Jubilantem nejstarším je dnes již zapomenutá hráčská i trenérská osobnost budějovického volejbalu, člen širší reprezentace ČSR a akademický reprezentant se ziskem stříbrné medaile na Světových akademických hrách v roce 1954. Jubilantem volejbalové veřejnosti nejznámějším je v 60. letech reprezentant a olympionik ČSSR, držitel medailí ze všech vrcholných soutěží (ME, MS, OH a Světového poháru), významná osobnost českého armádního volejbalu a jeho dlouholetý a pečlivý kronikář. Nejmladšímu přejeme ještě hodně úspěchů ve funkcích v ČVS.
(*3. 3. 1929 - † 18. 8. 2022)
Českobudějovický rodák, absolvent gymnázia, Pedagogické fakulty JČU a pražské FTVS UK, povoláním kantor – tělocvikář s prvním angažmá v září 1952 na ZŠ v Horní Plané a odchodem do důchodu z funkce vedoucího Katedry tělesné výchovy na PF JČU.
S volejbalem se seznámil v roce 1945 zásluhou tělocvikáře O. Strejčka na Zátkově reálném gymnáziu v Českých Budějovicích a hra jej natolik zaujala, že vstoupil do oddílu odbíjené při Sokole ČB II., kde se věnovali především mládeži. Prvním významným startem se stala účast na turnaji dorostenců o Tyršův štít v roce 1947. Turnaj pořádal Sokol ČB I., jehož volejbalisté patřili za války i po válce mezi nejlepší týmy české zemské ligy, a když po zmíněném turnaji přišla nabídka k přestupu, neváhal ani vteřinu. Dostal se mezi hráčské legendy, jakými byli reprezentanti Zoch, Buchtel, Hájek, Němec a další známí hráči Kratochvíl, Krčma, Prokop či Přibyl. Již v roce 1948 se dostával na hřiště a za stejný klub pak hrál celou svou výkonnostní volejbalovou kariéru s výjimkou dvouleté vojenské služby. V družstvu se kolem něj vyměnili spoluhráči a několikrát se změnil název klubu: ze Sokola I. na Sokol SKP, následně Slovan, Lokomotiva, Slavoj a Škoda (dnes Jihostroj).
Sen dostat se na vojnu do ÚDA Praha se mu nesplnil a v roce 1953 narukoval do Sokolova. Se souhlasem velitele útvaru tam okamžitě založil volejbalový tým PDA Sokolov s účastí v okresním přeboru. Pak přišlo nečekané převelení do Prahy do sportovní roty Ústředního domu Rudé hvězdy, kde se po vzoru ÚDA utvářelo výběrové družstvo RH Praha, složené z hráčů bezpečnostních složek (policie, celní správy a pohraniční stráže). Družstvo postoupilo do oblastního přeboru Čech (druhé nejvyšší soutěže) a absolvovalo první zahraniční zájezdy do Rumunska, NDR a Polska.
Po propuštění do civilu v roce 1955 se vrátil do Budějovic a s družstvem, pendlujícím mezi 1. a 2. ligou, hrál do roku 1963. V tomto roce založil družstvo mužů ve Slavii PF ČB, které v roli hrajícího trenéra dovedl z okresního přeboru do 2. ligy. V závěru hráčské kariéry založil B-tým Slavie PF, složený z kantorů dalších budějovických škol a do roku 1981 s nimi startoval v okresním přeboru a při odborářských soutěžích resortu školství.
V roce 1954 byl poprvé pozván na soustředění seniorské reprezentace ČSR a ve stejném roce byl nominován na Světové akademické letní hry v Budapešti, ze kterých si přivezl stříbrnou medailí (trenérem Josef Kozák). V roce 1956 si zahrál na mezinárodním turnaji o Pohár osvobození Bratislavy, při kterém byli reprezentanti rozděleni do 3 družstev a startovali pod názvy Praha, Brno a Bratislava.
