S nasazením českých reprezentantů v přípravě jsem velice spokojen, říká kondiční trenér Martin Poeder

Čeští reprezentanti se již druhý týden intenzivně připravují na zářijové mistrovství Evropy, které pořádají Česká republika a Rakousko. Svěřenci trenéra Jana Svobody chtějí na domácím mistrovství uspět, k tomu je důležitá samotná příprava na šampionát. Ta kondiční se po dobu prvních dvou týdnů odehrává v režii Martina Poedera, kondičního trenéra italského velkoklubu Itas Diatec Trentino. Martin Poeder je hráči maximálně respektován a díky přátelskému a lidskému přístupu také velice oblíben. I Martin si pracovitost našich reprezentantů nemohl vynachválit.

1) Dobrý den, Martine, zaslechl jsem hlasy hráčů, že už nemohou na nohou ani stát. Očekával jste to a bylo to cílem prvních dvou týdnů přípravy?
Nemyslím si, že to je pravda. Příprava je sice ještě tvrdší než v minulém roce, ale vše je přesně spočítáno a naplánováno tak, aby to každý vydržel. Ano, dvakrát denně posilovna, atletika, plavání, to je samozřejmě pro hráče náročné. Tím si ovšem vytvoří základní kondici pro další průběh přípravy. Oni se budou cítit každým dnem lépe, protože v dalších dnech již přijde trénink s míči a na kondici budou hráči pracovat třikrát do týdne. Tělesná únava zmizí.

2) Jste prozatím spokojen s prací s českými reprezentanty?
Velice spokojen, protože pracují s nasazením, nemusím za nimi stát a neustále je povzbuzovat. Pracují samostatně s tím, že se chce každý z nich zlepšovat. Pak se samozřejmě pracuje mnohem lépe. Přestože pracuji s nejlepšími světovými volejbalisty, stává se mi velmi často, že kondiční přípravu zanedbávají.

3) Pro český národní tým tu jste na prvních čtrnáct dní přípravy. Vysvětlete nám podrobněji, co je Vaším úkolem.
Jak jsem již řekl, cílem prvních dvou týdnů je vytvořit u hráčů takový fyzický základ, který jim umožní v ideálním tělesném stavu absolvovat jak přípravu na mistrovství Evropy, tak i samotný šampionát. Hráče jsem si otestoval, každý dostane pro další dny svůj individuální program, který by měl až do mistrovství Evropy dodržet. Jsem stále k dosažení, hráči mě mohou kdykoliv kontaktovat. Rád bych se u národního týmu ještě jednou objevil, ale vše záleží na dohodě s mým klubem v Trentu.

4) Vidíte pokroky u hráčů? Jak poznáte, že jde vše podle plánu?
Vše, co zde děláme, je statisticky vyhodnocováno. Samozřejmě, že cílem přípravy je zlepšení hráčů v mnoha oblastech kondice. Důležité je ovšem také zjistit, kde má hráč určité problémy, na kterých musí pracovat. To dokážeme zjistit. Ale musím potvrdit, že úroveň fyzické kondice je letos u hráčů lepší, než byla v minulém roce.

5) U českého národního týmu jste pracoval v minulém roce při přípravě na světový šampionát, je o Vás také známo, že jste kondičním trenérem Jana Štokra v Trentu. Prozradíte nám, kde jste ještě předával své zkušenosti?
Pracoval jsem dlouho v Innsbrucku a u obou reprezentací Rakouska. Poté jsem se přesunul do Itálie, kde jsem pracoval v klubech i v juniorském národním týmu.

6) Jak jste se dostal k českému „nároďáku“?
Spolupráce začala asi před třemi až čtyřmi lety, kdy jsem v Perugii pracoval na kondiční přípravě nejen Jana Štokra, ale také Martina Lébla. Má metodika oba hráče oslovila a v minulém roce se spolupráce zrealizovala.

