odpracoval a nehraji (prohrávám)“ – „co tady vlastně dělám?, má to cenu?
Jak vyplývá z předchozího textu, parazitické myšlení v sobě zahrnuje kalkuly, naděje, touhy, přání, obavy. Jedná se o lidské projevy, ale jako trenéři (hráči) se musíme se soustředit na co, v danou chvíli děláme. Pokud se chceme s parazitickým myšlením vyrovnat, můžeme použít následující postup:
1) identifikace parazitických myšlenek
Abychom mohli hráčům pomoci, musíme nejprve identifikovat parazitické myšlenky. Musíme vědět, co a kdy se jim v hlavě odehrává. Jedná se o dlouhodobý proces, ve kterém musí být důvěra mezi hráčem i trenérem. Jednou z (nejjednodušších) věcí, které můžeme udělat je poprosit hráče, aby sestavil program svých nejčastějších parazitických myšlenek (někdy nás může tento seznam překvapit – např. jedna z myšlenek může být, že zklameme trenéra). Musíme však počítat s tím, že ne vždy dostaneme úplnou a upřímnou odpověď.
2) co s tím dělat
Pokud jsme splnili první krok a víme, jaké parazitické myšlenky naše hráče „přepadají“, je na řadě druhý krok a to „postavit parazitickým myšlenkám do cesty zeď“. Pokud je zeď dobře postavena, nemáme v hlavě parazitické myšlenky, myslíme (soustředíme se) na hru.
Výše uvedená zeď může mít různou formu. Např. se může jednat o určitý „obraz“, větu, rituál. Zeď by nám měla připomenout, proč tady vlastně jsme – hráči mají před sebou úkol! Otázka „proč?“je velmi důležitá (proč reprezentuji, hraji, trénuji…).
Další příklady „zdí“:
- soustředím se na to, co dělám, jak stojím, držím míč…
- soustředím se, jak vyhrát další míč (ne na to co, co se stalo nebo co se stane)
- soustředím se, jak dobře pracuji s nohama, tak dobře budu hrát
- soustředím se, jak dýchám
- „jsem ve své dráze“ – je mi jedno, co dělají ostatní
Musíme si najít vlastní zeď, respektive pomoci hráčům najít jejich účinnou zeď. Naším cílem je pomoci hráčům, aby pod tlakem dělali věci správně. Zde je důležité, abychom i jednoduché věci dělali velmi dobře. Na jednoduché věci velmi často zapomínáme – je dobré se připomenout, co přesně děláme. Většinou se jedná o jednoduché věci, které ale musíme udělat správně (např. intenzivně pracovat s nohami, soustředit se na každý bod pohybového procesu, diktovat průběh hry, být na správném místě, soustředit se na podání…). Většinou se jedná o věci, které jsme se naučili v mládí, ale občas (často) na ně zapomínáme. Jako pomoc si můžeme vytvořit seznam jednotlivých úkonů, hesel a bodů, které si můžeme číst v příhodné okamžiky.
Rady a doporučení:
- hráči by měli mít sešity, kam by si měli všechny pocity a myšlenky zapisovat
- nesoustřeďme se na to, v co doufáme, že se stane, ale soustřeďme se na to, co skutečně děláme (co se stane)
- „ne že musíme udělat, ale že chceme udělat“
- přemýšlej (nezapomeň) kdo si (co umíš, co si udělal…)! – pro trenéry důležitý prostředek, jak pracovat s hráčem v den zápasu (např. neřešit techniku…) – pokud hráč ví, kdo je, tak je těžké ho dostat do nerovnováhy
- někdy hráč sám neví, co mu vlastně jde – naše povinnost je ukázat a říct hráčům, kým skutečně jsou a co umí
- Muhamad Ali: „vznášej se jako motýl, ale píchni jako včela“– věřit instinktu, najít podobnou větu jako heslo nebo motto pro hráče (důležitá jsou zvířata… - když hraješ, jako jaké zvíře by si chtěl hrát)
- všichni máme někdy parazitické myšlení (i my trenéři) – musíme však být na tyto myšlenky připraveni a vědět, jak reagovat, když se parazitické myšlení dostaví
Autor: Ondřej Foltýn
Zdroj: ETTU Coaching Conference, Koučink jako mentální hra – Makis Chamalidis
Novým trenérem VK ČEZ Karlovarsko je Ital Stefano Mascia, který poslední sezóny působil jako asistent trenéra ve francouzském týmu Chaumont...
Největší údernou sílu posledních sezón ztrácí Dukla Liberec, slovenská univerzálka Nikola Kvapilová bude nově hájit barvy VK Prostějov.
Z Odoleny Vody odchází smečař Jan Svoboda, jehož novým chlebodárcem bude Dukla Liberec.
Martina Demara vystřídá na lavičce volejbalistů liberecké Dukly Alessandro Lodi. Italský světoběžník, který střídavě vedl muže nebo ženy ve...
muži: TJ Sokol Dobřichovice – SKV Ústí nad Labem 0:3 (19:25, 23:25, 21:25) stav série 2:2 ženy: VK Madeta České Budějovice – TJ Sokol Šternberk...
Perušič / Schweiner – Diaz / Alayo (CUB) 0:2 (19:21, 18:21)