„Klíčák“ naši reprezentanti na Evropském olympijském festivalu mládeže zvládli

Vím, že slovo „klíčák“ je minimálně nespisovné a slangové, ale v daném kontextu nejvýstižnější. Neúprosná logika čtyřčlenné skupiny velí po porážce vyhrát, jinak se sen o medaili stane opravdu jen snem a sny jsou to, co nás velmi často pohání vpřed. A ten sen v případě RD chlapců 2008/09 je nabíledni – „Medaile“. Jenže k medaili potřebujete nutně dvě vítězství.

Čas utkání byl nepříjemný, zápas začínal v 9.30, což znamenalo stávání, časná snídaně a být koncentrován v ranních hodinách, což jsem jako hráč neměl rád a to je vyjádření pro média, jinak jsem vždy volil poněkud tvrdší slova.

Finsko nás nedávno porazilo ve Zlaté evropské lize a jejich mládežnický volejbal je více než kvalitní. Navíc proti Polsku získali set a docela škodili. Takže tropy musely jít stranou a do pozdních hodin se chystala vítězná taktika. Ústřední postavou byl Radek Dostál a smekám před jeho nasazením v podmínkách panujících ve Skopji (parafráze známé repliky z filmu Na samotě „vedro, vedro, vedro“). Do přípravy vehementně zasahoval Honza Svoboda, coby hlavní trenér. Závěrečné informace dostali hráči až kolem 22.30 a jak už to bývá, Finové nakonec hráli aspoň ze začátku trochu jinak, než nám ukazovala čísla, ale tak to občas v tom volejbalovém životě chodí.

Od počátku jsme měli mírnou převahu a vše vypadalo jako sice tvrdý boj, ale o něco jsme byli lepší. Jenže soupeř se neodevzdal, zahrál více středem a svoji útočnou sílu prezentoval více na hlavním kůlu a ne na „handě“, kde jsme to očekávali. Vedení soupeře nemělo dlouhého trvání a rázně ho ukončil Petr Divecký svým skvělým podáním, kdy sérii šesti podání za sebou a přes time vytvořil rozhodující náskok (18:12). Jako trenér jsem kvitoval s velkou radostí, že použil tří typů podání, a tak rozvrátil naděje Finů na vítězství v prvním setu.

Druhý a třetí set již byl pod naším neustálým tlakem a soupeř pouze dotahoval. Na naší straně si zaslouží pochvalu oba smečaři - N. Heřmanský a M. Čajan. Nekazili a dobře volili mezi technickým úderem a tvrdostí. Po zaváhání v prvním setu si své odvedl i O. Turek a oba blokaři. Nelze nevzpomenout i na libero J. Moravce, který je tím správným liberem se spoustou mravenčí práce v poli a na příjmu. Navíc jsme se dokázali ukáznit na podání a využít slabší příjem plachty soupeři – velká pochvala, toto většinu družstev z Česka nezdobí.

Finsko – Česko 0:3 (21:25, 23:25, 18:25)

Sestavy:

Finsko: Valimaki, Lehtio, Kaaretkoski, Kurikka, Kivine, Oivanen, libero Martilla. Střídali: Kilpinen, Jago, Passinen

Česko: Heřmanský, Kubeš, Turek, Čajan, Rolník, Divecký, libero Moravec. Střídal: Boček

Statistika ZDE

Ohlas libera Jana Moravce po utkání: „Do zápasu s Finskem jsme šli s tím, že musíme vyhrát. Finové byli nepříjemným soupeřem s jedovatým podáním a skvělým útokem. Podali jsme skvělý týmový výkon a hodně jsme si pomohli na přijmu a na podaní. Dokázali jsme se rychle dostat z nepříjemných postavení, a to nám podle mého názoru vyhrálo celý zápas.“

Výsledek 3:0 dává naději do posledního zápasu s Polskem, který rozhodne o postupu či nepostupu do bojů o medaile. To hlavní je, že sen stále žije a ani zničující vedro ve Skopji nám ve snění nemůže zabránit.

Autor: Jiří Zach, foto EYOF