Červnoví jubilanti roku 2025 z řad osobností ČVS

Dnešní ohlédnutí patří patří trojici osobností českého volejbalu, na dvě z nich můžeme již pouze vzpomínat - první je historik českého volejbalu, který celý svůj život zasvětil sportu pod vysokou sítí, člověk, který i po ukončení své sportovní činnosti se dál pohyboval ve volejbalových kruzích, člověk, který o historii českého volejbalu věděl víc než každý z nás. Druhou je volejbalista, který pomohl získat na historicky prvním volejbalovém ME mužů 1948 v Římě zlatou medaili. Současně byl vynikajícím ligovým basketbalistou a později basketbalovým trenérem ligových celků mužů a žen v Brně a Ostravě, kde prožil bezmála 60 let svého života. Třetí osobností žijící je reprezentantka ČSSR držitelka bronzové medaile z ME a hráčka RH Praha čtyřnásobná mistryně republiky.

 

Nedožitých 80 let Zdeňka Vrbenského

(*8. 6. 1945, †9. 12. 2020)

držitele titulu Čestný člen ČVS, držitele Medaile Ing. Vladimíra Spirita (ČVS), Medaile Dr. Otakara Koutského (PVS), držitele bronzového a stříbrného odznaku ČSVS za zásluhy o rozvoj čs. volejbalu.

Pražský rodák, absolvent SPŠE na Příkopech a 6 semestrů FEL ČVUT. Povoláním konstruktér a technolog ČKD Polovodiče, ČKD Cegelec a od roku 1993 do důchodového věku společnosti ELFIS s.r.o.

Volejbalové začátky absolvoval v dorostu TJ Libeň-Loděnice (dnes Meteor Praha) se startem v historicky prvním ročníku DL, v letech 1962-63 člen dorosteneckého výběru ČSSR. V letech 1964-2002 hráč a hrající trenér Slavoje Praha ve II. lize a postupně v nižších soutěžích pražského přeboru. V rámci vojenské služby v letech 1973-75 hrající trenér Dukly Rakovník s trenérskou kvalifikací II. třídy.

V 70. letech člen Trenérsko-metodické komise sekce odbíjené MV ČSTV Praha, lektor školení pražských trenérů III. třídy, kouč dorosteneckých výběrů Prahy při domácích i mezinárodních turnajích.
V 80. letech vedoucí RD juniorů ČSSR (trenéři J. Medřický, Z. Rychlý) a výběru mužů ČSSR do 23 let (trenéři Z. Pommer st., J. Smolka st.).
Iniciátor a organizátor VC Prahy veteránů (+40), od roku 1998 VC Prahy superveteránů (+50) a do roku 2008 kvalifikací M-ČR superveteránů v Čelákovicích a v Praze.

Od roku 2002 člen KSV PVS, iniciátor a organizátor každoročních setkání jubilantů z řad osobností pražského volejbalu, od roku 2005 člen KSV ČVS a sekretář Rady Síně slávy českého volejbalu.
Spoluautor jubilejních svazových almanachů z let 2006 a 2011, dopisovatel Zpravodaje ČVS a autor již více jak 270 článků na webu ČVS (profily osobností, medailonky, nekrology). V roce 2007 člen redakční rady třetího neúspěšného pokusu o vydání Zlaté knihy volejbalu. V polovině roku 2013 stávající předseda svazu Dr. Haník nabídl možnost sepsání a vydání Zlaté knihy volejbalu, tedy čtvrtý a již úspěšný pokus o její vydání. Zdeněk byl iniciátorem a spoluautorem Zlaté knihy volejbalu.
Je i autorem almanachu 100. let českého volejbalu (1921), jehož vydání se bohužel nedožil.

Více informací o jubilantovi s historickými fotografiemi naleznou zájemci v jeho profilu v rubrice Síň slávy – funkcionáři.

Profil Zdeňka ve Volejbalovém magazínu České televize 20.11.2017.

---

Nedožitých 100 let Stanislava Linkeho

(*9. 6. 1925, †5. 8. 2017)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, reprezentanta ČSR na ME 1948 v Římě se ziskem zlaté medaile. Akademického reprezentanta ČSR a na Světových akademických letních hrách 1949 v Budapešti se ziskem stříbrné medaile.

Rodák z Pražského předměstí Hradce Králové, kde získal všestranné pohybové dovednosti v místním Sokole (za války SK) a vyzkoušel si řadu sportů, ze kterých jej zaujal především basketbal a volejbal, ale za SK Hradec Králové si zahrál také fotbalovou divizi.
V roce 1945 začal v Praze studovat Vysokou školu obchodní (později VŠE) a od roku 1946 začal dojíždět vlakem do Kolína na tréninky a zápasy basketbalistů a později i volejbalistů Sokola Kolín, se kterými startoval v tehdy nejvyšší dlouhodobé soutěži – zemské lize Čech.

Za Kolín hrál volejbal tři sezony s 3. místem na M-ČSR 1947 (Praha) a dvěma tituly Mistra ČSR v letech 1948 (Bratislava) a 1949 (Ostrava). V roce 1948 se stali kolínští volejbalisté také Přeborníky ČOS vítězstvím na hrách X. Všesokolského sletu v Praze.

V této době se hrál volejbal ještě systémem dvojic a Slávek (jak mu říkali spoluhráči) si díky souhře se svým oddílovým smečařem J. Tesařem vysloužil v roce 1948 nominaci do reprezentace ČSR s vítězstvím na Balkánsko-středoevropských hrách v Sofii a na I. ME mužů v Římě se ziskem zlaté medaile a titulu Mistra Evropy. V roce 1949 byl členem akademického výběru ČSR a ze Světových akademických letních her v Budapešti si přivezl stříbrnou medaili. Na podzim roku 1949 byl z politických důvodů vyloučen z VŠO, povolán na vojnu a po přijímači ve Stříbře převelen do Prahy a zařazen do družstva basketbalistů ATK Praha.
Po vojně odešel pracovat do Zbrojovky Brno, kde se v roce 1952 oženil s basketbalistkou Sokola Žabovřesky Věrou Neugebauerovou (mistryní ČSR 1949 a držitelkou stříbrné medaile z ME 1952 v Moskvě). V Brně se vrátil k basketu i volejbalu, ten si v letech 1952-54 zahrál za Zbrojovku Židenice, resp. Spartak ZJŠ Brno s trojicí startů ve finále M-ČSR s 6. místem v roce 1952, 3. místem v roce 1953 a 4. místem v roce 1954.

Volejbalu byl nucen ze zdravotních důvodů zanechat (problémy s páteří), ale basket hrál za Zbrojovku a Spartak až do roku 1956 a současně začal trénovat družstvo žen, za které hrála jeho paní. Když se o něj začala v roce 1957 zajímat STB a vyžadovala spolupráci (informace o rodině sestry a dalších emigrantech v Rakousku), vyřešil to odchodem do Ostravy na základě celostátního náborů brigádníků při těžbě uhlí. Rok pracoval v dole a jako pokladník zahájil svou činnost při basketbalovém oddílu Tatranu Ostrava. Po skončení brigády v roce 1958 za ním přijela z Brna manželka s dcerou a již kompletní rodina Linkeových nalezla v Ostravě nový domov. Slávek začal trénovat v NHKG družstvo mužů (1. liga) a žen (2. liga a postupem do 1. ligy) a s trénováním skončil v sezoně 1974/75 u ligových basketbalistů Baníku Ostrava.

Více informací o jubilantovi s několika historickými fotografiemi naleznou zájemci v jeho profilu v rubrice Síň slávy – Hráči.

A k dnešní vzpomínce přidáme fotografii Slávka Linkeho ze setkání jubilantů ČVS v roce 2010 v Senátu ČR. Nahoře zleva Jaroslava Dvořáková roz. Baniová a Stanislav Linke (oba přijeli z Ostravy) a dole Jitka Hajtmarová roz. Cvilinková z Brna a Jarmila Brožová roz. Hroudová z Prahy.

---

60 let Vladimíry Galisové roz. Holubové

(*26. 6. 1965 v Praze)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, v letech 1985-88 reprezentantky ČSSR se startem na juniorském MS (1985) a seniorském MS (1986) a držitelky bronzové medaile z ME 1987 (Gent, BEL). Nahrávačky RH Praha (čtyřnásobné mistryně republiky) a Tatranu Střešovice v 1. lize. Držitelky titulu Mistr sportu.

Zásluhou rodičů a starší sestry Petry byla s volejbalem ve styku odmala a závodní hráčskou kariéru zahájila v roce 1976 v družstvu žákyň TJ Praga Praha. V roce 1977 získala titul žákovského přeborníka Prahy a v roce 1978 stejný titul v kategorii ml. dorostenek spolu s postupem do DL. Tu si zahrála v sezoně 1979/80.

Zlomovým okamžikem pro další hráčskou kariéru a výkonnostní růst se stal rok 1980, ve kterém byla nominována do výběru Prahy pro květnový turnaj „olympijských nadějí“ v předolympijské Moskvě za účasti výběrů hlavních měst socialistických zemí. Družstvo Prahy na turnaji vedl Zdeněk Effenberger a dvojici ještě mladších dorostenek Pragovky (Vlaďce Holubové a Simoně Mandelové) doporučil přestup do některého z pražských SVS-M (při Slavii nebo RH Praha). Obě zvolily Rudou hvězdu, kde se v krátké době propracovaly jak do juniorské reprezentace ČSSR, tak do extraligového kádru žen.
V letech 1980-83 hrála Vladimíra DL se ziskem titulu Přeborníka ČSSR v roce 1982 a 3. místem na MR o rok později. První mistrovský titul s družstvem žen RH získala v sezoně 1984/85 a následně další tři v jedné řadě za sebou. V letech 1988-90 oblékala dres Tatranu Střešovice v 1. lize s postupem do EXL v roce 1990.

V roce 1985 byla nominována na MS juniorek do 20 let (U20) v italském Miláně - 10. místo. V roce 1986 oblékla poprvé dres žen ČSSR na „domácím“ MS s finálovým turnajem v Praze. Do toho se náš výběr neprobojoval - 11. místo. Reputaci si napravily na ME 1987 v belgickém Gentu - 3. místo, Vlaďka si přivezla svou nejcennější volejbalovou trofej - bronzovou medaili.

Dvojice portrétů v záhlaví je z let 1985-87.
Více informací o jubilantce nabízíme prostřednictvím profilu, doplněného o několik historických fotografií.

 

Autor: Václav Věrtelář