7) Viděl jsem pouze jednu tréninkovou jednotku a několik videozáznamů, takže nemohu posuzovat. Přesto si dovolím tvrdit, že cvičení jsou známá, řekl bych i nenáročná. Myslím si tedy, že úspěch tkví spíše v preciznosti a správném časování cvičení než v rozmanitosti cviků. Je to pravda?
Řekl bych to jinak. Je samozřejmě důležité neustále sledovat nové tendence. Myslím si také, že je třeba mnoho věcí vyzkoušet, ale nejdůležitější je individuální přístup ke každému hráči. Každému hráči může totiž vyhovovat zcela jiná cvičení a jiné metody. Nemohu se fixovat pouze na nové tendence, když to některým hráčům nevyhovuje, ale je to také naopak. Nové tendence přicházejí každý měsíc, já musím rozhodnout, které jsou ty správné.

8) Máte nějakou filozofii, které se držíte? V čem tkví kouzlo Vašeho úspěchu?
Myslím si, že nejdůležitější aspekt mé práce je individuální přístup ke každému hráči. Myslím si, že například Jan Štokr, který je velice dobře vybaven silově, musí více pracovat na rychlosti než rychlý, švihový hráč, který musí naopak víc posilovat, aby tolik nezatěžoval klouby. Filozofie mé práce tkví v tom, co nejvíce s hráči pracovat individuálně.

9) Neztratí silový hráč rychlostním tréninkem a dynamický hráč silovým tréninkem své nejlepší pohybové schopnosti?
Samozřejmě, že musím vyhodnotit a vědět, kolik síly nebo rychlosti mohou ztratit, aniž by byla ovlivněna jejich nejlepší schopnost. Nejlepší by bylo, kdyby jejich silné schopnosti zůstaly a zlepšovaly se pouze ty slabší, ale spíše se stává, že ta silná schopnost trochu oslabí.

10) Jaká je správná posloupnost kondičního tréninku?
Samozřejmě, že nejdříve je důležité vytvořit silový základ. Předtím, než začneme posilovat, je ovšem důležité individuální vyhodnocení každého hráče. Některý hráč může posilovat hned, u jiného hráče je třeba posílit posturální svalstvo a posílit jiné svalové skupiny tak, aby při silovém tréninku neměl zdravotní potíže. Poté můžeme přejít k dalším elementům kondičního tréninku – rozvoj rychlosti, dynamiky a švihové síly.

11) Slyšel jsem od hráčů o náročném plaveckém tréninku. K čemu je pro volejbalistu dobrý trénink v bazéně?
Ano, stěžují si, protože na tuto zátěž nejsou zvyklí. Jedná se o tvrdý trénink ve vodě, který je zcela jiný. Pro hráče, kteří nejsou ne tento pohyb zvyklí, je to dvojnásobně náročné. Ale pro mě je tato metoda velice důležitá, protože můžeme ve vodě dělat ještě více cvičení než na suchu a cvičení tělu tolik neškodí. Každý pohyb ve vodě je pro tělo malou masáží a pro tvrdý trénink na hřišti nebo v tělocvičně je trénink v bazénu výborným doplňkem. Trénink v bazéně ovšem nespočívá v plavání. Mohli bychom hráče nahnat do vody a udělat intervalový plavecký trénink, ale to už by bylo příliš náročné. Ve vodě trénujeme například rychlost. O výhodách této metody právě v první fázi přípravy jsem se přesvědčil v Trentu.

12) S jakou kondicí přišli hráči do národního týmu po dlouhé sezóně a krátkém volnu? Poznáte, kdo na sobě v době volna pracoval a kdo startuje kondiční soustředění prakticky „od nuly“?
Je to lepší než v minulé sezóně, tam byla přestávka mezi prvním srazem a posledními zápasy v klubech delší. Poznal jsem však, že někteří hráči na sobě v době volna pracovali dokonce velmi tvrdě. Někteří přišli výborně připraveni, někteří o něco hůře, ale u všech je tendence stoupající. Myslím si, že někteří hráči přistupují k atletickému tréninku vědoměji, než tomu bylo v minulém roce, což mě samozřejmě těší.

Děkuji za zajímavé zkušenosti a přeji Vám hodně štěstí v dalším trenérském životě

Radek Krpač