2009 MS juniorů v několika poznámkách

Považuji za potřebné „přičinit“ několik poznámek k MS juniorů ročníků 89/90, které nedávno skončilo v indické Púně. Na šampionátu jsem nebyl a jiné informace, než které se objevily na webu FIVB nemám. Nicméně některá družstva, která se zúčastnila tohoto MS, jsem poznal jako soupeře české juniorské reprezentace. Shodou okolností jsme také měli možnost hostit v dubnu tohoto roku mistry světa, Brazílii, u nás v Nymburce.

Z pohledu na výsledkovou listinu je jasně vidět jistý ústup Evropy z pozic na předních místech. Nejlepší družstva z Evropy se umístila až na pátém, respektive šestém místě. Jednalo se o družstva Ruska a Belgie.

... i když Evropa z těch předních pozic letošního MS zmizela, tak kvalita volejbalu v Evropě je v rámci reprezentací jasně dominantní.

Pozorným pozorovatelům juniorského volejbalu jistě neuniklo, že Belgie na loňském ME juniorů v Brně tak trochu propadla. Jenže ti zasvěcenější také vědí, že se jí ve skupině zranil klíčový hráč a porážky byly více než těsné.

Do očí také rychle udeří i fakt špatného umístění mistra Evropy, Francie. K Francii je nutno také říci, že měla těžkou skupinu z hlediska konečného vyznění šampionátu. Soupeřem byla Argentina, Kuba a Řecko. Argentina skončila na třetím místě a Kuba na místě druhém. Francie měla i lepší sety, Argentinu porazila a s Kubou prohrála 2:3. Francie tak doplatila na pravidlo o bodech jako rozhodujícím činiteli při rovnosti bodů a vypadla z elitní osmičky.

A to se vůbec nezmiňuji o tom, že finalista ME v Brně, Německo, se vůbec na MS nekvalifikoval. Tady je dle mého názoru nutno říci, že i když Evropa z těch předních pozic letošního MS zmizela, tak kvalita volejbalu v Evropě je v rámci reprezentací jasně dominantní. Žádný jiný kontinent nedisponuje tolika vyrovnanými reprezentacemi jako Evropa. A to platí jak pro seniory, tak juniory či kadety.

Samozřejmě, že každého bude zajímat srovnání s juniory Česka.

Brazilce, i když nekompletní, jsme viděli v Nymburce. Soupeř nás převyšoval jak po fyzické, tak i po technické stránce. V určitých chvílích jsme s ním drželi krok, ale objektivně byl jasně nad námi.

Kubu jsme na své pouti nepotkali. S třetí Argentinou jsme sehráli v loňském roce dobrý zápas na turnaji v Itálii a podle sestavy z Indie to bylo stejné družstvo. Argentina hrála volejbal který mě doslova nadchnul. Ač byla fyzicky oproti většině družstev horší, dokázala svůj handicap vyrovnat ostatními volejbalovými zbraněmi. Rychlou hrou, vynikajícím polem a výrazem, pro který si dojdu do fotbalové historie a který je spojen s týmem Holandska, a to pojmem: „totální volejbal“.

Těžko se to v pár větách vysvětluje, ale člověk z nich měl dojem neustálého vířivého pohybu po hřišti, kdy se zdálo, že hřiště je nějak menší a míč si nějak nemůže najít cestu na zem. K tomu ovšem patřila i perfektní a naprosto neskutečně ukázněná rozcvička, dychtivost hráčů o tajmech apod. Argentina skončila třetí nejspíše proto, že útočná převaha Kuby byla větší (ve skupině ale Kubu porazila); přesto je Argentina pro mne tak trochu vzorem pro cestu našich reprezentací za úspěchem.

Rusko skončilo páté a měli jsme možnost hrát s ním v dubnu kvalifikaci na MS. Rusko nás převyšovalo hlavně fyzicky. V ostatních volejbalových vlastnostech už tak dominantní nebylo. Rozhodně se s nimi dalo hrát daleko vyrovnaněji než s Brazilci.

Na sedmém místě se umístilo družstvo Iránu. Střetli jsme se s ním před MS kadetů, kde pak Irán vyhrál. Takže sedmé místo na MS juniorů je asi zklamáním. Lze ale konstatovat, že Irán se opakovaně tlačí v juniorských a kadetských kategoriích do popředí a asi nebude dlouho trvat, kdy se tento tlak projeví i v mužské kategorii.

Na deváté příčce skončil celek Polska. Pro mne bylo velké překvapení, že se Polsko vůbec na MS dostalo. Je to jeden z celků, se kterým máme vcelku dobrou bilanci a byli jsme schopní s nimi hrát vyrovnané zápasy, a také je porazit. Polsko má již dlouhodobě centralizovanou přípravu a jen letmý pohled na statistiky účasti juniorských a kadetských družstev na MS ukazuje, že patří Polsko k jasné špičce.Na umístěních je jasně vidět soustavnost v umisťování na vrcholných mládežnických akcích.

