Hadrava přispěl k vyřazení Civitanovy a vyhlíží polské semifinále Ligy mistrů

Obrovský úspěch má na svém kontě český reprezentant Jan Hadrava. Zkušený univerzál s polským týmem Jastrzębski Węgiel vyřadil v Lize mistrů italskou Civitanovu. Právě za tento slavný tým hrál Hadrava v minulé sezoně a ve velké konkurenci elitních světových volejbalistů se nedokázal zcela prosadit. Navíc v duelu obdržel ocenění MVP. „Chtěl jsem ukázat, že jsem v Itálii nebyl jen tak. Povedlo se a teď chci do finále Ligy mistrů. O takovém úspěchu jsem ani nesnil,“ prohlásil Hadrava, kterému se v po návratu do Polska daří a s Jastrzębski útočí na čelo PlusLigy.

Honzo, jaké jste měl po vyřazení Civitanovy pocity? Přece jen jste tam strávil celý rok…
Když si to shrneme, tak jsme vyhráli v utkání u nich doma, postoupili jsme, porazili jsme italského mistra. Má to tak čtyřnásobnou cenu. Pro mě to byl bývalý zaměstnavatel, spoustu kluků z týmu znám. Bohužel jsem tam nedostal tolik příležitosti na hřišti. V utkání Ligy mistrů jsem jim chtěl ukázat, že i když jsem v Civitanově tolik nehrál, tak to ve mně je. Není to tak, že jsem se tam dostal jen tak nebo kvůli protekci. Chtěl jsem jim dokázat, že když si mě vybrali, že to prostě umím. Jsem rád, že se to povedlo a že jsem hrál zápasy s Italy dobře. Ano, bylo to velmi emotivní pro mě. Teď budeme hrát v semifinále proti polskému Azoty ZAKSA, což je první tým ligy. Když jsme naposledy s nimi v poháru hráli, tak jsme dostali 0:3. To už se snad nebude opakovat.

Jak na tebe tým italského mistra reagoval?
Hráči a lidi z realizačního týmu Civitanovy určitě dobře. Diváci prakticky vůbec. Já tam hrál v době, kdy byla pandemie, takže hala byla prázdná. Navíc jsem nedostával prostor. Takže prakticky nevěděli, kdo jsem.

Ale obdržel jste ocenění MVP před zraky italských fanoušků. Takže jste na sebe určitě upozornil…
Nebylo to jednoduché – italský mistr, hráči, které znám. Předtím jsem tolik nehrál. Jenže se dařilo a stal jsem se MVP utkání Ligy mistrů. To mělo úžasnou příchuť. Částečně ty zápasy pro mě měly osobní náboj, ale vůči klukům a bývalým spoluhráčům jsem necítil žádnou zášť. Vůbec. Po zápase mi blahopřáli. Říkali mi, že to byl krásný zápas. Nemyslím, že to bylo neupřímné. Oni šli pak po zápase do šatny a podle mě si něco vyslechli od trenéra.

Podílel jste se na strategii proti Civitanově?
Vůbec, asistent tam působil se mnou tři čtvrtě roku. Navíc trenéři si to vedou sami, neproběhla ani lehká konzultace.

Je tam rivalita mezi italskými a polskými týmy?
Rivalita částečně ano, ale větší rivalita je v rámci země, Poláci a Italové mezi sebou. O to více to bude atraktivní v semifinále.

Z čeho jste měl největší radost v tom dvojutkání s Civitanovou?
Že se mi dařilo a že mi nahrávač v důležitých momentech věřil. Složil jsem několik důležitých míčů. Zároveň jsme měli šance, které jsme nevyužili, také já. Je na čem pracovat.

Když navážu na MVP, tak v polské lize máte takové ocenění na svém kontě už pětkrát a patříte v tomto mezi nejlepší. Jak vás to těší?
Ani nevím, že jsem v prvním pětce v rámci MVP. Že bych sledoval statistiku, to zas tolik ne. Čím jsem starší, tím méně se tím zaobírám. Já sleduji hlavně příštího soupeře, zbytečně mi tohle odrazuje myšlenky. Jsem rád, že jsem se vrátil do Polska. Nebylo to tak jednoduché po sezoně, ve které jsem tolik nehrál. Ani nebylo tolik jasné, kolik toho odehraju. Ale Stephen Boyer, který je se mnou na pozici univerzála, se zranil začátkem prosince. Zlomil si kost na pravé ruce. Dostal jsem po něm šanci více hrát, od té doby jsem více na hřišti.

Teď hrajete pravidelně, sází na vás tým?
Není to tak, že by na mě sázel. Ten tým je rozložený, dobře poskládaný. Když jsem byl v Olštýnu, tak jsem byl hodně vidět, proto tým na mě stavěl a generoval jsem body. V Jastrzębski jsem do listopadu nehrál.

Je to potvrzení toho, že jste se dokázal prosadit v top evropském týmu?
Asi to tak je. Přitom na začátku mi neřekli, že budu mít zásadní úlohu. Bylo mi garantováno, že dostanu šanci, aspoň část zápasu hrát. Loni jsem to tak neměl. Jsem rád, že jsem to teď ukázal, že mohli se mnou v tomto týmu počítat víc než třeba plánovali. Snad jsem to ukázal. Možná někdo může namítnout, že italská liga je výš než polská. Dobře, ale třeba v letošní sezoně bude finále Ligy mistrů italsko-polské. Vloni jsme také s Civitanovou vypadli s polským týmem. Obě ligy jsou nejlepší na světě, lehčí nadvláda je v Itálii. Věřím, že polský tým, který postoupí, tak dokáže vyhrát Ligu mistrů. Samozřejmě si přeji, abychom to byli my.

Dá se říci, že polská liga vám sedí?
Asi je to možné. Jsem více doma v Polsku než v Itálii a psychika hraje velkou roli. Možná se to projevuje na výkonu, snad to tak bude pokračovat.

Jaké jsou cíle pro závěr sezony. Asi ty největší, že?
Samozřejmě, nás čeká zápas PlusLigy, pak Liga mistrů. Chceme postoupit přes ZAKSU. Doufám, že budeme hrát lépe než v poháru, kde nás porazili jednoznačně. Cíle jsou nejvyšší – vyhrát play-off, dostat se do finále ligy, vyhrál titul. Tedy obhájit první místo. A pak se dostat do finále Ligy mistrů, což jsem nemyslel, že nikdy ještě budu hrát v kariéře.

Jak se v Polsku projevuje válka?
Nejvíce uprchlíků z Ukrajiny míří do Polska, které je hlavní destinací. Například Varšava přišla o dvě haly, tam jsou jen matrace a lehátka. Pozor, samozřejmě celou situaci chápu a sportovní kluby a sportovci by měli pomáhat, jak jen mohou. V týmu mám jednoho Ukrajince, jeho máma bydlela 100 kilometrů od Charkova. On je teď zraněný, natrhnul si lýtko. On ale tři dny nespal, hlavu má jinde, což každý chápe. V tu chvíli jde sport stranou, každý ho podporuje. Dvakrát byl na hranicích pro známé, které přivezl do Polska.

Je možné skončit něčím pozitivním?
Ano, jsem rád, když se na zápasech polské ligy objeví čeští fanoušci s vlajkou. Po zápase dám s nimi řeč, pozdravím je. Jezdí fanoušci z okolí Ostravy, Třince a Karviné, dokonce z Opavy a Olomouce. Je to paráda. Moc si toho vážím.

Autor: Jiří Uhlíř, foto CEV