Vítězství v Českém poháru může svádět k velkým očekáváním, ví trenér Chodova Jiří Kudrle

Čerstvé vítězky Českého poháru starších žákyň 2018/19 BVC Chodov si uplynulou soutěž doslova podmanily. Poražené odcházely ze hřiště pouze ve třech případech. Pro tým ze západních Čech to byla historicky první zlatá medaile z celorepublikové soutěže v šestkovém volejbale. Na to, jak se úspěch zrodil, jak se tým bude připravovat na nadcházející Mistrovství České republiky i jaké to je, když máte mezi svěřenkyněmi i vlastní dcery, odpovídal trenér Jiří Kudrle.

V článku na vašich stránkách píšete o diametrálně odlišném pojetí hry, kterým se prezentujete. Mohl byste to čtenářům, kteří vás ještě v akci neviděli, detailněji popsat?

Jasně, možná jsem to slovo v návalu radosti malinko přehnal, ale faktem je, že pojetí hry, kterým se prezentujeme, je „jiné” a rozdílné oproti zbytku republiky, a to ze zcela jednoduchého důvodu - nemáme totiž v týmu žádný volejbalový somatotyp. Snažíme se proto o velmi rychlé kombinace a co nejpestřejší útok i za cenu chyb. Předvádíme jej na hřišti při jakémkoliv zápase v jakékoliv soutěži. Hra do neseskupené obrany soupeře se tak pro nás jeví jako nejsnazší kompenzace výškového rozdílu. Cesta k jednoduše získanému bodu, které holky přirozeně jako tým věří. Pochvalná slova uznání nejen z hlediště nás v tom ubezpečují stejně jako pohled na soutěžní tabulky a jsme rádi, že dokážeme nejen naše fanoušky svým projevem bavit a ukazovat, jak je volejbal hezká hra.

Myslíte, že se kromě hry odlišujete například i přístupem k tréninku? Jak z pohledu trenérů, tak i hráček. Protože, a teď Vás opět cituji, o „týmové výkony, technickou vyspělost a herní vyváženost hráček" zřejmě usiluje každý trenér.

Tady se můžu pokusit odpovědět jen bez vymezení vůči ostatním. Já osobně mám štěstí, že hráčky, se kterými aktuálně pracuji v mých týmech, se chtějí výkonnostně posouvat dále a mají společnou touhu vítězit. Ta jim zřejmě dodává ochotu na sobě pracovat, nevykašlat se na zbytek holek na hřišti a navíc jsou skvělá parta. Znají se a hrají spolu od žlutého minivolejbalu, prožily před 5 lety své začátky v šestkách, zažily stříbrný úspěch na MČR mladších žákyň před dvěma lety, vloni jako prvoroční (starší pozn.red.) žákyně odehrály úspěšně první ligu kadetek, letos nastupují v extralize kadetek a v neposlední řadě to byla letos jejich třetí sezóna v ČP žákyň. 

Chodovský volejbal je známý nejen výkony na hřišti, ale také v hledišti. Může se i tým starších žákyň spolehnout na podporu? Vzpomenete si například na nějaký konkrétní zápas, kdy vám fanoušci vyloženě pomohli?

Stoprocentně! Podporu z hlediště vnímáme velmi intenzivně a moc nám pomáhá. Především rodiče s námi letos ČP odjezdili kompletně a nedokážu si představit, že bychom hráli bez jejich hlasů a potlesku za zády. Prostě sedmý hráč na hřišti, který nás drží v těžkých chvílích. Pravidelně vysíláme naše utkání na našem Facebooku pro rodiče, prarodiče, kteří s námi z nějakých důvodů nemohli odcestovat a pro ostatní věrné fandy našeho týmu. I tady cítíme jejich obrovský zájem a podporu na dálku.

V loňské sezóně jste skončili v ČP na 10. místě, letos slavíte titul a postup do druhé fáze MČR. Jsou v týmu stále ty stejné hráčky, které vyzrály, nebo se jedná o kompletně jiný tým?

Jedná se o shodný tým, shodná jména. A ano, holky oproti minulé sezóně trochu vyzrály. Mám radost. Vloni nás trápily koncovky setů a špatně rozehrané zápasy. Letos jsme tohle dokázali úspěšně zvládat a překlápět utkání ve svůj prospěch.

V kádru máte i svou dceru Veroniku, která byla vyhlášena nahrávačkou soutěže ČP a působí v reprezentaci Lvíčat 04/05. Jak se trénuje vlastní dcera? Máte mezi sebou někdy sportovní rozepře? Je těžké v tomto případě oddělit osobní a volejbalový svět?

Trénuji v Chodově obě své dcery.  Veve (2004) i Kaču (2002). Obě jsou nahrávačky, obě součástí národních výběrů, obě jsou skvělé hráčky s velkým srdcem, citem pro hru a kombinaci. Trénují se dobře vzhledem k jejich extrémní cílevědomosti a ochotě pracovat. Vnímám to tak, že spíš naopak pro holky je někdy těžké se porovnat i vůči okolí s tátou a trenérem v jedné osobě.
Někdy nedokážu odfiltrovat z podvědomí své výrazně vyšší nároky a očekávání směrem k nim oproti ostatním holkám z týmu.
Vzájemné sportovní rozepře naštěstí přicházejí a doufám, že stále budou. Jsem přesvědčen, že dokonce je nutné, aby přicházely. Že jsou motorem k dalšímu posunu u nich, u mě, u ostatních hráček. Ty však mají výhodu, že to následně nemusí rozebírat s trenérem ještě jednou doma.

Jaké cíle si kladete na nadcházející MČR?

Teď si hlavně potřebujeme odpočinout po náročném vyvrcholení sezóny v kategorii žákyň a kadetek a následující víkend ještě zabojovat v „Budějkách” v baráži juniorek o postup do extraligy 2019/2020. Pak teprve začneme přemýšlet o posledním květnovém víkendu.
Zisk „poháru” může svádět k velkým očekáváním. Finále ČP se nám ale nedařilo úplně dle představ. Pro spoustu soupeřů budeme na MČR velká výzva a motivace.
Pokusíme se však i na tento turnaj připravit co nejlépe a díky přímému postupu z ČP do finále „republiky” nebudeme muset ztrácet cenné síly kvalifikačními boji. Přáli bychom si především znovu předvádět hezký a pohledný volejbal. A doufáme, že budeme v neděli 26. května 2019 moci vyrážet domů na západ s úsměvem na tváři a hřejivým pocitem z dobře odvedené práce na srdci.

Autor: Tomáš Horáček