Štěstí aneb „do třetice všeho dobrého..“ – ohlédnutí za kvalifikací ME U17

Štěstí, tak asi všichni, kdo sledují mládežnický volejbal, komentovali postup reprezentačního družstva Lvíčat chlapců 05/06 na ME U17 do Albánie (10. – 18. červenec 2021). Slovo štěstí lze samozřejmě vyslovovat v různých odstínech a různých kontextech. Ti, co mému trenérskému činění fandí, slovo štěstí dávají do kontextu s podobným vyústěním kvalifikace RD 1999/2000 v Polsku (postup, o kterém rozhodlo několik míčů a pak titul na ME v Maďarsku). Ti co nefandí mému činění, mají postup za jistou nespravedlnost a chybu. Pro mě osobně je důležitější druhá část názvu: „do třetice všeho dobrého…“

Postup je šance a je irelevantní, jak k němu došlo. Důležité je, že tým dostane šanci se poměřit s pěti volejbalově vyspělými státy (Itálie, Polsko, Rakousko, Bulharsko, Slovinsko). Sehraje pět kvalitních zápasů, a když se zadaří, třeba ještě dva další. Hráči dostanou možnost trénovat, hrát a to je v dnešní „covidové době“ skvělá příležitost.

A jak se to „štěstí„ v Kutné Hoře rodilo? První, co se zrodilo, byla neúčast Gruzie z důvodu „covidové nákazy“. Všichni jsme hned začali přemýšlet, co to znamená pro možnost postupu. Postup na ME U17 znamenalo být budˇ první ve skupině nebo být druhý ve skupině, ale být první nebo druhý mezi všemi pěti skupinami. Belgie se jevila jako jednoznačný favorit, v těžké západoevropské skupině prohrála pouze s Itáií (sice 3:0, ale po setech s 23 body). Nizozemsko už tak jednoznačné nebylo a přes něj byla šance.

Zápas s Nizozemskem se povedl po všech stránkách. Družstvo zúročilo dobrou přípravu v Kutné Hoře, kde se nám i poštěstilo sehrát několik zápasů se spřátelenými oddíly a RD 2003/2004. Základní sestava: A. Vítámvás na nahrávce, M. Pasterňák a D. Obdržálek na smeči, T. Brichta na univerzálu, M. Bednařík a L. Toth na bloku a A. Tláskal na liberu, střídali: J. Černý, M. Hager, M. Chromec, F. Józa, M. Janeček. Družstvo hrálo s chutí a soupeři nedalo šanci a navíc sety 25:15, 25:15, 25:12 byly dobrým počinem do počítání bodů v případě rovnosti vítězství či porážek.

Druhý zápas s Belgií měl až do stavu 21:16 v prvním setu úplně stejný průběh, dobrý nátlakový volejbal, dobrá hra v poli, tvrdý útok. Pak se vše zadrhlo a nakonec přišla porážka 25:27. Prohrát takto set je vždy psychologicky smrtící a bohužel se to i prokázalo. Soupeř převzal iniciativu a již nám nedal šanci. Projevila se vyhranost a větší herní praxe (Belgie má letitě centrální přípravu).

Jenže a jenže …, a protože se konečné výsledky vypočítávaly jen ze tří soupeřů (do jedné skupiny nepřijelo družstvo Německa) a náš výsledek z Nizozemskem byl jednoznačný …přišlo to „štěstí“.

Ať už nás tam nahoře má někdo rád či nám dokonce fandí, družstvo šlo svému osudu naproti. Oproti Zadaru bylo družstvo bojovnější a rozhodně, volejbalovější. Co mu ještě pořád chybí, je výdrž ve výkonu, schopnost dostat se z poklesu útočné efektivity, dostat se z občasné nepřízně rozhodčích, náhodných míčů. To vše se dá schovat pod rubriku vyhranost a to je to, co družstvu pořád ještě moc a moc chybí a ME U17 nám dá možnost tento nedostatek smazat.

Chtěl bych touto cestou poděkovat pořadatelům celé kvalifikace a to jak přímo domácím pořadatelům v Kutné Hoře (p. Vavák a další), ale také přímo ČVS. ČVS ve stejném termínu pořádal svoji volební konferenci a ještě ve stejném termínu kvalifikaci. Jsem už matador a zažil jsem bezpočtu akcí, ale tady nebylo poznat, že veškeré úsilí aparátu ČVS bylo napřeno na volební konferenci. V  Kutné Hoře vše fungovalo skvěle. Takže díky sekretariátu ČVS (p. Iro, p. Labašta a další) a díky i přímým aktérům kvalifikace v Kutné Hoře - V. Bednářovi, D. Geržovi, M. Geržovi, L. Kozáčkovi. Doufám, že jsem ještě na někoho nezapomněl.

A na závěr ještě trochu o „štěstí“. Nevím, jak celou kvalifikaci prožívali členové realizačního týmu. B. Jakovcová, F. Malina, Š. Žaba vše prožívali poprvé, P. Sezemský J. Moravčík už jsou matadoři. Pro mne to už byla …xtá kvalifikace, ale pocity strachu, stresu a až nenávisti vůči situaci, kdy jsou jen dva módy – výhra nebo zatracení se všemi důsledky, byly všeprostupující. Žádné diskuse o špatných a dobrých výkonech. Jen a jen euforie nebo zatracení. Jsem už opravdu velezkušený trenér RD mládeže, ale pocity při kvalifikacích jsou snad každý rok ještě a ještě horší.

A co dál… Od 3. června 2021 se družstvo začíná připravovat a 8. července odlétá do Tirany a okusí svůj první šampionátový volejbal. Jak bylo v úvodu řečeno - do třetice všeho dobrého…

Autor: Jiří Zach - svazový trenér mládeže – chlapci a trenér RD 05/06 Lvíčata