Trenérskou kvalifikaci 3. třídy získal v roce 1950 v rámci studia na PF a 1. třídu po dálkovém studiu na FTVS UK. Trenérskou dráhu odstartoval v roce 1950 a jeho prvními svěřenci byli studenti gymnázia, se kterými v roce 1951 zvítězil na Sportovních hrách školní mládeže. Jako tělocvikář na strojnické průmyslovce dal dohromady školní družstvo dorostenek, které v roce 1954 zvítězilo ve finále Sportovních her mládeže a ve slovenských Novákách získalo bez jediné prohry titul Přeborníka ČSR.
V letech 1960-62 trénoval druholigové družstvo žen Slavoje ČB, v letech 1963-81 družstvo mužů Slavie PF. Příležitostně působil i jako rozhodčí a s kvalifikací 2. třídy řídil zápasy okresního přeboru popř. utkání vlastního družstva v případech, kdy se delegovaný sudí nedostavil.
Medailonek jubilanta doplňuje několik historických fotografií, první snímek v záhlaví vznikl v roce 1954, druhý je z roku 2019.
Na snímku družstvo RH Praha, se kterým hrál v letech 1953-54 oblastní přebor (zemskou ligu) Čech. Zleva stojí Krůta, Magerla, Liska, Loužek, Fučík Jindřich, Hondlík, Lorenc, Fejfar a Hlavsa.
Druhý snímek vznikl při soustředění RD mužů ČSR v roce 1954 v Berouně. První zleva v podřepu Jan Hondlík, nad ním stojí Karel Láznička a pamětníci mezi dalšími účastníky objeví řadu dalších legend zlaté éry našeho volejbalu: např. trenéry Kozáka a Matiáška, lékaře Chrástka, z hráčů Jonáše, Malého, Musila, Pauluse, Purnocha, Šašinku, Tesaře a další.
Nejcennější jubilantovou trofejí je medaile ze SALH 1954 v Budapešti a na snímku stříbrní akademici ČSR. Zleva kapitán Josef Brož, Lípa, Purnoch, Humhal, Petr, Schwarzkopf, Cagáň, Hondlík, Barchánek, Loužek, Macák a Perútka.
Dlouholeté hráčské působení v budějovických klubech připomíná snímek z roku 1962 se Slavojem ČB (8. místo v konkurenci 14 celků celostátní 1. ligy). Zleva stojí Hruška, Suchan, Mrázek, Loužek, Toman, Fejfar a vedoucí družstva Fr. Nekovář, v podřepu zleva Hondlík, Cháb, Braun a Doško.
(*17. 3. 1959)
Jihlavský rodák, absolvent lékařské fakulty Univerzity J. E. Purkyně (dnes MU) v Brně a od roku 1984 promovaný ortoped s první lékařskou „štací“ v nemocnici v Havlíčkově Brodě.
Kdysi aktivní druholigový volejbalista zahájil svou trenérskou kariéru v roce 1981 za VŠ studií v Brně u dorosteneckých družstev (kadeti, junioři) Techniky Brno. Od roku 1986 působil u stejných mládežnických družstev v Jiskře Havlíčkův Brod a od roku 1998 ve Spartaku Velké Meziříčí. Mezi jeho nejznámější odchovance patří reprezentanti Pláteník, Kryštof či Zmrhal. V letech 2003-06 byl trenérem mužů Volejbalu Brno v 1. lize s postupem do nejvyšší soutěže v roce 2005.
V letech 1998-2002 mu byla ve třech cyklech svěřena reprezentace kadetů a juniorů ČR (ročníky narození: 1987/88, 1991/92 a 1993/94), se kterými startoval na ME a MS s největšími úspěchy v letech 2003-04: ME kadetů 2003 v Chorvatsku (6. místo), MS kadetů 2003 v Thajsku (4. místo, jako nejlepší z evropských celků), ME juniorů 2004 v Chorvatsku (5. místo). Jako týmový lékař působil u reprezentačních výběrů kadetek a juniorek (trenéři A. Novák, O. Marek, L. Chalupa) a u mužské reprezentace ČR (trenéři Z. Haník, J. Svoboda, M. Hadrava).
