80 let Václava Koblihy, 2013

9. března 2013 se tohoto úctyhodných věku dožívá Vašek Kobliha – kdysi ligový volejbalista, přes 30 let trenér, přes 50 let funkcionář a bezmála 60 let rozhodčí.

Držitel Medailí Otakara Koutského a Vladimíra Spirita, čerstvý kandidát na Čestného člena ČVS. A také předseda Rady Síně slávy českého volejbalu při ČVS (tedy můj kolega a nadřízený) a jsem rád, že po Jirkovi Ebertovi (3. února 75 let) mohu vzdát hold i Vaškovi.

Současně tím likviduji osobní rest a výčitky, které jsem v sobě nosil předchozích pět let. Když jsme se s Vaškem a Jirkou pustili v roce 2008 do shromažďování podkladů a tvorby volejbalových profilů jubilujících osobností Síně slávy, byli oni dva také mezi jubilanty, ale mně bylo „žinantní“ vkládat mezi první profily jejich medailonky. Aby na nás nepadlo podezření, že jsme si tento „projekt“ vymysleli především pro ukájení vlastního ega. Po pěti letech (a zveřejnění více jak 130 profilů, medailonů a nekrologů) ze mne tento ostych spadl v přesvědčení, že si oba veřejnou gratulaci a „ohlédnutí“ za jejich významnými volejbalovými aktivitami zasluhují!

Od dětství byl posedlý sportem, základy a všestrannost mu dal Sokol v rodných Strakonicích, vyzkoušel si všechny dostupné sporty a jako tkalcovský učeň (později textilní průmyslovák) startoval na Sportovních hrách dělnické mládeže (SHDM) v atletice, fotbalu, plavání, stolním tenisu a volejbalu. Po ustavení pražského Institutu tělesné výchovy a sportu (později začleněného pod UK jako FTVS), sběhl z plánované profese „textiláka“ a po absolvování přijímaček zahájil v roce 1954 vysokoškolské studium se specializací „sportovní hry“.

Při studiu začal hrát volejbal za družstvo Slavie ITVS v oblastním přeboru (2. lize) a již po roce získal společně s Rosťou Vorálkem st. hráčské angažmá v ligovém Dynamu Praha, kde jim tehdy reprezentační nahrávač Láďa Synovec přidělil přezdívku „Serbusové“ (po jednom z profesorů ITVS). V nejvyšší soutěži startoval 4 roky (1955-1958) pod hrajícím trenérem Evženem Krobem a po boku dalších reprezentantů či internacionálů Mikoty, Soukupa, Šorma a Votavy. Vojenskou prezenční službu v letech 1958-1960 absolvoval v Bratislavě jako hráč Červené hvězdy ve slovenské 2. lize pod vedením internacionála dr. Jaroslava Rozholda.

Po vojně rezignoval na svou hráčskou kariéru, vrátil se do Prahy a v roce 1960 nastoupil jako asistent na KTV při Vysoké škole zemědělské v Praze-Suchdole (dnes ČZU). Zde jako odborný asistent („profesor“ tělocviku) působil do roku 1994, tj. přes 30 let. Volejbalově talentované studenty průběžně stahoval do družstev mužů a žen při TJ VŠZ Praha, obě tato družstva trénoval a vedl v soutěžích (ženy ve 2. lize, muže v 1. třídě Přeboru Prahy). Současně vedl výběry zemědělských VŠ při celorepublikových vysokoškolských přeborech (univerziádách). V roce 1970 byl trenérem výběru akademiček ČSSR a bezmála 30 let pracoval ve funkci předsedy Komise volejbalu České asociace akademického sportu (ČAAS). Za zásluhy o vysokoškolský sport obdržel v roce 1985 prestižní zlatou medaili TIBI GRATIAS.

Od roku 1960 byl držitelem kvalifikace trenéra 2. třídy, od roku 1969 trenéra 1. třídy a kromě zmíněných aktivit při VŠZ Praha trénoval krátkodobě ženy Bohemians, Startu a Lokomotivy Praha v 1. lize a béčko Tatranu Střešovice ve 2. lize. Ve všech svých volejbalových rolích nejdéle působil (a stále působí) v roli „muže s píšťalkou“. Kvalifikaci rozhodčího 3. třídy získal již při nástupu na ITVS, dvojku v roce 1960 a jedničku v roce 1970. V letech 1972-1992 řídil utkání extraligy mužů a žen, v roce 1973 kandidoval na rozhodčího mezinárodního, ale návrh neprošel Kádrovým oddělením ÚV ČSTV z důvodu špatného politického profilu. V zahraničí si také zapískal, ale jen při méně významných soutěžích a turnajích. V letech 1990-2000 byl technickým delegátem (komisařem) při domácí extralize, v letech 1998-2000 komisařem při pohárových utkáních CEV. Stále působí v soutěžích Pražského a Středočeského KVS, řídí utkání Mistrovství ČR seniorek a superveteránů, Amatérské volejbalové ligy a dalších „masovek“.

