Statistický pohled na kvalifikaci juniorů o MS 2009, ´89/90

Ve dnech 15. - 17. 5. 2009 proběhla kvalifikace juniorů o postup na MS. Junioři ČR hráli skupinu B v Moskvě, a jak asi všichni vědí, obsadili 2., tedy nepostupové místo, když podlehli pouze domácímu Rusku.

Přináším shrnutí některých faktů. Mé shrnutí je především ze statistického pohledu, zhodnocení činností jednotlivých družstev z pohledu technické a taktické vyspělosti nechám na povolanějších osobách. Navíc jde jen o pár základních postřehů, podrobnější srovnání bude provedeno ve statistické ročence.

Úroveň juniorského volejbalu se v celé Evropě vyrovnává. To je známý fakt. V podstatě již neexistuje příliš slabých soupeřů a tato kvalifikace to znovu potvrdila.

Hrála se v šesti čtyřčlenných skupinách (jedna skupina prvního a pak pět skupin druhého kvalifikačního kola). Celkem se tedy odehrálo 36 zápasů. Z nich skončilo pouze 14 výsledkem 3:0. Výsledkem 3:1 a 3:2 skončilo shodně 11 zápasů. Téměř ve 2/3 zápasů tedy uhrála obě družstva alespoň 1 set.

V moskevské skupině B se naši junioři střetli s domácím Ruskem, dále pak s Ukrajinou a Černou Horou. Skupinu vyhráli domácí Rusové, když pouze naši junioři byli schopni na ně uhrát alespoň set. Naši junioři skončili druzí, Ukrajinci třetí a poslední byli junioři Černé Hory.

Zajímavé je, že Černá Hora přivezla velmi mladý výběr – z nominovaných 12 hráčů jich patřilo 7 věkem ještě mezi kadety, ostatní družstva měla na soupisce shodně jen 1 hráče věkem kadeta. Tento věkový rozdíl byl ve hře jednotlivých družstev jasně vidět a mladé družstvo Černé Hory během zápasů chybovalo výrazně více než jejich zkušenější soupeři.

Výškově jasně dominovali Rusové. Rovnat se jim mohli jen Ukrajinci, a to jen výškou blokařů. Zatímco Ukrajinští blokaři měřili 216 a 210 cm, Rusové měli na bloku hráče vysoké „jen“ 214 a 204 cm. I přes náš výškový handicap se nám podařilo našimi volejbalovými schopnostmi vyšší soupeře přehrávat. Ač se to odpůrcům současného systému nebude líbit, výrazně k tomu pomohlo i to, že junioři hráli celou sezónu extraligu mužů a tak to, že proti nim nastupují takto fyzicky disponovaní hráči, pro ně nebyla žádná novinka.

V lednu jsem byl na kvalifikaci o ME s kadety a tam, když proti nám nastoupili kadeti Srbska, kde jejich nejnižší hráč (libero) byl stejně vysoký jako náš nejvyšší blokař, to na mě působilo tak, že kadeti jsou z toho poměrně překvapení.

Další statistiky se věnují již herním činnostem – podání, příjmu a útoku. Statistiky Ruska a Ukrajiny jsou mírně ovlivněny tím, že v nich není zahrnut jejich vzájemný zápas. U Rusů to tolik nevadí, ti hráli proti všem soupeřům v podstatě stabilně. Statistiky Ukrajinců by se však zápasem s Rusy jistě mírně zhoršily.

Skákaná podání některých hráčů (Iereschenka z Ukrajiny a především Rusa Kalandadze) byla doslova dělová. I když by se podle čísel mohlo zdát, že čím větší podíl skákaných servisů, tím lepší výsledek, i tento turnaj podle mě ukázal, že někdy je dobrá plachta lepší než špatný skákaný servis. Z českých hráčů se servis dařil především oběma nahrávačům – Chochlík zaznamenal svým skákaným podáním 5 přímých bodů, Pekárek svou plachtou 3 přímé body.

Statistiky útoku potvrzují dominanci Rusů. Ti byli v podstatě ve všech setech schopni držet podíl složených útoků kolem 60 %. Takovouto úspěšnost měli i v setu, kdy nám podlehli, my však v tomto setu měli na útoku 16/23, tedy 70 %!

Kromě Rusů se ostatní týmy v jednotlivých setech přes 50 % složených útoků dostávali jen velmi výjimečně. Útok tak o výsledku setu většinou rozhodoval, nicméně i zde byly výjimky – např. čeští junioři porazili Ukrajinu i v setu, kde naši junioři měli na útoku úspěšnost 29 %, zatímco Ukrajinci 47 %!

Z českých hráčů se na turnaji celkově nejvíce dařilo diagonálním hráčům – Hadrava i Michálek měli celkově úspěšnost útoku kolem 50 %. Naopak za očekáváním a především za tím, jak hráli soupeři, zůstali, co se úspěšnosti útoku týká, naši blokaři.

Martin Lepič
Martin.Lepic@pedf.cuni.cz
statistik reprezentačních družstev ČR juniorů a kadetů a extraligového žen SK Slavia Praha