Jsem bojovník, nevykašlu se na žádný míč, tvrdí o sobě smečař českého národního týmu Michal Hrazdíra

Michal Hrazdíra je jedním z mála volejbalistů, kteří v žákovském věku nepůsobili v žádném volejbalovém klubu. Jeho první volejbalové začátky si vzal na starost tatínek Hrazdíra, který až v pozdějším žákovském věku založil pro své dva syny malý klub, který hrál okresní a krajský přebor mužů. Ani Michal to ovšem jako „mlaďas“ neměl v seniorské kategorii jednoduché.

„Někdo ze starších sem tam řekl, ať mě nechají pinknout, tak jsem mohl hrát, ale jinak starší hráči moc mladé hráče hrát nenechali, tak jsme hodně hráli mladí mezi sebou mimo bez oficiální soutěže. V okresním přeboru dospělých jsme se potkali poprvé s Honzou Štokrem, hrál za Telč a já za Jihlavu,“ říká sympatický mladý muž, který je žijícím důkazem toho, že volejbal může člověk začít hrát i v pozdějším věku.

O talentovaného Michala začali mít zájem mládežnické extraligové týmy Českých Budějovic a Velkého Meziříčí. Přednost nakonec dostal moravský klub, Michal mohl stále chodit do školy v Jihlavě a přitom trénovat pod vedením reprezentačního trenéra Petra Judy. Ve Velkém Meziříčí získal Michal během tří let stříbrnou medaili v kadetské a bronzovou medaili v juniorské kategorii.

Po třech letech Hrazdírova působení ve Velmezu se Petr Juda stěhoval do brněnského klubu a tak si Michala vzal s sebou. Prvoligový tým šel do sezóny s ambicemi postupu do nejvyšší soutěže.

„Díky Petrovi jsem měl jedinečnou šanci hrát v dospělé kategorii. Tu bych v žádném jiném klubu nedostal, za což mu jsem velice vděčný,“ vzpomíná Michal Hrazdíra na svého prvního extraligového trenéra Petra Judu. Po postupu do nejvyšší soutěže zůstal Michal v Brně ještě další tři roky, přestože měl po dvou letech nabídky odejít do zahraničí.

„Zůstal jsem a vyplatilo se to, uhráli jsme čtvrté místo a já byl nejvíce bodujícím hráčem extraligy, přestože jsem hrál na pro mě neobvyklém postu diagonálního hráče. Poslední sezóna v Brně mi dala mnoho,“ říká dnes již „jasný“ přihrávající smečař českého národního týmu.

Zahraniční angažmá začal Michal Hrazdíra ve Vídni, v jeho začátcích mu pomohl skvělý hráč Branko Pistovič, který se ho ujal jako jeho „starší bratr.“ Na své první angažmá u Hot Volleys vzpomíná Michal velice rád.
„Hráli jsme Ligu mistrů a líbilo se mi, že jsem byl klíčovým hráčem družstva. Opravdu pěkný rok“ říká Michal.

Po Rakousku zamířil do italské Serie A2, ve které působí již čtvrtým rokem.
„Nejdříve jsem hrál za Bassano del Grappa, velice rád na tento rok vzpomínám, protože jsme byli výborný tým a skvělá parta. V další sezóně jsem v klubu Modeny tolik spokojený nebyl, tým nebyl soudružný a přestože jsem statisticky na tom špatně nebyl, sotva jsme se zachránili, obsadili jsme deváté místo a byli jsme rádi, že to je za námi.“ V zápasech play off si k tomu Michal přivodil zablokování páteře, které ho limituje dodnes.

Další sezónu hledal Michal novou herní výzvu, zaujala ho polská liga. Nadšení diváků, plné haly, a přestože si nakonec v Czestochowé příliš nezahrál, angažmá rozhodně nelituje.

„Příprava probíhala velmi dobře, stále jsem hrál, byl jsem do týmu povolán místo zraněného Davida Murka, který si vážně zranil. Byl jsem si vědom toho, že budu hrát, dokud se David neuzdraví. David se ovšem uzdravil dříve, než všichni čekali, takže jsem sezónu ani nezačal a na hřiště jsem se dostával velmi sporadicky,“ hodnotí zkušenosti z polské ligy Michal Hrazdíra.

Už o vánocích se Hrazdíra přestěhoval zpět do Itálie, jeho služby si vyžádal druholigový tým N Mobile S. Groce.
„Jsem hráčem, který potřebuje hrát, dát své emoce najevo, trénuji pro to, abych to ukázal v zápase, tak jsem se stěhoval opět do Itálie. Nalezl jsem v Groce opět svůj herní klid a prostředí pro vlastní zlepšování. Když jsem v pohodě, hraji také v pohodě.“

Michal Hrazdíra je po„Veselkovi“ (Jakub Veselý) druhým nejmladším hráčem čtrnáctičlenného kádru české reprezentace. I přes vzájemný respekt mezi hráči jsou některé služby pro nemladší hráče povinností.
„Každý týden musíme přinést míče z aut a dofouknout je, což je opravdu nepříjemné. Musíme roznést vody, natáhnout sítě, ale služba trvá pouze jeden den, takže se to dá přežít,“ směje se jeden z nejmladších hráčů národního týmu.

Každý smečař české reprezentace má své silné stránky. I Michal Hrazdíra má co nabídnout.
„Myslím si, že si mě trenér vybral hlavně kvůli mým morálním vlastnostem. Jsem bojovník, emotivní hráč, který hru prožívá, ať už se vyhrává nebo prohrává. Nevykašlu se na žádný míč, v tom je moje síla,“ vysvětluje Hrazdíra. Jestli to bude stačit na základní sestavu nebo na herní příležitost během mistrovství Evropy, Michal zatím neřeší.

"Sbírám tu zkušenosti. Jsem Honzovi Svobodovi vděčný za to, že mohu být opět u toho. Nemyslím si, že by tu panovala nějaká nezdravá rivalita. Prostě makáme a nakonec uvidíme, kdo bude lepší. Jak jsem již říkal, jsem raději na hřišti, ale pokud bude někdo lepší, určitě to přijmu a pomohu týmu k co nejlepšímu výkonu„ říká smečař české reprezentace Michal Hrazdíra.

Radek Krpač