RD kadetky, VT Harrachov 31.5.2008, ´92/93

O životě pod mamutem

Páteční odpoledne (31. 5. 2008) bylo startovním dnem reprezentačního družstva kadetek na výcvikovém táboře v Harrachově.
Při skládání přípravy směrem k prvnímu vrcholu tohoto družstva – Turnaj OH nadějí na začátku července 2008 – jsem měl několik nejasností, ale o zařazení VT v Harrachově jsem nepochyboval.

První výcvikáč jsem prožil v tomto zařízení v roce 1994 v srpnu při přípravě volejbalistů Dukly Liberec. Hráčům jsme připravili hned první den avizované překvapení. Před budovou Dukly Liberec nasedli brzo ráno na horská kola a přes několik horských prémií se po vlastní ose přesunuli kolmo do Harrachova. Koštovalo to cca 55 km a Milan Bican byl zastaven v úniku až na česko – polských hranicích. Pešl a spol si hned první den soustředění hrábli. Určitě to nebylo dle metodických listů, ale jsou věci, které v trenérských knížkách nenajdete.

O osm let později jsme při spolupráci se Standou Mitáčem u reprezentačního družstva žen využili služeb tohoto zařízení na začátku července 2002. Těžkých jedenáct dnů kondice po jarním bloku dvouměsíční přípravy se čtyřmi zápasy evropské kvalifikace a 14 denní dovolené, bylo začátkem připravy týmu na MS 2002 v Německu. Problém byl jediný, klíčové starší hráčky Ritschelová, Jenčková a Štěpančíková si vymínily pozdější nástup do přípravy. Kondice stlačila hráčky až na dno, výstupy po harrachovské sjezdovce, výjezdy na kole podél mumlavských vodopádů, posilovna, doplňkové sporty (vyhecovaný fotbálek) včetně posezení u Pavla Ploce a prohlídka nejen jeho olympijských medailí dalo tomuto soustředění punc výjimečnosti. Vzápětí tým absolvoval VT ve Svitavách a zápasové zatížení proti Řecku. První zápas hráčky pletly nohama a prohra 1:3. Druhý den jsme Řekyně přetlačili 3:1 a poslední den deklasovali 3:0 za padesát minut. Následující akce v Itálii přinesla hráčkám odměnu za harrachovskou dřinu. Zápas s Itálií (o měsíc později se Italky staly mistryněmi světa) přinesl pětisetovou bitvu a ještě naše vedení 11:9 v pátém setu. Nakonec nás LoBiancová a spol přetlačili. Jana Šimánková byla vyhlášena nejlepší nahrávačkou turnaje (Itálie, Bulharsko, Polsko, ČR, Nizozemí).

V roce 2003 jsme v Harrachově byli dokonce jak na jaře tak v létě. V roce 2005 pro změnu s univerzitním výběrem České republiky.

Teď přišly na řadu kadetky České republiky.
Zařízení v Harrachově spadá do kompetence Dukly Praha a tak jsme po souhlasu jeho vedení realizovali 9 denní soustředění, které ještě měsíc před vlastní realizací mělo jinou dimenzi. Program jsem musel přeskupit poté, co bylo jasné, že turnaj OH nadějí se na 99 % nebude realizovat a pro hráčky, které absolvovaly dva turnaje v Teplicích a Ústí nad Orlicí byla sice nachystána školní tělocvična v Harrachově každý den od 15. 00 – 18. 00 (i vzhledem k nejistotě počasí), ale změna rytmu se přímo nabízela.
Na řadu přišly inline brusle, kola a výšlapy na Dvoračky. Z volejbalu jsme neutekli už proto, že 1 % pochybností zůstalo. To vše v koloritu vyjímečnosti prostředí harrachovského mamuta, kde v roce 1983 doletěl Pavel Ploc na vzdálenost 181 metrů a vytvořil nový světový rekord.

