Jedeme na 150 procent, říká reprezentační libero Milan Moník

V extralize hájil barvy Ústí, Příbrami, Benátek, Kladna a Beskyd. Nyní volejbalový „českoběžník“ Milan Moník znovu změnil dres. Stal se nejvýraznější posilou pražských Lvů, se kterými podepsal jednoletý kontrakt. Momentálně však má 33leté libero jiné priority, od 25. dubna 2021 se připravuje s reprezentací na dva letošní vrcholy – Golden European League a mistrovství Evropy.

Není už vám na srazu dlouhá chvíle?

Dá se to vydržet, i když nás dost omezují protipandemická opatření. Žijeme v bublině, známe jen halu a hotel. To se na psychice musí projevit, hlavně, pokud je venku hezky. Teď je naštěstí ošklivo, takže o nic nepřijdeme.

Jak dlouhé odloučení snáší vaše partnerka?

Ona všechno chápe. Jde o bývalou volejbalistku, cítím od ní podporu. Hůře jsou na tom kluci, co mají rodiny a děti. To se mě ovšem zatím netýká.

Často se na pokoji nudíte?

Zase tolik volného času nemáme, jedeme na 150 procent. Po snídani nás čeká trénink, pak je oběd, na třicet minut si lehneme, absolvujeme druhý trénink a těšíme se na večeři. Po ní využíváme služeb maséra, fyzioterapeuta a jdeme spát.

To už se nejspíše těšíte na zápasy. První turnaj Golden European League ale proběhne v Bělorusku...

No, destinace si vybírat nemůžeme. Ani vlastně nevím, jak to tam mají s covidem. Jestli si dobře vybavuji, tak pandemii moc neřešili. Pokud se dlouho trénuje, na zápasy se vždycky těšíte. A po Bělorusku přijde na řadu Portugalsko.

Až na Turecko jsme si tím zkompletovali skupinu. Jak vidíte české šance?

Musíme se ještě podívat na videa, přečíst si aktuální soupisky. Teď nevidím favority, bude to vyrovnaná skupina.

Berete soutěž jen jako přípravu na evropský šampionát?

Mezi soutěžemi nerozlišujeme, chceme vyhrát, co se dá. Máme stanovené dva cíle – Final Four Golden European League a postup ze skupiny na evropském šampionátu. Jsme profesionálové, nikoho ani nenapadne, ulevit si.

Jedna ze skupin mistrovství Evropy ale proběhne v Ostravě. Nedovedu si představit větší motivaci...

Snem každého z nás je zahrát si mistrovství Evropy doma. A hlavně před vlastními fanoušky. Teď jsme si v extralize vyzkoušeli, jaké je to hrát bez diváků. Upřímně: ani ne poloviční. Chybí emoce, které volejbalu dodávají plné ochozy. Snadněji ze sebe vymáčknete maximum.

Za reprezentaci hrajete léta, čekal bych, že přestoupíte do ciziny. Proběhly nějaké námluvy?

Libera přestupují do ciziny výjimečně. Zahraniční kluby raději předělají třetího smečaře, než aby libero koupily. Jsme rádi, že alespoň v Česku oceňují naši práci, za to jim patří náš dík.

Sám jste býval smečař. Nemrzí vás v tomto kontextu, že jste přešel na libero?

Určitě ne, do národního týmu bych se vzhledem ke své výšce jako smečař určitě neprobojoval.  Možná jsem měl na libero přejít dříve, asi bych byl dneska dál.

Proč jste váhal?

S Příbramí jsme byli dvakrát čtvrtí v extralize. Říkal jsem si, že na to mám. I později v Benátkách jsme uhráli páté místo. Pak už jsem měl více nabídek na libero, než na smeč, proto jsem změnil post.

Pocházíte z Ústí, hrál jste za Beskydy a jdete do Prahy. Napadá mě, důvodem je vzdálenost?

Hlavní důvod byl ten, že mají Lvi nejvyšší ambice. Už loni dokázali, že patří do extraligové špičky. To, že to mám blíž k rodině i přítelkyni je spíš bonus. Tím neříkám, že štace v Beskydech byla špatná. Krajina je tam hezká, ale pokud jedete pět hodin domů, není to ideální.

Trenér Lvů Tomáš Pomr vás vnímá i jako vhodného pedagoga pro nadějného Matyáše Ježka. Cítíte se na tuto roli?

Mám za sebou osmnáct sezon v extralize, zkušeností jsem nabral dost. Pokud bude Jéža chtít, rád mu pomůžu.

Pustíte na plac mladého kluka? Dovedete si představit například střídání obou liber v duelu?

Toho nejsem velký příznivec. Samozřejmě nikdo nepodepisuje smlouvu, aby seděl. Nicméně podobný boj probíhá na všech postech, rozhodující slovo bude mít trenér.

Lvi jsou ambiciózní, loni vyhlásili útok na titul. Nebojíte se striktně stanovených cílů?

Vůbec ne. Pokud máte vizi, musíte mít i sebevědomí. V každém sportu vám pomáhá.

Smlouvu jste podepsal na rok. Co by měla sezona přinést vám a klubu?

S Kubou Janouchem jsme se o Lvech bavili podrobně v nároďáku. Klub je prý nastaven na takové rodinně-profesionální bázi. Všechno funguje a má to hlavu i patu. Kostra týmu navíc zůstala pohromadě, odpadne proto fáze očekávání, jestli si lidsky sedneme. Nic nám tedy nebrání předvádět pohledný, bojovný a účelný volejbal.

Zatím máte na svém kontě jedno extraligové stříbro. Nabízí se otázka - co zlato?

Ta se nabízí už nějaký pátek. Věřím, že to konečně klapne. A proč ne právě ve Lvech.

 

Autor: Jiří Uhlíř