Od roku 2006 je držitelem trenérské kvalifikace I. třídy, řadu let působí jako lektor svazových školení trenérů I. - III. třídy. Je autorem odborných článků s volejbalovou a lékařskou tématikou na webu ČVS a spoluautorem dvou metodických publikací: Učebnice volejbalu pro trenéry mládeže (Z. Haník a kol., MF 2014) a Volejbal pro vrcholové a výkonnostní trenéry (Z. Haník a kol., MF 2018).
Je třeba připomenout také jeho funkcionářské aktivity. Od roku 1991 působil jako předseda Komise mládeže při Východočeském KVS, později při KVS Vysočina, jehož je od roku 2007 předsedou a členem výboru ČVS. V letech 2013-17 vykonával funkci předsedy svazové Rady mládeže a od roku 2013 je vedoucím Úseku mládeže a vzdělávání ČVS.
Na prvním snímku z roku 2003 reprezentační výběr kadetů ČR pro MS v thajském Suphan Buri. Zleva stojí as. trenéra Martin Gerža, hráči Kolář, Veselý, O. Fortuník, L. Novák, Čermák, Fila a trenér Petr Juda, v podřepu zleva Hrazdíra, Vencovský, Bence, Hrubý, Moucha a J. Václavík.
Na druhém snímku reprezentace mužů ČR v roce 2010 v rámci úspěšné kvalifikace na MS v Itálii. Nahoře zleva as. trenéra J. Svoboda, hráči Hyský, Veselý, Staněk, M. Novotný, Popelka, Štokr, Holubec, trenér Z. Haník a masérka E. Šmídová, dole zleva statistik P. Sezemský, hráči Boula, D. Konečný, Ticháček, Kryštof, Hudeček a lékař P. Juda.
(*22. 3. 1939 - †1. 6. 2020)
osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, držitele Medaile Josefa Musila za hráčské mistrovství a vzornou reprezentaci českého volejbalu, držitele titulu Mistr sportu, Vzorný trenér, držitele čestného odznaku ČSTV.
Rodák z Troubek n. Bečvou u Přerova, který se ke sportu a volejbalu dostal zásluhou otce (náčelníka místního Sokola) a strýců. Z jejich iniciativy byl počínaje rokem 1948 pořádán v Troubkách volejbalový turnaj mužů o „Pohár Hané“, na kterém v 50. letech startovala řada ligových družstev včetně armádních výběrů ATK a ÚDA z Prahy s řadou reprezentantů. Ti se stali jeho prvními vzory a s některými z nich se po nástupu na vojnu ještě na hřišti v dresu Dukly potkal (trenér Fučík, spoluhráči Paulus a Tesař).
Volejbal začal hrát závodně ve 14 letech za dorostence místního Sokola, v 16 letech hrál „načerno“ KP za muže a v roce 1957 si zahrál za výběr st. dorostenců Moravy v trojutkání „Čechy - Morava - Slovensko" s následnou účastí na soustředění dorostenců ČSR v Lomnici n. Popelkou (trenéři L. Macháček a A. Oktábec). Zájem o něj projevil Spartak Brno ZJŠ (trenér K. Láznička), ale povinná umístěnka do Zbrojovky Vsetín po maturitě na průmyslovce v Přerově tento přestup znemožnila. Hrál dál již oficiálně KP za muže Troubek, v roce 1958 narukoval na vojnu a splnil se mu sen v podobě zařazení do Dukly Kolín, kam byl celek ÚDA resp. již Dukla Praha převelen.
V armádních službách zůstal i po prezenční službě (do důchodu odešel s hodností pplk.) a za Duklu hrál nejvyšší soutěž do roku 1971. V letech 1958-66 to byla Dukla Kolín s trojicí mistrovských titulů (1960, 1961, 1963), dvojicí druhých a dvojicí třetích míst (trenér J. Fučík). Následovaly 3 roky v Dukle Jihlava, kam byli volejbalisté převeleni po stěhování nejvyšší soutěže z antuky do hal, kterou Kolín v té době neměl. Po prvním roce v Jihlavě převzal funkci trenéra jeho spoluhráč K. Paulus (2. místo v roce 1969). V roce 1969 se Dukla stěhovala podruhé (již natrvalo) do Liberce, kde se jubilant v roce 1971 s vrcholovým volejbalem jako hráč rozloučil 3. místem.
