2. MS muži 1952 – Moskva (SSSR) 17.-29.8.1952

1.	SSSR hráči: Givi Achvlediani, Vladimir Gajlit, Jevgenij Koseljov, Sergej Nefedov, Michail Pimenov, Konstantin Reva, Vladimir Šagin, Sergej Čerbakov, Gennadij Smoljaninov, Vladimir Uljanov, Pavel Voronin, Alexej Jakušev
2.	ČSR hráči: Karel Brož, Karel Láznička, Zdeněk Malý, František Mikota, Jaromír Paldus, Josef Tesař, Josef Votava, Josef Musil, Jiří Jonáš, Jaroslav Fučík, Jiří Kučera, Josef Brož trenér - Václav Matiášek
3.	BULHARSKO hráči: Koszta Badčakov, Denjo Denev, Sergej Gavrilov, Boris Gjuderov, Ljudmil Gjuderov, Bojan Mosalovm Panajot Pondalov, Konstantin Sopov, Todor Schimov, Dragomir Stojanov, Boris Vladimirov, Dimitar Zachariev
4.	Rumunsko
5.	Maďarsko
6.	Francie
7.	Polsko
8.	Indie
9.	Libanon
10.	Izrael
11.	Finsko

 

ČSR	- Francie	3:0 (4,2,3)
	- Indie	3:0 (10,3,8)
	- Rumunsko	3:0 (8,8,0)
	- Francie	3:0 (6,6,6)
	- Bulharsko	3:2 (-12,-12,13,13,4)
	- Maďarsko	3:2 (13,-11,-13,9,5)
	- SSSR	0:3 (-11,-7,-6)

 

Psal se rok 1952 a do Moskvy se sjel volejbalový výkvět k II. mistrovství světa mužů. Československý tým tvořila sestava, kterou vybral trenér Matiášek - J. Brož, K. Brož, J. Tesař, J. Votava, J. Paldus, F. Mikota, K. Láznička, Z. Malý, J. Kučera, J. Musil, J. Jonáš a J. Fučík.

 

Naši reprezentanti jeli do Moskvy obhajovat stříbro. Sedm hráčů mělo už za sebou start na předešlém premiérovém šampionátu, jenomže ... „Po dva roky jsme neměli možnost kontrolovat naši výkonnost v mezinárodních zápasech a výsledek se projevil na letošním mistrovství světa“, napsal v říjnu 1952 v Sokolských novinách jeden z československých volejbalistů Josef Votava. „Jediný náš úspěch byl ten, že jsme obhájili druhé místo za mistrem světa Sovětským svazem. Velké překvapení jak pro nás, tak pro soupeře bylo, že o toto umístění jsme museli perně bojovat a často v nejtěžších zápasech bylo na naší straně štěstí, které nám pomohlo z těžkých situací. O tom svědčí naše vítězství 3:2 nad Maďary a zápas s Bulhary, kdy za stavu 2:0 na sety pro soupeře jsme prohrávali 13:10! Přesto jsme ale zvítězili 3:2 po těžkém a nervy vysilujícím boji.“

 

Utkání se hrála na fotbalovém stadiónu Dynama, před západní a východní tribunou byla postavena dvě hřiště a šampionát se těšil velkému zájmu diváků. Na atraktivní střetnutí se jich scházelo kolem čtyřiceti tisíc, finálové duely sledovalo 56 000 fanoušků! Malou senzací byla i účast neevropských zemí (na rozdíl od prvního šampionátu, na němž startovali pouze Evropané), velkou pozornost přilákala především Indie. Nejen exotičností, ale také způsobem hry. Jak psal dobový tisk – „Indové jsou velmi snaživí a mají nevýhodu v tom, že se v Indii hraje podle odlišných pravidel, vlivem USA. Nehraje se do patnácti bodů, ale na čas - osm minut na jeden set. Proto nejsou zvyklí na utkání trvající hodiny ... Také ve hře u sítě mají odlišné pravidla. Nyní se však budou v Indii zavádět platné mezinárodní pravidla ...“ Předběhneme dobu a řekněme, že Indie pak startovala ještě na dvou světových mistrovstvích (1956, 1960), v dalších letech se už mezi nejlepší neprobojovala.

 

Ještě jednou se vraťme k článku, jehož autorem je Josef Votava. Abychom trošku lesku z glorioly, kterou je úspěšná generace našich volejbalistů opředena, umazali. „V Moskvě jsme si také ověřili, jaké máme chyby, a není jich málo. Chybí nám útočné podání a jeho příjem, nekryjeme svého útočícího hráče, naše hra v poli, ač se zlepšila, ještě není dobrá. Chybí nám výskok a přesné nacvičení jak útočného, tak obranného systému. To vše musíme dohnat, chceme-li soupeřit nejen se Sovětským svazem, ale již i se státy lidových demokracií, hlavně s Bulharskem a Maďarskem, protože tyto dva státy nás mílovými kroky dohánějí.“

Jak jsou tyto věty staré tolik let, přesto připomínají komentáře z nedávné minulosti ...

 

„K utkání nastoupili českoslovenští reprezentanti v sestavě: Tesař, bratří Brožové, Musil, Paldus a Láznička. Měli pěkný nástup a vedli dokonce 7:1. Pak se však vložili do hry sovětští reprezentanti, vyrovnali na 7:7, naši znovu získali vedení, sovětské družstvo vyrovnalo na 9:9 a od tohoto okamžiku zahájilo mocný nápor. Českoslovenští hráči prohráli první set 11:15 a další dva sety velmi lehce 7:15 a 6:15, ačkoliv hra byla oboustranně vysoké úrovně. Obecenstvo připravilo po zápase oběma družstvům nadšené ovace a naši reprezentanti byli ještě cestou ze stadiónu pozdravováni a vyvoláváni moskevskými občany.“ Tolik ze starého referátu.