Druhá fáze Kontinentálního poháru posunula Čechy do finálových bojů o OH

Pro všechny beachvolejbalisty je Kontinentální pohár takovou poslední šancí kvalifikovat se na olympiádu, když všechny předchozí plány selžou. První šance je skrze mistrovství světa, tam se ale bohužel hraje jen o jedno místo. Následuje turnaj olympijské kvalifikace, kde týmy bojují o místa dvě. To je pořád dost málo a úspěch v těchto podnicích značí hlavně momentální formu než tu dlouhodobou. Proto se většina top hráčů upíná k olympijskému žebříčku. Patnáct míst vám, pokud hrajete konzistentně dobře, dává jakousi jistotu si výsledek pohlídat. No jo, jenže co když přijde vleklé zranění, rozchod nebo zkrátka neuspějete v rámci všech předchozích možností se kvalifikovat? Všechny karty vsadíte na Kontinentální pohár. Z každého kontinentu může postoupit jen jeden pár, a tak tu šance stále je.

Tuto šanci udělat životní úspěch si v Izmiru, potažmo v Madridu, vybojovaly oba naše týmy - Michala Kvapilová s Michaelou Kubíčkovou a Václav Berčík s Janem Dumkem. Cesta za postupem do finále, které se koná koncem června v Haagu, ale rozhodně nebyla snadná. Jaká byla a jaká jsou očekávání od finálového turnaje, nám v rozhovoru popsala Míša Kvapilová a Vašek Berčík.

Míšo, semifinále KP jste skončily na čtvrtém místě, což vám zaručuje postup do třetí finálové fáze. Jak turnaj hodnotíš?

Jsem moc ráda, že jsme se kvalifikovaly do finálového kola. Byl to cíl pro tento turnaj a mě těší, že jsme ho splnily. Bylo skvělé, že s námi hrály na Kontinentálním poháru Maki s Bárou, protože i ony velkým dílem pomohly k postupu.

V minulosti jsi řekla, že olympiáda je váš cíl. Postoupily jste do finálové fáze Kontinentálního poháru. Jak blízko jste svému cíli?

Kontinentální pohár je pro nás jedním z vrcholů sezony a naše příprava momentálně směřuje právě k finálovému turnaji. Teď jsme udělaly dobrý krok - kvalifikace do finálového turnaje. Samotný finálový turnaj ale bude těžký, hodně zemí má dva páry, které se objevují na turnajích Světové série, takže nás čeká spousta těžkých zápasů. Už v semifinále Kontinentálního poháru jsme si vyzkoušely, jaké je to hrát rozhodující, tzv. „zlatý zápas“, abychom věděly, jaké to pro nás bude na finálovém turnaji.

Vašku, zeptám se podobně jako Míši, jak hodnotíš vaše vystoupení?

Vystoupení hodnotím kladně. Kluci nás podrželi v těžkých chvílích, my jsme trochu pocuchali nervy německým statistikům, masérům, trenérům a kdoví komu ještě, postup se udělal, slavit se může.

Jak zmiňuješ, porazili jste německé hvězdy a vicemistry světa Thole / Wickler, jaký je to pocit?

Pocit to byl fajn, co si budeme povídat, s vicemistry světa je pro nás odměna si vůbec zahrát. Když jsme tiebreak začali stavem 0:4, tak jsem si říkal, že Němci si přestali hrát a už si asi neškrtnem. Byl jsem nadšenej z toho, jak jsme zvládli udržet koncentraci a nakonec ten set otočit. Ten den byl pro nás za odměnu. Posledních šest měsíců jsme se připravovali jak nikdy a jsem rád, že jsme to ukázali. V zápase předtím jsme porazili o dost výše nasazené Bělorusy a ve zlatém zápase s Němci jsme pak prohráli až 20:18 v tie-breaku s dalším týmem světové špičky, Ehlers - Flüggen.

Postoupili jste do finálové fáze, cílem je kvalifikace do Tokia. Jaké máte šance a kdo vás doplní místo dvojice Perušič / Schweiner?

Zaprvé je třeba říct, že to místo jsme vyhráli pro Česko, takže když svaz zavelí, tak tam může jet teoreticky kdokoliv. Po výkonech v tomhle kole ale doufám, že dostaneme příležitost se tam poprat o ten jeden spot a že společně s námi se tam představí tým Maňas / Sedlák. Dokázali jsme si teď, že když nám to chodí, tak umíme držet krok a porážet top týmy. Samozřejmě hrát dobře pár zápasů je velký rozdíl oproti tomu vyhrát třeba osm zápasů v řadě, které jsou potřeba ve finálovém kole. Na druhou stranu by ale podmínky měly stát na naší straně. Hrát se bude v Haagu, kde standardně hodně fouká, což je pro nás oproti fyzicky nadanějším týmům výhoda. Jakožto duší matematik nemůžu nechat tvoji otázku nezodpovězenou, tedy zkusím kvantifikovat naší šanci - 2 % (směje se).

Autor: Martin Mach, foto CEV