Trenérský notes 3/23: Něco málo o didaktice III: Didaktické formy

Minisérii o didaktice pro trénink volejbalu zakončíme pohledem na didaktické formy, konkrétně na metodicko-organizační a sociálně-integrační a jejich propojení s modelem učebních kroků a systematikou volejbalu.

Zjednodušeně budeme za didaktické formy považovat uspořádání jednotlivých cvičení z pohledu počtu zapojených hráčů (sociálně-integrační formy) a z hlediska vnějších podmínek (metodicko-organizační formy). 

Metodicko-organizační formy

Průpravná cvičení se uskutečňují v předem daných podmínkách a jejím hlavním rysem je absence soupeře. Hráči tak nejsou konfrontováni s protivníkem a mohou se soustředit pouze na vlastní provedení daného úkolu. Ve volejbalovém tréninku se jedná například o nácvik odbití bagrem, ale i třeba nácvik podání, pokud nepodáváme na přijímajícího hráče. 

Rozlišujeme průpravná cvičení:

I. typu, při kterých jsou předem jasně dané podmínky cvičení – například hráč lobuje po vlastním nadhozu do zdi

II. typu, při kterých jsou podmínky proměnlivé – například nahazujeme míč nahrávači, který dle místa, do kterého je míč nahozen, volí nahrávku na delší vzdálenost

Pro herní cvičení je charakteristická přítomnost soupeře. 

Opět rozlišujeme herní cvičení:

I. typu, ve kterých má soupeř jasně stanovenou (popř. zásadně omezenou) svoji činnost – například při nácviku dvojbloku stojí útočník na stole a útočí před sebe

II. typu, při kterých jsou podmínky i činnost soupeře proměnlivé – například při uvedeném nácviku dvojbloku si soupeřův nahrávač může vybrat nahrávku za hlavu nebo před sebe a nacvičující hráči musí postavit dvojblok tam, kam směřuje nahrávka

Nejblíže samotnému utkání jsou pak průpravné hry, které jsou charakteristické proměnlivými podmínkami, souvislým dějem a drobnými úpravami podmínek (pravidel). Hráči při nich rozvíjí herní řešení.  

 

Sociálně-integrační formy

Hromadná forma – všichni hráči provádějí stejné cvičení. Může se buď jednat například o rozvoj individuální činnosti, kdy všichni hráči trénují podání nebo o rozvoj týmových činností.

Skupinová forma – hráči jsou rozděleni do skupin. Mohou buď být rozděleni podle postů, kdy například blokaři nacvičují přesun do zóny IV nebo se jedná o nácvik součinnosti, kdy blokař a nahrávač nacvičují útok středem „rychlík“.

Individuální forma – každý hráč dělá cvičení dle své úrovně. Například jeden blokař se učí blokařské přesuny do krajních zón, druhý blokař časování bloku, třetí správnou polohu paží nad sítí.

 

Kompetentní trenér si již i jistě představil provázanost volejbalového tréninku, didaktiky, volejbalové systematiky, ale i volejbalu jako takového jak s hierarchickým modelem volejbalu, tak i modelem 7 učebních kroků ve volejbalu. 

  

Autor: Ing. Ondřej Foltýn

Zdroje: Michal Barda: K čemu je trenérovi didaktika?

Zdeněk Haník, Ondřej Foltýn: ZŠ Volejbalu: 7 kroků, 7 věků, Praha, 2021

Josef Dovalil a kol.: Lexikon sportovního tréninku, Praha, 2008

Michal Lehnert, Martin Kudláček, Pavel Háp, Jan Bělka a kolektiv: Sportovní trénink 1, Olomouc 2014