Metodický dopis č. 13 - nahrávka I. - nahrávka bagrem

Tento metodický dopis se zabývá herní činností jednotlivce – nahrávkou. Nahrávku je možné popsat jako odbití míče navazující na přihrávku, kterým se snažíme připravit ideální podmínky pro následný útočný úder. Z hlediska přesnosti jsou na ní kladené relativně vysoké nároky. 

V beachvolejbale je velice důležité, aby oba hráči měli zvládnutou techniku nahrávky jak obouruč spodem, tak i obouruč vrchem. Při každé rozehře jeden hráč přihrává a druhý hráč se stává nahrávačem. Proto je velice důležité včas rozpoznat, jakou roli hráč v rozehře bude hrát a včas zareagovat přesunem do ideální pozice pro nahrávku. V beachvolejbale je většina nahrávek prováděná po přesunu. 

Pro kvalitní a obsahově ucelený nácvik a trénink nahrávky je třeba znát systematiku jejího dělení.

Nahrávku můžeme dělit podle: 

1) způsobu odbití

• obouruč vrchem
• obouruč spodem
• jednoruč vrchem
• jednoruč spodem
• jakýmkoliv dalším způsobem povoleným pravidly

2) polohy těla

• ze země
• ve výskoku
• v pádu

3) činnosti, která předchází

• na místě
• po pohybu
• v průběhu pohybu

4) směru letu míče

• před sebe
• za sebe

5) délky

6) výšky

7) rychlosti

8) podle úhlu, který svírá křivka letu míče při nahrávce se sítí

• rovnoběžně se sítí
• směřující od sítě na hráče v hloubi pole
• směřující ze zadní části hřiště k síti (tzv. nahrávka z pole)

Na obrázcích jsou vyznačeny nejčastější zóny pro nahrávku a směry, ve kterých je nahrávka
prováděna (obr. 1 a obr. 2). Na obr. 3 a obr. 4 jsou znázorněny přesuny hráče (nahrávače)
před provedení herní činnosti - nahrávka.

 

Nahrávka odbitím obouruč spodem – bagrem

Při nahrávce odbitím obouruč spodem se mohou vyskytovat všechny způsoby provedení bagru, které byly popsány v Metodickém dopisu č. 11. Hráč by však měl preferovat nahrávku bagrem v ose těla. S tím souvisí rychlý přesun k míči a natočení těla do směru kam má nahrávka směřovat. Hráč při odbití v postavení s jednu nohu přesunutou, natahuje paže a spojuje ruce před tělem v úrovni prsou co nejkratší cestou. Paže jsou před tělem vytažené z ramen, napjaté v loktech, a jsou přitlačeny k sobě předloktími vzhůru. Ruce jsou spojeny tak, že je jedna ruka vložena hřbetem do dlaně ruky druhé. Dlaně jsou sevřeny palci těsně k sobě. Míč hráč odbíjí v oblasti předloktí. Pohyb začíná napínáním kolen a podle rychlosti a rotace míče i mírným pohybem paží. S ohledem na kvalitu nahrávky hráč doprovází míč pohybem těla i po úderu. Celý pohyb je rozfázován na obr. 5.

Nejčastěji se vyskytující chyby:

1) Chyby při přesunu k míči

• Nevhodný postoj

• Předčasné či pozdní zahájení přesunu

• Nesprávný odhad letícího míče (odbíjení přílišném předklonu, záklonu či mimo osu těla)

• Nedostatečné natočení do směru odbití

2) Chybné postavení dolních končetin

• Natažené nohy

• Nohy blízko u sebe, či zkřížené nohy – nestabilní postoj

• Nohy daleko od sebe – natahování se

• Váha těla na patách

• Nevhodná noha vpředu vůči kůlu, na který směřujeme nahrávku

3) Chybné postavení horních končetin 

• Krčení loktů před i po odbití

• Předčasné spojení rukou

• Spojení pokrčených paží s následným propínáním

• Nesprávné spojení rukou (nezpevněné, nesouměrné spojení,)

• Nepřiměřený pohyb paží - „máchání“ nad výši ramen

4) Chybná úderová plocha

• Dopad míče na jedno předloktí

• Úder míče proveden palci, či hrudníkem

• Úder proveden hranou jedné ruky

5) Další vyskytující se chyby

• Nesprávná synchronizace pohybu (nohy, tělo a paže)

• Výskok při odbití

• Rotace trupu při odbití

 

Poznámka:

Při provádění cvičení je potřeba, aby trenér chyby v technice identifikoval a vhodným způsobem je odstraňoval. 

 

Zpracoval PhDr. Rostislav Vorálek, Ph.D., Mgr. Ondřej Vlček, Mgr. Roman Reismüller

Editace: Petr Sixta