Pro úplnost je třeba zmínit jeho aktivity funkcionářské při ČVS. Od roku 1996 je členem Komise společenského významu volejbalu a od roku 1998 předsedou Rady Síně slávy českého volejbalu, kterou vykonává od jejího ustavení a prvního obsazení renomovanými osobnostmi, jakými byli Karel Brož, Zdeněk Malý, Stanislav Šneberger či Vladimír Vyoral.

Díky životnímu stylu a propojení se sportem se může pochlubit záviděníhodnou tělesnou a duševní kondicí. Věřím, že toto hodnocení platí a bude platit ještě řadu dalších let, přestože momentálně leží doma s nohou v gypsu po operaci prasklé achilovky. Nepraskla při sportu ani při výstupu na soudcovský „empajr“ (jak by se dalo očekávat), ale při jedné z běžných nákupních pochůzek. Závěrem si tedy dovolím popřát jubilantovi rychlou a úspěšnou rekonvalescenci, do dalších let co nejméně podobných malérů, co nejvíce úspěchů při další práci pro náš volejbal a co největší úrodu při jeho oblíbeném zahradničení a sadaření na chatě u rodných Strakonic.
Zájemcům nabízím jeho podrobné volejbalové CV a několik fotografií s komentářem.

Zdeněk Vrbenský

Volejbal začal hrát závodně v 18 letech za Sokol Strakonice resp. již Slavoj Fezko Strakonice v krajském přeboru. Na snímku z roku 1954 druhý zprava, v ruce drží „Maďara“, tj. kožený míč zn. ARTEX maďarské výroby již s moderním vzduchovým ventilkem – v té době velká vzácnost!

V roce 1957 zvítězili volejbalisté ITVS Praha na Akademických hrách (univerziádě) v Bratislavě, na snímku s pohárem stojí zleva Štefan Szalay, Josef Měchura, Rostislav Vorálek, Jaroslav Hykel, Alan Kolařík, Josef Stolařík a trenér Lumír Mlateček, dole zleva Jiří Paulů, Ivo Kala, Václav Kobliha a Miloslav Ejem.

V roce 1955 získal spolu s Rosťou Vorálkem angažmá v ligovém Dynamu Praha a na snímku z roku 1958 je zachycen jeho útok proti dvojbloku Slavie Bratislava. Akci na kurtu libeňského Starého Ostrova sledují spoluhráči Josef Šorm, Jaroslav Hálek a Ladislav Synovec.

V roce 1958 absolvovali volejbalisté Dynama Praha zájezd do Bulharska, na snímku z Dimitrovgradu zleva stojí František Mikota, Václav Kobliha, Josef Šorm, Rudolf Matouš, Rostislav Vorálek, Zdeněk Soukup a vedoucí družstva Václav Bártík, dole zleva Jaroslav Hálek, Ladislav Synovec, Jiří Příhoda a Milan Limanovský.

V roce 1972 začal řídit utkání naší nejvyšší soutěže, na snímku z neznámého roku sleduje útok Slavie UK Bratislava v utkání s Duklou Liberec. Na bloku Jaroslav Tomáš, přihlížejí Slavomír Lenert a Lubomír Potáč.

V roce 1974 byl vyhlášen nejlepším rozhodčím mezinárodního turnaje „Družba“ juniorek ve východoněmeckém Halle s účasti výběrů zemí soc. tábora. Na snímku s juniorkami ČSSR stojí rozhodčí V. Kobliha první zleva, uprostřed v bílé rozhalence trenér Alexandr „Šaňo“ Šťastný ze Slovenska, mezi hráčkami poznáváme např. Iblerovou, Hřebenovou, Bartošovou, Bláhovou.

Funkcionářské aktivity V. Koblihy připomíná snímek z roku 2007 a na něm kompletní Komise společenského významu volejbalu ČVS. Zleva stojí Dagmar Bártová, Zdeněk Krůta, Josef Paleček, Jiří Šlechta, Jiří Pavelka, Miroslav Charvát, Josef Flíček, předseda ČVS Pavel Kučera, Václav Kobliha a Miroslav Vyhlídal, zleva sedí předseda komise Vladimír Vyoral, Stanislav Šneberger a Jaroslav Kryspín.

Poslední a nejčerstvější snímek jubilanta vznikl při loňském finálovém turnaji Mistrovství ČR seniorek ve Slatiňanech.