Vídeň jak z rychlíku, 2008, JRI ´89/90

Je sobota 7.00 hodin a sedám do svého superrychlého PUNTA a mířím směr Praha. V 8.00 hodin sraz s Romanem Jarošem a míříme s kamerou Slavie Praha do Vídně na skupinu A kvalifikace juniorů pro srpnové ME 2008 v Brně. Po několika klasických řidičských chybách a špatných odbočeních nacházíme Steinbrunn. Zdravíme se s trenérem Rakouska Martinem Kopem, který se k nám chová jako správný krajan a člověk má příjemný dojem příbuznosti. Stěžuje si na osud - a z jeho vylíčení dosavadního průběhu kvalifikace - je na jednu stranu příjemný a na druhou stranu přesný opak, nepříjemný. Je jasné, že Rakousko nepostoupí.

Pozitivní je, že to zřejmě není z příčin ryze volejbalových, ale z důvodů zdravotních. Zranění diagonálního hráče je pro Rakousko citelné oslabení a při omezeném kádru Rakouska přímo smrtící.

Instalujeme kameru a sledujeme, získáváme podklady a také lobujeme u zúčastněných družstev, aby přijela na Spring Cup. Zatím je málo družstev a zrušením turnaje přijde reprezentace Česka o úhelný kámen přípravy (hlavně kvalitní a levný).

Na kvalifikaci hrála družstva Švýcarska, Černé Hory, Holandska, Rakouska, Finska, Bulharska. Nebudu daleko od pravdy, když vyslovím názor, že na družstva Rakouska, Švýcarska, Černé hory a částečně i Finska se díváme jako na volejbalové zelenáče, které máme povinnost porážet.

Hlavou mě teď probleskla vzpomínka na Atény. V roce 1998 jsme se SPŠ (průmyslová škola v Příbrami) postoupili na MS organizace Školních sportovních klubů. Bylo tam asi 40 států. Některé velmi exotické. Páteř družstva SPŠ tvořili hráči ročníku 81 – Zach, Rejlek. Skončili jsme na 13. místě.

To není podstatné. Podstatné je, že země, které ve volejbale mě byly neznámé, hrály hezký a sofistikovaný volejbal. Stejné to bylo i v Rakousku. Družstva, která kdysi na volejbalovém nebi neznamenala prakticky nic, jsou po stránce čistého volejbalu výborná. To, že nevyhrávají, je jednoduché, nejsou z hlediska hráčského potenciálu vyrovnaná. Tam chybí druhý velký blokař, tam zatím chybí diagonální hráč, tam chybí smečař. Ovšem dojem z jejich hry, pokud se týká herních činností, je skvělý. Výborně přijímají, hrají bez výjimky rychlou střelbu, středový hráči se správně natáčejí a hrají přes ruku. Všichni blokují ze středu. Všichni výborně hrají převaly. Hra vypadá učesaně a hezky. Každý tým má DataVolley a dostává průběžné informace. Prostě vše na úrovni.

Postupují Holanďané, druzí jsou Bulhaři a Černá Hora. Zajímavé je, že družstva Holandska a Bulharska hrají v úplně stejných sestavách jako před rokem, kdy jsme s nimi hráli kvalifikaci kadetů v Turecku. (S Bulharskem 3:1 vítězství, s Holandskem 0:3 porážka.)

Ve 22.00 vyrážíme směr Praha. Docela děsivý návrat do Česka a navíc změna času. Jsou čtyři hodiny ráno a odmykám dveře svého bytu v Příbrami. Probouzím se ve 12.00 hodin a v televizi jde opět volejbal.

Nejlepší evropské klubové celky hrají v Polsku své finále a semifinále. Skvělý volejbal, velká návštěva, dlouhé výměny. Někdy neuvěřitelné věci, jako vedení Italů 24:22 a pak porážka 26:24. Neudělat čtyřikrát za sebou ztrátu je v mužském volejbale neuvěřitelná věc. Chválabohu za ní. Volejbal je hlavně hra a hra musí mít občas nepředvídatelný výsledek!

Můj kolega Novotný byl ve stejný čas v Berlíně, kde se hrála skupina B kvalifikace. To, co mě sdělil, pro mě nebylo překvapením. Výborní Poláci a Němci. Všichni ostatní hráli dobrý volejbal.

Ostatní skupiny dopadly bez překvapení. Postoupili Belgičané, Slovinci a k nim Holanďané a Poláci. Teď je důležité, kde je naše družstvo. Shodli jsme se, že bychom v obou skupinách skončili na druhém či třetím místě. Jsme prostě někde uprostřed evropského peletonu. Co nám chybí na tu špičku? Lepší základní HČJ – příjem, ale i lepší smečování (technika smečování, pestrost výběru různých úderů, údery přes ruku a také standart rychlé střelby).

Asi není vhodné psát pořád jen o chybách či o vynikajících soupeřích. Z těch, co budou pravděpodobně na ME v Brně, jsme zatím hráli s Ruskem, Polskem, Slovinskem, Holandskem, Itálií. Kladnou bilanci máme se Slovinskem. S Itálií jsme ve dvou zápasech remizovali, s Ruskem prohráli, S Polskem zatím vždy hráli 2:3, s Holandskem jsme prohráli na kvalifikaci. Z potencionálních soupeřů, kteří vyjdou z dodatečné kvalifikace v červenci jsme porazili Bulharsko a prohráli v nešťastném zápase s Tureckem …

 Kostky jsou vrženy. Viděli jsme, kde je současné evropská špička, a je na nás, jestli se nám ji podaří dohonit a třeba i předhonit.

Jiří Zach