V sobotu při inlinovém kouzlení maséra Zdeňka Krčmáře (jezdí jako poloprofik a za několik týdnů pojede 24 hodin v LeMans a jeho brusle značky Bont by se vyjímaly ve sci-fi filmu) jsem na kontrolním stanovišti U krtka potkal trenérské legendy Milana Žáka a Zdeňka Pommera st. Setkání hráčů Dukly Mladá v Harrachově má svou tradici. Hráčky si s bruslemi přisedly ke Zdeňkovi a tak jsem udělal malé PŠM a Zdeňka jsem jim představil. Mezitím si doktor Nedvěd povídal s paní Kučerovou, ženou našeho úspěšného sdruženáře Milana Kučery. Dvojčata Kuba a Barunka Kučerovi lokala harrachovský vzduch a na všechny okolo se usmívala. Přímo v zařízení Dukly jsme se střídali s akrobatickými lyžaři v čele se Šárkou Sudovou.

V pondělí jsem si s hráčkami poprvé sáhl na dno. Výjezd podél mumlavských vodopádů na Krakonošovu snídani je 8 000 m dlouhý s průměrným převýšením 6 %. Jel jsem jak s první tak i druhou skupinou. Počasí fantastické a společné trpění nás odměnilo. Při druhém výjezdu jsem visel vzadu za hráčkami a říkal jsem si, že jsem starej a blbej…

V úterý odpoledne přišlo na řadu testování hráček a překvapivě nezvítězila hráčka ze silných center, ale zanedbaný talent dívčího volejbalu z Nového Jičína Katka Kohoutová. O bod v součtu všech disciplin včetně měření výšky, váhy, smečařského dosahu, K-testu, skoku dalekého z místa ,,,porazila Marušku Toufarovou z Brna.

Ve středu dopoledne přišel první vrchol soustředění v podobě horské časovky Harrachov – Krakonošova snídaně. Hráčky po pondělí už věděly do čeho jdou. Vyrazil jsem o pět minut před první skupinou směr Krakonošova snídaně, kolega Zdeněk Janoušek si zadal stejný velitelský čas a začal jsem se prodírat směr horská prémie. Připomněl jsem si oblíbenou skladbu Viléma Čoka O hory, o hory, stoupáš výš a výš… Ve druhé třetině trati se okolo mne přehnaly Markéta Teichmannová a Katka Kohoutová, které nakonec celou horskou etapu vyhrály v čase 34 minut 30 vteřin. Nesnažil jsem se držet jejich tempo, vysýpal jsem na ně to, aby si změřili náskok, o který přijedou do cíle dříve než já. Změřil jsem hráčkám čas v cíli a zpáteční cesta Kládovou cestou směr Rýžoviště byla pro hráčky už jen formalitou. Přesunul jsem se od Ručiček zpět na Krakonošovu snídani a počkal si na druhou skupinu hráček, která vyrazila na trať o 105 minut později. Počasí se naštěstí umoudřilo a déšť se nedostavil.

Večerní program hráček měl na starosti masér Zdeněk Krčmář v top regeneraci a také 3 x zařazené plavání v bazénu hotelu Svornost. Zdravotní stav hráček si pohlídal MUDr Nedvěd, který obdobně jako Honza Vobr bojoval se svým odoperovaným kolenem.

Poslední tři dny VT nám opět přálo to nejdůležitější, počasí. Program doplněný dvěma odpoledními tréninky volejbalu zpestřil fotbálek a doplňkové posilování. Jediným restem byl nezrealizovaný výšlap sjezdovkou na Čerťák.

Pro hráčky první kondiční soustředění v horském a exkluzivním prostředí Harrachova.

Co se ještě z naplánovaného nepodařilo, byla schůzka týmu s Pavlem Plocem v jeho penzionu. S Pavlem jsem mluvil v pondělí odpoledne, vrátil se z Kapského Města, kde se Harrachov bohužel neúspěšně pokoušel získat pořadatelství MS 2012 v letech na lyžích a večer frčel do Prahy.

V Harrachově pod mamutem 6. června 2008

Luboš Bednář