V širší reprezentaci ČSSR byl od roku 1960 a křest v prvním týmu si odbyl v roce 1963 na turnaji ve Volgogradu. Byl v přípravě na MS 1962 i OH 1964, ale do konečné nominace trenéra Josefa Brože se ještě nedostal. Přehled startů a úspěchů na vrcholných soutěžích - 1965 Pohár světa v Polsku (první ročník, bronzové medaile), 1966 MS v ČSSR (Praze, zlatá medaile), 1967 ME v Turecku (stříbrná medaile), 1968 Olympijské hry v Mexico City (bronzová medaile).
S reprezentací se rozloučil zájezdem výběru ligových družstev ČSSR do Anglie v roce 1969.
Trenérskou kvalifikaci 2. třídy získal na svazovém kurzu již v době hráčského působení a trénování si vyzkoušel u družstva dorostenců v Kolíně a s dorostenci zemědělské školy v Jihlavě. V letech 1971-78 vykonával funkci šéftrenéra Oblastní základny mládeže v Liberci, kterou prošlo na 300 žáků vč. obou jeho synů (Josefa ml. a Michala) a dále např. Krebs, Kvaček či D. Zajíček. V letech 1979-84 vystudoval dálkově FTVS se ziskem titulu dipl. trenéra 1. třídy. Trenérské aktivity a úspěchy s Duklou Liberec:
1971-79 | 8 sezon asistent trenéra K. Pauluse se 3 tituly Mistra republiky (1973, 1975, 1976), dvojicí 2. míst a dvojicí 3. míst. Výjimečně úspěšným byl rok 1976 se ziskem nejen titulu, ale i vítězství v PMEZ a na Mistrovství spřátelených armád, |
1979-91 | 12 sezon první trenér se 2 mistrovskými tituly (1980, 1983), trojicí 2. míst a čtveřicí 3. míst, |
1991/92 | 1 sezonu asistent trenéra Jaroslava Tomáše (3. místo). |
V posledních dvou sezonách trenérské kariéry (1992-94) vedl družstvo Dukly „B“ v 1. lize. V několika cyklech vykonával funkci trenéra resp. asistenta trenéra B-týmu mužů ČSSR s účastí na mezinárodních turnajích doma i v zahraničí.
Do volejbalového hnutí se zapojil také jako funkcionář ASS Dukla Liberec (organizační pracovník ASS, vedoucí družstva juniorů), byl členem Komise vrcholového sportu ČVS, lektorem školení trenérů a spoluautorem instruktážních filmových smyček, funkcionářem regionálního sdružení Klubu českých olympioniků. Působil jako kronikář volejbalové Dukly Liberec resp. českého armádního volejbalu.
Zájemcům o více informací nabízíme jubilantův profil v Síni slávy (doplněný historickými fotografiemi) a článek o volejbalové rodině Smolkových z cyklu „České volejbalové klany“ (duben 2018).
První fotografie v záhlaví vizitky je z let hráčské slávy, druhá ze setkání olympioniků z Mexika po 50 letech v říjnu 2018 v Praze.
Autor: Václav Věrtelář
Největší údernou sílu posledních sezón ztrácí Dukla Liberec, slovenská univerzálka Nikola Kvapilová bude nově hájit barvy VK Prostějov.
Z Odoleny Vody odchází smečař Jan Svoboda, jehož novým chlebodárcem bude Dukla Liberec.
Martina Demara vystřídá na lavičce volejbalistů liberecké Dukly Alessandro Lodi. Italský světoběžník, který střídavě vedl muže nebo ženy ve...
muži: TJ Sokol Dobřichovice – SKV Ústí nad Labem 0:3 (19:25, 23:25, 21:25) stav série 2:2 ženy: VK Madeta České Budějovice – TJ Sokol Šternberk...
Perušič / Schweiner – Diaz / Alayo (CUB) 0:2 (19:21, 18:21)
TJ Sokol Dobřichovice – SKV Ústí nad Labem 1:3 (20:25, 25:20, 22:25, 26:28) stav série 2:1