Lublaňské pocity Zdeňka Haníka - 1. díl

Byl jsem vyslán volejbalovým svazem na mistrovství světa mužů, a tudíž cítím povinnost sdílet některé pocity, jež mě zaplavily, když jsem sledoval 16 z 24 nejlepších volejbalových týmů na světě. První pocit nazvu „Fenomén Ngapeth".  Znalci volejbalu vědí, že toto jméno patří jednomu z nejlepších volejbalistů planety.

Francouzský smečař připravil pravděpodobně nejednomu trenérovi bezesné noci. Je to totiž hráč, kterého těžko můžeš koučovat. Odhaduji, že se s ním snad trenér dokáže domluvit, možná mu dokáže vysvětlit svou strategii, ale nevěřím, že si od někoho nechá mluvit do své hry. Je to hráč, který hraje všechno po svém, kašle na to, co, jak má být. Dělá si na hřišti, co chce, ale většinou co činí, činí správně. V tajmu nechodí do kolečka k trenérovi, má svůj svět – svůj volejbal.

Kolikrát si myslíš, co je to za výmysl, ale on tě vzápětí přesvědčí o smyslu svého jednání. Třeba zasmečuje zadovkou (rozuměj hřbetem ruky) nebo se zničehonic rozběhne na rychlík, přestože není středák a nemá tam, co dělat či nahraje překvapenému smečaři z pole střelbu bagrem. Můžeš si o tom myslet, co chceš, vypadá to zvenku netýmově, nicméně tým Francie, jehož je hlavní hvězdou, vyhrál poslední olympiádu.

https://youtube.com/shorts/2lTgxf3t3Bs?feature=share

Co chceš dodat? On je nekorunovaný král, který nehraje volejbal jako většina ostatních, vytváří svůj vlastní. Tak já jenom, vážený trenérský kolego, když na hráče podobného typu v životě narazíš, třeba i na nižší úrovni, myslím takového, který si dělá věci po svém, ale dělá je správně, nepanikař. Je to hráč, který rozhoduje zápasy, nebojí se klíčových okamžiků v zápase, dokonce se na ně těší, ale taky umí zápas pohřbít. Doporučuji zhluboka dýchat, využít jeho schopností, ale moc ho neohýbat, a když nemá den (zpravidla, když ho to nebaví), tak ho vystřídat. A pokud si na takového týpka nevěříš, tak si ho do týmu raději neber, protože souboj s ním těžko vyhraješ. On totiž píše dějiny ...

Autor: Zdeněk Haník