Červnoví jubilanti roku 2019 z řad osobností ČVS

První letní ohlédnutí patří dvojici hráčských osobností Síně slávy českého volejbalu, které již nejsou mezi námi. V případě prvním se jedná o všestrannou brněnskou sportovkyni, která největší sportovní úspěchy získala spolu s manželem v krasobruslení, ale Československo reprezentovala také v lehké atletice a ve volejbalu. Tam byla limitována svou výškou pouhých 160 cm, ale díky mimořádným skokanským schopnostem dokázala hrát i na postu smečařky. Ve druhém případě se jedná o excelentního nahrávače - mistra světa a dvojnásobného mistra Evropy, kterého řada pamětníků pokládá za nejlepšího českého nahrávače minulého století. Současně byl „Smrdíšek“ (jak zněla jeho volejbalová přezdívka) vynikajícím bavičem - stěžejním tvůrcem dobré nálady a autorem mnoha výstižných volejbalových přezdívek, které přiděloval svým spoluhráčům v klubech i reprezentaci, a které „zlidověly“. Dnešní generace již asi neví, že Karel Brož dostal od Ládi přezdívku Sumec, jeho bratr Josef byl Šalamoun, Paldus Veverka, Paulus Kaučukový Dědek a Josef Tesař Medák.

Nedožitých 95 let Soni Balunové roz. Burianové

(*8. 6. 1924, †1. 2. 2013)

s výškou 160 cm univerzální hráčky brněnských družstev Moravská Slavia, Sokol Královo Pole a Slavia VŠ Brno, v letech 1953-55 ÚDA Praha s dvojicí titulů Mistra ČSR. Akademické a seniorské reprezentantky ČSR se ziskem 2 stříbrných medailí na Světových akademických letních hrách (Budapešť 1949, Východní Berlín 1951) a bronzové medaile na ME 1950 v Sofii, osobnosti Síně slávy českého volejbalu. Kromě volejbalu reprezentovala ČSR v atletice (oštěp) a v krasobruslení (bronzová medaile na ME 1954 v Bolzanu v kat. sportovních párů s manželem Miloslavem Balunem).

Brněnská rodačka, od 7 let zapálená a všestranná sportovkyně (balet, bruslení, sportovní gymnastika, atletika, plavání, stolní tenis, česká házená, basketbal, volejbal). Všechny tyto aktivity ji přivedly k poválečnému vysokoškolskému studiu Ústavu pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy při Masarykově univerzitě a následnému povolání středoškolské profesorky tělesné výchovy. Při studiu se v DTJ Brno věnovala přes léto atletice (mistryně republiky v trojboji, jedna z nejlepších čs. oštěpařek) a v zimě krasobruslení (spoluzakladatelka a jedna z prvních závodnic krasobruslařského oddílu při Zbrojovce Židenice). S volejbalem se seznámila na gymnáziu a již koncem války jej hrála závodně za ženy Moravské Slavie. Po válce přestoupila do obnoveného Sokola Královo Pole, kde se seznámila s budoucím manželem MUDr. Miloslavem Balunem, který hrál za muže a tým žen trénoval. A jelikož se také věnoval krasobruslení, vytvořili manželé Balunovi po svatbě v roce 1950 excelentní sportovní pár se ziskem 6 titulů Mistra ČSR a bronzové medaile na ME 1954 v Bolzanu. Více informací o atletických a krasobruslařských aktivitách a úspěších Soni Balunové naleznou zájemci v jejím podrobném sportovním profilu v rubrice Síň slávy - Hráči. My si připomeňme ty volejbalové:

1943-45	hráčka Moravské Slavie Brno s účastí na přeborech Protektorátu Čechy-Morava, trenér Richard Plch,
1946-51	hráčka Sokola Královo Pole, 2. místo na MR 1951 v Olomouci a dvě 3. místa na MR 1948 v Praze a 1950 v Jilemnici, trenér Miloslav Balun,
1952	hráčka Slavie VŠ Brno, hrající trenérkou reprezentantka Jitka Cvilinková-Hajtmarová,
1953-55	hráčka ÚDA Praha, dvojnásobná mistryně republiky v letech 1954 a 1955, 3. místo v roce 1953, trenéři Josef Brož (1953) a Václav Raban.

 

V roce 1955 byl armádní celek žen zrušen a většina hráček přestoupila do Dynama Slavie Praha s kurty na libeňském Starém ostrově. V tomto roce se manželům Balunovým narodila dcera Soňa ml. a po mateřské přestávce matka Soňa zanechala závodního volejbalu a věnovala se již pouze krasobruslení jako závodnice a později trenérka.

Premiéru ve volejbalové reprezentaci ČSR si odbyla v prvním poválečném utkání našich žen s Polskem v roce 1947 a rozloučila se s ní stříbrnou medailí ze Světového festivalu mládeže a studentstva v roce 1953 v Bukurešti. Významné akce a úspěchy:

1949   2. místo na Světových akademických letních hrách v Budapešti, trenérka Anna Stibitzová,
1950   3. místo a bronzová medaile na Mistrovství Evropy v Sofii, trenér Jan Fiedler,
1951   2. místo na Světových akademických letních hrách ve Východním Berlíně,
            trenér Vladimír Míka,
1953   2. místo na Světovém festivalu mládeže a studentstva v Bukurešti,
            trenér Metoděj Mácha.

