Dobrodružství, které jsme ve VNL zažili, z nás udělalo lepší tým se silnější mentalitou

Českým volejbalistkám se v přelomové sezóně podařilo překvapit celý volejbalový svět a v prestižní Lize národů 2025 vybojovat cenná vítězství nad hráčkami ze Spojených států amerických, Turecka, Korey, Bulharska a Thajska. A právě v Thajsku už za necelý měsíc vstoupí tým Giannise Athanasopoulose do utkání mistrovství světa. Řecký kouč v českých službách dovedl svůj výběr při premiéře ve VNL k 11. pozici a aktuální 13. příčce na světovém žebříčku FIVB.

Máte za sebou první vrchol sezóny, a to volejbalovou Ligu národů, ve které jste obsadili 11. místo a získali 5 vítězství. Jak to teď s odstupem času celkově hodnotíte?

Náš cíl v první sezóně ve VNL byl udržet se v soutěži. Úroveň volejbalu, který se v Lize národů hraje, je opravdu vysoká a to konečné 11. místo bylo vzhledem k našemu cíli nad očekáváními. Samozřejmě, že jsme v některých utkáních mohli hrát lépe, ale formát soutěže je velice agresivní. Program, který jsme měli v 1. a 3. týdnu byl natolik náročný, že jsme po velkých vítězstvích přijeli zpátky na hotel až půl hodiny po půlnoci a další utkání hráli tentýž den ve čtyři hodiny odpoledne. To znamená, že už před půl třetí musíte být v posilovně na rozcvičení. V 1. ligovém týdnu jsme odehráli 3 zápasy během 48 hodin. Já to celé přirovnávám k boxu, kdy dáte soupeři ránu, on upadne, ale vy musíte být pořád připravení, že se ihned zvedne a vrátí vám to. Tato situace pro nás byla nová. Musíte být emociálně strašně silní a držet své emoce pod kontrolou, bez ohledu na to, že za sebou máte velké vítězství, protože během pár hodin vás čeká další těžký zápas. Pro hráčky je to vážně náročné. A nejen pro ně. Realizační tým musí udělat všechno pro to, aby byly hráčky neustále na 100 procent připravené.

Každopádně jsme velice šťastní. V některých zápasech jsme mohli uhrát lepší výsledek a ztratili jsme je jen kvůli úplným detailům. Ale podařilo se nám v zásadních momentech utkání zapojit do hry všechny hráčky, které tak získaly zkušenost zahrát si VNL. Poradili jsme si i s velmi vysokými bloky soupeřek, na které jsme nebyli zvyklí ze Zlaté evropské ligy. Ve VNL je to opravdu vyšší level, ale rozhodně můžeme být s 11. místem právem spokojení.

Z pohledu fanouška byly skoro všechny zápasy strašně vyrovnané a s nadsázkou se dá říct, že rozdíl mezi 6. a 14. místem v pořadí VNL jsou vlastně úplné maličkosti, pár jiných rozhodnutí, několik jinak zahraných míčů. Souhlasíte s tím, nebo to ze své pozice vidíte jinak?

Je to tak. Ve všech zápasech se nám podařilo hrát výborný volejbal a několik setů jsme prohráli vlastně kvůli jedinému míči. Pokud nejste neustále soustředění na 100 procent, nemáte nárok na dobrý výsledek. Pořád jsme hráčkám opakovali, že musejí být fokusované každou vteřinu utkání, neustále spolu komunikovat, držet emoce pod kontrolou. Není to vůbec jednoduché, ale rozdíly jsou opravdu jen v malých detailech. Právě proto musíte být bezchybní ve všech elementech hry – při servisu, v útoku, na bloku, v obraně, dávat tomu maximální úsilí a soustředění. To vše je neskutečně důležité. Jakmile se přestanete naplno soustředit na jedinou minutu, v soutěži jako je tato, okamžitě ztratíte set.

Jak náročný je tento formát soutěže pro trenéry a celý realizační tým?

Je to opravdu velice náročné. Ihned po vítězstvích nad USA a Tureckem jsem ani neměl čas se naplno radovat. Ihned jsme se soustředili na to, jak namotivovat hráčky na další utkání. Fyzioterapeuti a lékaři odvedli skvělou práci pro regeneraci hráček, aby byly všechny druhý den čerstvé pro další zápas. Vůbec to není jednoduché a je docela výzva si udržet čistou hlavu a oprostit se od všech zpráv a statusů na sociálních sítích a v médiích. Musíte se soustředit jen na svou práci a řekl bych, že hráčkám i členům realizačního týmu se to povedlo a podařilo se nám do soutěže dát opravdu všechno, co umíme.

Odehráli jste v Lize národů 12 utkání. Jaký nejsilnější okamžik se vám po soutěži vybavuje?