Zklamáním asi bylo umístění Francie. Již výše jsem psal o smůle ve skupině a nešťastném pravidlu o bodech. Pravda také je, že Francie měla na MS šest nových hráčů a chyběl nám dobře známý černý univerzál. Nevím, proč se tolik družstvo obměnilo, ale vzhledem k výkonu na ME jsem čekal více.

Z družstev, která jsme ještě potkali, je nutno se ještě zmínit o Tunisu, který skončil na 14. místě. Naše bilance s ním - jedna výhra a jedna porážka. Bělorusko jsme také potkali na ME a sehráli s ním vcelku vyrovnaný zápas. Ostatní družstva jsme nepotkali. Řecko bylo asi největším překvapením kvalifikací, ale na svět už to nestačilo (16 místo). Družstva Kanady, Indie a Číny nás minula.

Při pohledu na tabulku MS je asi nejexotičtější zemí Indie. Její čtvrté místo bude asi trochu ovlivněno domácím prostředím (jen letmo a s úsměvem si vzpomínám na soupisku Saudské Arábie na MS kadetů v Saudské Arábii, kde se všichni borci narodili 21. 9. 1981, shodou okolnosti jsme s nimi tehdy prohráli v boji o postup do čtyřky), ale přesto lze konstatovat, že asi nebude daleko doba, kdy začne být Indie nebezpečná i v mužské kategorii. Není to jejich první dobré umístění na MS a asi také ne poslední.

... naše RD mužů by mělo mít ještě tak dva až tři roky relativní úspěch, ...

Vůbec je zajímavé se podívat na umístění zemí v mládežnických kategoriích a úspěšnost zemí v mužských kategoriích. V Česku víceméně platí pravidlo, že když má někdo několik let po sobě dobré žáky a má nad nimi nadstavbu v podobě kadetů, juniorů, bude mít úspěch i v kategorii dospělých. Samozřejmě, že to není tak přímočaré, ale třeba Příbram toho byla příkladem.

Podle tohoto pravidla by naše RD mužů mělo mít ještě tak dva až tři roky relativní úspěch, protože ročníky 79, 81, 83, 85, které byly úspěšné v mládežnických kategoriích, jsou teď ve zralém věku. Pak stačí doplnění o dva až tři hráče starší či mladší a družstvo je hotové.

Z tohoto hlediska máme ještě tak tři až čtyři roky vystaráno s mužskou reprezentací. Pak by však měl přijít pokles.

Jenže i v našich podmínkách jsou celky, které jsou s mládeží na štíru nebo mají mládežnické kategorie slabší, ale jsou schopny si hráče dokoupit, dovychovat apod. - a pak také vítězit.

Mezinárodně to je trochu jinak, tam si nelze hráče do reprezentace dokoupit či nějak jinak sehnat. Přesto jsou v mezinárodním volejbalu družstva, která nejsou nijak zvlášť úspěšná v mládežnických kategoriích a jsou úspěšná v mužích. Příkladem může být Srbsko.

Je samozřejmě otázkou, co se stane, až odejdou hráči typu Grbiče nebo Miljkoviče, kteří jsou osobnostmi. Právě osobnosti jsou to, co někdy tak trochu zkreslí pohled na volejbal v těch kterých zemích. Prostě, když se v okruhu čtyř až šesti let objeví několik výrazných osobností, je možno hrát o světové úspěchy a přitom být v mládeži pouze průměrný.

... takže nám asi nezbude nic jiného, než si ty hráče vychovat a nebo najít výjimečné volejbalové osobnosti.

Je také zajímavé, podívat se na některé soupisky předních družstev (Bulhaři, Poláci, Srbové), kde se leckdy velice rychle objeví mladý hráč, o kterém si myslí, že bude příští osobností, ne vždy to samozřejmě vyjde, ale praxe to je správná). Z toho by plynulo, že úspěch v mládežnických kategoriích není úplně to nejdůležitější, že lze mít úspěch v mužské kategorii a nemít „top“ mládež. Naopak ovšem pravdou je, že kdo má „top“ mládež, úspěch v mužích má zaručen (Polsko, Rusko, Brazílie). Opačně to až tak neplatí a stačí, aby se včas neobjevily osobnosti a propad je o to rychlejší.

Obecně lze konstatovat, že MS v Indii potvrdilo, že kvalitní volejbal se dále rozšiřuje a docílit v mládeži úspěch na úrovni kontinentu, a nebo dokonce kontinentů, bude těžší a těžší. Je to obdobná situace jako se dostat na olympijské hry. Tam se kvalifikovat znamená buď být v absolutní špičce a nebo si koupit místo v kvalifikaci, ale teď mě jaksi nenapadá název tohoto kontinentu, kde by to bylo volejbalově jednoduché a samozřejmě finančně přijatelné.

Což je samozřejmě žert, takže nám asi nezbude nic jiného, než si ty hráče vychovat a nebo najít výjimečné volejbalové osobnosti.

 

Jiří ZACH