Doc. PaedDr. Jaroslav Kozlík, CSc. = 100, 2007

Jaroslav Kozlík,

nejstarší z legend našeho volejbalového „pravěku“, účastník I. volejbalového mistrovství Československa v roce 1924, I. volejbalového přeboru Československé obce sokolské v roce 1926 a excelentní smečař, kapitán a vůdčí osobnost družstva mužů Sokola Kroměříž v letech 1925-1936, se 22. května 2007 dožívá 100 let!

S tímto výjimečným člověkem jsem se seznámil dílem náhody začátkem roku 2003 na jednom z pravidelných srazů party volejbalových internacionálů a hvězd „zlaté éry“ našeho volejbalu v restauraci „U Břízy“ na pražském Spořilově. Bylo to v době, kdy jsem začal sbírat podklady pro „Historii pražského volejbalu“ a stal se nepravidelným a dodnes trpěným účastníkem těchto setkání.

Jarka Kozlíka (jak mu říkají přátelé) přivedl na Spořilov Zdeněk Humhal a já (stejně jako ostatní) byl fascinován jeho neuvěřitelnou tělesnou a duševní svěžestí. Ten vysoký vzpřímený pán s pevným stiskem ruky, laskavýma a moudrýma očima, s námi „u piva“ poseděl přibližně 2 hodiny. Hned v úvodu upozornil Pepu Šorma, že na něj nemusí tak křičet, že slyší dobře, zodpověděl řadu zvídavých otázek na začátky volejbalu v poválečném Československu (míněna je I. světová válka) a na oplátku otevřel diskuzi na téma současného volejbalu, který sleduje v televizi stejně jako ostatní sportovní přenosy. Pak se omluvil, zaplatil své pivo, rozloučil se a důstojně odešel.

Od roku 1945 žije v Praze 4 nedaleko Podolské vodárny a já pak měl tu odvahu a štěstí vetřít se do jeho soukromí a přízně. Jezdím si k němu „dobít baterky“, návštěvy „Prasokola“ (jak mu říkám já) se pro mě staly svátkem a vždy, když od něj odcházím, cítím se o píď moudřejší.

Potěšila mě proto důvěra ČVS a její požadavek na sepsání tohoto medailonu, na tu práci jsem se těšil a po těch několika letech naší známosti a přátelství s oslavencem jsem se cítil být k tomuto úkolu dostatečně „povolán“. Tyto velikášské pocity mně opustily v okamžiku, kdy jsem začal přemýšlet nad obsahem a strukturou tohoto článku a sepisovat první řádky. Uvědomil jsem si, že na to nemám a že by bylo barbarstvím autentické vzpomínky, obsažené v několika jubilantem sepsaných statích tlumočit a komolit svými slovy. A tak čtenářům svazových webových stránek předkládám koláž z několika materiálů, které jsem od Jarka dostal k dispozici.

Věřím, že se na mne nebude zlobit, když začnu v obráceném pořadí, tj. jeho sportovními vzpomínkami a pevně věřím, že zvídavý čtenář neodmítne ani následující vzpomínky a seznámení s jeho mimořádně bohatým občanským a profesním životem, kterému ve svém hodnotovém žebříčku určitě dává přednost. Oba bloky vzpomínek jsou doplněny faktografickými přehledy a několika historickými fotografiemi s komentářem.

Pro důstojné uzavření oslavencových vzpomínek jsem vybral vyznání, kterým končí svůj rukopis „Můj život, moje zájmy a snahy, moje práce“ z roku 1982.

"Když se v závěru svého vyprávění rozhlížím po svém životě a po své práci, myslím si, že jsem žil život svrchovaně činný. Nelituji, že jsem byl, jaký jsem byl, že jsem po celý život zůstal sám sebou. Důležité je, že v několika zkouškách a na tolika křižovatkách života zůstaly a ověřily se ty mravní hodnoty, které jsem uznával a ctil. Toto vědomí mě povznáší, završuje životní spokojenost, upevňuje víru v humánní cestu lidstva."

Zpracoval:

Zdeněk Vrbenský,
člen Rady síně slávy ČV

Současné civilní foto: M. Šusta, časopis SOKOL

Faktografie osobní

Doc. PaedDr. Jaroslav Kozlík, CSc.
22. 5. 1907 narozen na Moravě v Bystřici p. Hostýnem
1913-1921 studentem obecné a měšťanské školy v Bystřici p. Hostýnem
1921-1926 studentem Učitelského ústavu v Kroměříži
1926-1933 učitelem na dvou obecných a měšťanské dívčí škole v Kroměříži (v letech 1929-31 přerušeno vojenskou presenční službou)
1933-1945 odborným učitelem na Pokusné měšťanské škole ve Zlíně
1945-1972 pracovníkem Výzkumného ústavu pedagogického (VÚP) v Praze, vedoucím oddělení tělesné výchovy a později vedoucím vědecko-výzkumné skupiny

Rodinné zázemí:
V roce 1937 se oženil s Annou Chalupovou z Brna-Husovic, v té době populární mistryní ČSR a ČOS v lehkoatletickém pětiboji. Otec tří dcer - středoškolské profesorky v důchodu Ivy (ročník 1939) žijící v Praze, lékařky Jarmily (ročník 1941) žijící v USA a inženýrky Aleny (ročník 1944) žijící v Anglii. Šestinásobný dědeček, devítinásobný pradědeček.

