Vůně dobrodružství, JKY 90/91 2009

Asi tak bych dovedl popsat svůj dojem z odjezdu juniorek na MS 2009 v Mexiku. Přivezl jsem v neděli 12. 7. 2009 do Brandýsa nad Labem poslední věci potřebné k zdárnému absolvování MS v Mexiku. Viděl individuálně trénující juniorky, promluvil s hlavním trenérem S. Mitáčem, pozdravil se s jeho ženou, která mu zřejmě přišla dát poslední sbohem před dlouhou cestou přes půl zeměkoule a cítil to napětí a tu vůni volejbalového dobrodružství.

Docela jsem jim záviděl. Jenže bohužel, já to dobrodružství nezažiji a vše se budu dozvídat zprostředkovaně a tedy už bez toho náboje emocí a té vůně velkých dálek a exotičnosti.

Tu neopakovatelnost jsem si utvrdil v pondělí ráno, když na mě při prvním otevření počítače jukla mailová zpráva od volejbalového svazu Peru. Nabízí našim hráčkám po skončení MS absolvovat turnaj v Peru (hlavní město Lima) a zařídí leteckou dopravu do Limy zdarma. Hráčky by tak překročily rovník a viděly by obě Ameriky i z té západní strany, která je pro nás více než exotická. Informace a nabídka přišla bohužel pozdě a navíc jsem si říkal, že hráčky by nechtěly.

Znám ty typicky české boje o účast v reprezentacích, kde má člověk občas dojem, že reprezentovat tuto zemi je neskonalý problém, který nelze překonat. Sděloval jsem tu novinu trenérům hodinu před odletem a jen tak jsem nadhodil, že hráčky by stejně nesouhlasily. Za půl hodiny jsem měl telefon a v něm příjemný dívčí hlas kapitánky Svobodníkové a její překvapující sdělení, že hráčky by do Peru rády letěly. Opět jsem pocítil ten krásný pocit dobrodružství a jsem rád, že juniorky ho cítí stejně.

Jenže juniorky neletí do Mexika jen za dobrodružstvím, ale také předvést dobrý volejbal a zkusit přesvědčit sebe a i celou volejbalovou veřejnost, že to s naším volejbalem není jen a jen špatné. Dvanáctka statečných, která ponese na druhé straně naší planety prapor volejbalu v Česku a vynasnaží se obstát v nelehkých podmínkách Mexika, včetně zákeřné prasečí chřipky, odjížděla optimisticky naladěna.

Z čistě vnitřního hlediska týmu nemají co ztratit. Nikdo od nich nečeká zázraky, příprava vzhledem ke krátkému časovému prostoru od rozhodnutí zúčastnit se, byla z těch kratších, a to mívají hráčky rády. Navíc většina družstva toho už dohromady zažila hodně, takže lze mluvit i o sehranosti a ostřílenosti hráček.

Skupina není sice nejlehčí (Taiwan, Čína, Německo), ale Taiwan (první soupeř – 16. 7. 2009) je určitě hratelný. Výhodou je, že se na šampionátu hraje až do konce a družstvo celkově sehraje osm zápasů.

O tom, jakou formu družstvo má, lze jen spekulovat, protože sehnat soupeře v tuto roční dobu byl nadlidský úkol. Většina týmů, které se MS nezúčastní, už juniorky rozpustila a okolní státy, které se zúčastní MS (Polsko, Německo), jsou už týden v Americe a aklimatizují se.

Takže se necháme překvapit a budeme doufat, že tento tým, který se zúčastnil všech mládežnických šampionátů a vyhrál řadu kvalifikací, bude mít konečně už jednou trochu štěstí a přiveze nám něco té živočišné radosti Latinské Ameriky v podobě úspěchu.

Jiří ZACH

Sestavu a pořadí prvních utkání (Taiwan, Čína, Německo) - pokud jste si to ještě nepřečetli - naleznete ZDE