Je to tie-break v zápase s USA. Přesto, že jsme prohrávali 0:2, semkli jsme se, nevzdali to a dotáhli to až k deseti mečbolům v tie-breaku. Bylo to veliké vítězství a najednou jsme viděli, že na to máme. Našemu týmu to dalo velikou dávku extra-energie a cítili jsme se po našem prvním vítězství opravdu perfektně. Skvělé utkání bylo také to, které jsme vyhráli proti Turkyním. A ještě se mi vrací jeden zápas. Je mi líto jednoho momentu během 3. setu proti Srbsku, kdy jsme vedli 23:21, ale nepodařilo se nám sadu ukončit. Myslím, že kdyby se nám to povedlo, mohli jsme zvýšit naši šanci na postup do finálové osmičky. Ale i tohle je pro nás velká zkušenost, která nám pomáhá k neustálému zlepšování všech členů týmu. Jak hráčky, tak i my trenéři se snažíme z těchto zkušeností poučit směrem k blížícími se světovému šampionátu.

Máte teď nějaký čas na rodinu a odpočinek?

Právě jsem s rodinou na pár dní navštívil moji zemi. V Řecku jsem si odpočinul, i když jsem trochu pracovat musel. Cítím se dobře a v neděli se vracím do Česka, kde načneme druhou část sezóny.

Začínáte se připravovat na ještě důležitější vrchol – mistrovství světa. Co všechno vás čeká a jak se na to těšíte?

Celé to dobrodružství, které jsme během VNL zažili, z nás udělalo lepší a tvrdší tým se silnější mentalitou. Čekají nás 2 týdny tréninků v Táboře a pak se přesuneme do Korey na pět přátelských utkání. Chceme se adaptovat na jiné časové pásmo, než odcestujeme do Thajska, kde nás čekají tři utkání s velmi silnými soupeři. Naším cílem je postup ze skupiny do další fáze. Doufám, že nám vydrží zdraví a jsem si jistý, že všichni členové týmu dají naplnění tohoto cíle maximum.

Budete hrát s Argentinou, Slovinskem a USA. Jsou to hratelní soupeři? S Argentinou a USA jste se už letos utkali.

Spojené státy by nejspíš měly hrát ve velmi podobné sestavě, jako v Lize národů, protože po loňské olympiádě přebudovaly tým do aktuální podoby. Argentina by také mohla mít podobnou sestavu, jako v přátelských utkáních, ale náš vzájemný zápas bude naprosto odlišný od toho, který jsme s nimi sehráli v květnu. Slovinský tým je postaven okolo aktuálně nejtalentovanějších mladých hráček v Evropě. Žádný zápas nebude jednoduchý a na každý se musíme detailně připravit. Nejdříve se utkáme s Argentinkami, poté se Slovinkami a na závěr s Američankami. Věřím, že opět ukážeme, že dokážeme konkurovat i těm nejsilnějším světovým týmům. Rozhodně nesmíme nikoho podcenit, naopak se musíme zaměřit na naši hru, dát do zápasů maximální úsilí a snažit se vyhrát každý zápas základní skupiny.

Vím, že nerad jmenujete konkrétní hráčky, ale překvapily vás některé z holek tím, jak se ve VNL prosadily, nebo jak se zlepšily od loňského roku?

Vlastně bych mohl jmenovat úplně všechny hráčky, včetně těch, které toho odehrály méně, protože pro holky na kurtu byly velikou oporou. Vytvářely na ně zdravý tlak při tréninku a hnaly je kupředu během zápasů. Už na začátku přípravy jsme se dozvěděli, že s námi Gabriela Orvošová kvůli zranění nebude moct odehrát Ligu národů. Dostalo nás to do nové a složité situace, ale musím říct, že Monika Brancuská odvedla skvělou práci a má před sebou velkou budoucnost. Vlastně to bylo její první vystoupení v základní sestavě národního týmu, a musela se vyrovnat s pozicí, na které hrála předchozích šest let Gabriela, která byla bodovou lídryní týmu.

I když je to ještě daleko, přemýšlíte už nad mistrovstvím Evropy, které proběhne za rok v Brně? Byl jste se nedávno podívat na Zlatou evropskou ligu mužů, která se hrála na Výstavišti.

Je to opravdu ještě daleko, a kdybych o tom měl přemýšlet, sám sebe bych zbytečně vystresoval. Ale na Výstavišti jsem se byl podívat, abych si prohlédl prostředí a vybavení. A pokud tam budeme hrát, bude se na co těšit. Mě se toto řešení vážně líbilo. Zatím nevíme například to, kde bude posilovna, ale pokud budou tribuny ještě větší pro plánovaných 5000 diváků, bude to moc pěkná volejbalová aréna.

Autor: Štěpán Sedláček, foto VNL