Publikační činnost:
- autorem více jak 30 knižních publikací, přes 300 odborných statí a článků, otištěných v našich i zahraničních časopisech a více jak 20 obsáhlejších zpráv z výzkumů v oblastech teorie a metodiky tělesné výchovy,
- autorem desítek celostátně využívaných tiskopisů, scénářů ke školním metodickým filmům a nástěnným obrazům,
- šéfredaktorem časopisu „Tělesná výchova mládeže“ a členem celé řady dalších redakčních a vědeckých rad.
Dokumenty o publikační činnosti jsou uloženy a doplňovány v Muzeu Jana Amose Komenského v Přerově, v oddělení Dějin českého školství pod číslem 1951/96.

Faktografie sportovní

1919 vstup do Sokola s pozdějšími závodními aktivitami v lehké atletice, gymnastice, plavání, lyžování a volejbalu.
1924 zakladatelem a organizátorem činnosti volejbalového oddílu Sokola Bystřice p. Hostýnem, účastníkem prvního volejbalového mistrovství ČSR, pořádaného ČBaVS v Olomouci.
1925-1936 smečařem, kapitánem a vůdčí osobností družstva mužů Sokola Kroměříž:
- trojnásobným mistrem republiky (1929 Praha, 1932 Přerov, 1936 Bratislava)
- desetinásobným přeborníkem Československé obce sokolské (ČOS) z let 1926 -1936
- trojnásobným přeborníkem Svazu slovanského sokolstva (1931 Maribor, 1933 Osiek, 1936 Bělehrad)
1938-1941 hráčem Sokola Zlín - za okupace SK BAŤA Zlín, poslední start na mistrovství Protektorátu 1941 v Pardubicích (5. místo).

Záběr z Mistrovství ČSR 1926, pořádaného v Praze na kurtech Strakovy akademie (dnešního sídla vlády ČR). Sokol Kroměříž na něm obsadil 3. místo za vítězným Vysokoškolským volejbalovým klubem Praha a pořádající Strakovou akademií. Na smeči Jaroslav Kozlík v utkání proti domácí SA. Kozlík patřil k „jednonožkářům“, tj. smečařům, odrážejícím se do výskoku z jedné nohy. Díky větší dynamice byl úder těchto smečařů o něco razantnější a možná i to přispělo ke Kozlíkově pověsti „nechytatelného“ smečaře.

Družstvo Sokola Kroměříž v roce 1929, ve kterém získalo 4.titul Přeborníka ČOS a 2.titul Mistra ČSR. Nahoře zleva Černý, Kozlík, vedoucí a trenér družstva Opravil, Conk, Čermák, dole zleva Hradec, Hoffmann a Gattermayer. Na uvedené soutěže byl Kozlík uvolněn ze základní vojenské služby (1929-31).

Sokolové z Kroměříže, reprezentanti ČOS a vítězové Přeboru slovanské- ho sokolstva 1936, v Bělehradu. Nahoře zleva Coufalík, Kozlík, Valenta, dole zleva Hoffmann, Ota Ševčík (Kozlíkův nahrávač), Hradec a Standa Ševčík.

Záběr z posledního společného úspěchu družstva Sokola Kroměříž před jeho rozchodem. Historicky třetí titul svazového Mistra ČSR z Bratislavy byl v pořadí již třetím titulem v roce 1936 (po vítězství na Přeboru ČOS a Přeboru slovanského sokolstva). Na smeči Jaroslav Kozlík, po nahrávce Oty Ševčíka (vlevo), přihlíží Valenta (uprostřed). Pro zajímavost uveďme, že Mirek Valenta byl (podle vzpomínek oslavence) prvním hráčem, který dokázal zasmečovat do útočné třetiny soupeře, neboli „do debla“. Po rozpadu družstva přestoupil do brněnského Sokola Žabovřesky, se kterým získal v roce 1946 další mistrovský titul a se svým nahrávačem Chlupem byli nominování na historicky první mezistátní utkání ČSR-Francie, sehrané v roce 1947 v Praze.

Před zhruba půl rokem se dnes stoletý Jarek Kozlík zúčastnil oslav 85. výročí organizovaného volejbalu v Sazka Aréně. Takto ho zachytil náš fotograf (foto Martin Sidorjak). Věříte, že je to stoletý muž? To může z člověka udělat rozumně prováděný sport a ze všech ohledů pevná životní disciplína.

Jaroslav Kozlík, rozhovor 2006