První fotografie v záhlaví vizitky je z roku 1950, druhá ze setkání jubilantů ČVS v roce 2009 (kdy bylo Soně 75 let) ve Valdštejnském paláci – sídle Senátu ČR (za ní stojí svazový sekretář Jan Žižka), kam ji z Vídně přivezla dcera Sonja provd. Harandová (v 70. letech minulého století rakouská krasobruslařka a olympionička). Více fotografií naleznou zájemci ve zmíněném profilu.
Dodejme, že rodina Balunových žila od roku 1967 v Rakousku, kde oba manželé pracovali jako trenéři krasobruslení. Po srpnových událostech v roce 1968 neuposlechli příkazu k návratu a stali se emigranty, doma v nepřítomnosti odsouzenými k 1,5 rokům vězení. Miloslav Balun zemřel ve Vídni v roce 1994, Soňa tamtéž o 9 let později.

---

Nedožitých 85 let Ladislava Synovce

(*16. 6. 1934, †25. 5. 2015)

s výškou 181 cm nahrávače pražských celků Sokol Dynamo Slavia, Tatran Isoxyl, ÚDA, Dynamo a Lokomotiva Praha, dvojnásobného mistra republiky z let 1955 a 1962. V letech 1953-62 reprezentanta ČSR a ČSSR, dvojnásobného mistra Evropy z roku 1955 (Bukurešť) a 1958 (Praha), mistra světa z Paříže 1956 a držitele dalších 4 medailí ze Světových festivalů mládeže a studenstva. Držitele titulu Zasloužilý mistr sportu a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Pražský rodák z Hanspaulky, kde získal v místním Sokole všestranné sportovní základy a vyzkoušel si všechny dostupné sporty. Mezi nimi zvítězil volejbal, resp. volejbalové debly, které začal hrát ve 13 letech jako nahrávač již dospělých spoluhráčů. Jeden z nich jej v roce 1949 přivedl na libeňský Starý ostrov, který se pro Ládíka stal druhým domovem a prvními volejbalovými vzory slavní ligoví hráči Slavie (resp. již Sokola Dynamo Slavie) s řadou reprezentantů (Krob, Mikota, Soukup, Těšitel či Votava). Brali jej mezi sebe při tréninku a nechali zahrát při turnajích. Příležitostně si zahrál soutěž za tým dorostenců, vedený Josefem Černým (mezi spoluhráči např. Milan Purnoch). Po dosažení plnoletosti se stal již platným členem ligového kádru Dynama a na Starý ostrov se opakovaně vracel po dalších hráčských angažmá, vynucených okolnostmi (povinnost hrát za resortní DSO, prezenční vojenská služba). Připomeňme si jeho 11 sezon v nejvyšší domácí soutěži:

1952	Sokol Dynamo Slavia, 5. místo na MR v Kroměříži, hrající trenéři Jiří Těšitel a Evžen Krob,
1953	DSO Tatran Isoxyl, 4. místo v pokusném ročníku celostátní ligy, trenér Otto Rybáček,
1954	Dynamo Praha, 2. místo na MR v Sokolově, trenér František Nohýnek,
1955-57	ÚDA Praha, od roku 1956 Dukla Praha, mistr republiky 1955, 2 x 2. místo v letech 1956-57, trenér Josef Brož,
1958-61	Dynamo Praha, 1. celostátní liga, konečné umístění od 6. do 9. místa, trenéři Evžen Trýb a hrající internacionálové Evžen Krob, Zdeněk Soukup a Josef Votava,
1962	Lokomotiva Praha, mistr republiky, trenér Josef Brož.

 

Vrcholový volejbal opustil již ve 28 letech a důvodem se staly poúrazové zdravotní problémy s kolenem. Volejbal pak hrál již pouze rekreačně, převážně na domovské osadě Bojov a na osadních turnajích. Pár let působil jako poradce trenérů ligového družstva žen SK Slavia Praha IPS a dlouhá léta působil v hale RH resp. Olympu Praha jako zasvěcený hlasatel EXL zápasů mužů a žen.

Na soustředění širšího výběru volejbalistů ČSR byl poprvé pozván v roce 1951 a s reprezentací se rozloučil v roce 1962 na turnaji v Helsinkách. Na závěr ohlédnutí připomeňme jeho významné starty a úspěchy:

1953	3. místo na Světovém festivalu mládeže a studentstva v Bukurešti, trenér Václav Matiášek,
1955	1. místo a zlatá medaile na ME v Bukurešti a 2. místo na Světovém festivalu mládeže a studentstva ve Varšavě, trenér Josef Kozák,
1956	1. místo a zlatá medaile na MS v Paříži, trenéři J. Kozák a J. Fučík,
1957	2. místo na Světovém festivalu mládeže a studentstva v Moskvě a 2. místo na mezinárodním turnaji v Sofii, pořádaném FIVB v rámci zasedání MOV (volejbal zařazen do programu OH), trenér J. Kozák,
1958	1. místo a zlatá medaile na ME v Praze, trenéři J. Kozák a B. Chvála,
1962	2. místo na Světovém festivalu mládeže a studentstva v Helsinkách, trenér Josef Brož.

 

První fotografie v záhlaví vizitky je z roku 1958, druhá ze setkání mistrů světa z let 1956 a 1966 u prezidenta ČR Václava Klause v roce 2011. Více informací a fotografií v profilu Síně slávy.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský