Dubnoví jubilanti roku 2025 z řad osobností ČVS

Duben letošního roku je na jubilanty chudý a pogratulovat tak můžeme jedné z průkopnic českého beachvolejbalu, která získala pro ČR první medaili „na písku“. Bylo to v roce 1994 v portugalském Espinhu a její partnerkou byla Martina Hudcová. Do dalších let ji přejeme především pevné zdraví, stále dobrou náladu. Druhému z jubilantů nestihl ČVS předat za života žádné ocenění – přestože si jej za svou dlouholetou práci a trenérské úspěchy s mládeží zasloužil – a patří mu alespoň naše dnešní vzpomínka. Když nás v roce 2011 opustil, truchlily pro něj desítky volejbalistů, kterým dal v několika hradeckých klubech kvalitní volejbalové začátky, díky kterým se řada z nich uplatnila v nejvyšších soutěžích a někteří dokonce v reprezentaci. Především tito hráči si na něj dnes jistě rádi vzpomenou.

65 let Mgr. Dolores Štorkové rozené Rotkovské

(*12. 4. 1960)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, v letech 1993-97 reprezentantka ČR v beachvolejbalu, ve dvojici s Martinou Hudcovou držitelka stříbrné medaile z ME 1994 (Espinho, POR). BV mistryně republiky v roce 1995, vítězka Českého poháru (Beach Cupu) v letech 1994 a 1995. Smečařka extraligových KPS Brno.

Rodačka z Lochvic na Ukrajině, otec Čech – lékař, matka Ukrajinka. Od jednoho roku již žila rodina v Brně, kde „Doly“ (jak je nazývána volejbalistkami své generace) v 8 letech zahájila v Kometě svou sportovní dráhu. Věnovala se atletice a synchronizovanému plavání (byla členkou týmu akvabel), hrála tenis a českou házenou. Ve 14 letech se stala členkou družstva žákyň volejbalového oddílu TJ Královopolské strojírny (KPS, trenér Miloš Václavík), s družstvem dorostenek získala v letech 1976-78 tři tituly přeborníka ČSSR po sobě (trenér Jan Hrazdíra) a od roku 1979 hrála extraligu za ženy pod vedením Milana Kafky. K největším úspěchům družstva KPS patřilo v té době 3. místo v roce 1983 a dvě 4. místa v letech 1981 a 1984. V sezoně 1985/86 družstvo sestoupilo do NL, Doly zanechala vrcholového sportu, ale ještě dalších více jak 20 let (do roku 1999) hrála volejbal pro radost za TJ Komín, Moravskou Slavii a Techniku Brno v nižších soutěžích.

Její záliba v potápění a pobyt na mořských plážích měly jistě vliv na její zapojení do plážového volejbalu, který k nám pronikl na přelomu 80. a 90. let minulého století s prvními BV kurty v ČSSR, vybudovanými v roce 1989 v Brně na Káčatech. Největší úspěchy „na písku“ zažila v letech 1994-95 v páru s Martinou Hudcovou. V roce 1994 spolu vyhrály Beach Cup (hraný systémem 5 turnajů), na M-ČR skončily druhé za párem Celbová – Dosoudilová a nominaci na ME 1994 v portugalském Espinhu proměnily ve stříbrné medaile po finálové prohře s Němkami.
V celostátním BV žebříčku 1994 obsadily Doly s Martinou první příčku. V roce 1995 vyhrály podruhé Beach Cup, zvítězily na M-ČR a obhájily prvenství v celoročním BV žebříčku. Zahrály si na několika turnajích světové série, ale z důvodu onemocnění Martiny Hudcové se jim nepodařilo získat potřebný počet bodů pro start na OH 1996 v Atlantě, kde byl beach poprvé zařazen do programu her.

Ve vrcholných domácích BV soutěžích se objevila ještě v následujících dvou letech a s novými spoluhráčkami. V roce 1996 skončila s Adamovou v Beach Cupu i na M-ČR shodně na 5. místě a v žebříčku sestoupila na 7. místo. V roce 1997 skončila se Šťovíčkovou na 7. místě v Beach Cupu, 9. místě na M-ČR a 15. místem v žebříčku se s vrcholovým beachem rozloučila.

Více informací naleznou zájemci na profilu jubilantky v rubrice Síň slávy – Hráči. První z fotografií v záhlaví této vizitky je z dob její největší beachvolejbalové slávy, druhá kolem roku 2020.

---

Nedožitých 85 let Bořka Roháčka

(*23. 4. 1940, †17. 11. 2011)

S volejbalem začínal jako hráč dorostu a následně mužů Lokomotivy Hradec Králové se startem v okresním přeboru.

Podle neověřených zpráv byl absolventem krajské Sportovní školy mládeže. Tam získal základy pro budoucí trenérskou činnost, kterou zahájil v roce 1958 u družstva žáků Lokomotivy ještě před nástupem vojenské služby, a ke které se vrátil po návratu do civilu. Trénování chlapců věnoval přes 20 let svého života a celkem v šesti hradeckých klubech, mezi kterými „pendloval“ spolu se svými svěřenci, které bral s sebou, resp. kteří jej dobrovolně následovali. Zde je výčet Bořkových trenérských „zastávek“:

1958-62	trenér žáků Lokomotivy s dvouletou pauzou na vojně (1959-61).
1963-65	trenér žáků a dorostenců Žižky s postupem do DL v roce 1964.
1966-67	trenér žáků a dorostenců Slavie Hradec Králové, při které vznikl volejbalový oddíl sloučením oddílů Slovanu a Žižky. Po roce ze Slávie s družstvem žáků odešel poté, co mu vedení Slavie odebralo družstvo dorostenců se startem v DL (převedlo je pod trenéra J. Bártu) a nesplnilo sliby ohledně financování družstva žáků, do kterého vkládal velké naděje.
1967-69	trenér žáků Boromea s kurtem na dvoře Biskupského gymnázia, který svépomocí zrekonstruovali a soutěž hráli pod patronací Pionýrské organizace při ZDŠ Šimkova. Většinu nákladů na činnost družstva financoval trenér Roháček spolu s několika rodiči hráčů.
1969/70	trenér žáků Fomy, kam přešel s žáky z Boromea na základě příslibu lepších podmínek. Ty však nebyly splněny, a tak následoval další, tentokrát již poslední přestup do Malšovic. Nejstarší z Bořkových žáků přešli do dorostu Slavie, se kterým získali v roce 1973 pod vedením J. Bárty titul dorosteneckých přeborníků ČSSR.
1970-80	trenér žáků a dorostenců TJ Sokol Malšovice s postupem do DL.

 

Po rekapitulaci Bořkových aktivit je třeba vyjmenovat alespoň nejznámější z desítek hráčů, kteří prošli Bořkovou volejbalovou „líhní“ a kteří by dali dohromady jeden kvalitní extraligový tým. Řazeni nejsou chronologicky (tj. podle toho, jak je Bořek postupně do vrcholového volejbalu „vypouštěl“), ale abecedně:

Václav Hes (Aero Odolena Voda), Ivan Jakubíček (Dukla Liberec + ČSSR), Otakar Krejčík (Dukla Jihlava + Liberec), Václav Mareš (VŠ Praha – hráč + trenér), Karel Matoušek (Loko Nymburk), Josef Novotný (Vítkovice, ČH Bratislava, RH Praha + ČSSR), Vít Pražák (Dukla Liberec – trenér a manažer), Ilja Resch (VŠ Praha), Jiří Smutný (Dukla Liberec), Jan Svoboda (VŠ/USK Praha, Olymp Praha, Aero Odolena Voda + ČSSR/ČR – hráč a trenér), Jiří Šisler (Dukla Liberec + ČSSR „B“), Bohumil Trčka (Dukla Liberec a Dukla Trenčín), Jiří Voříšek (Jihostroj České Budějovice).

Málokterý trenér se takovým propojením kvantity s kvalitou mohl pochlubit, a to je také důvod, proč jsme toto ohlédnutí za Bořkem Roháčkem (pro většinu čtenářů neznámou osobností) zařadili. Tyto dodatečné ovace si zaslouží!

K informacím přidáváme ještě několik historických fotografií, první portrét v záhlaví vizitky je z 60. let, druhý z května 2010, kdy se svými odchovanci oslavil v Malšovicích 70. narozeniny a rok nato je ranil svým odchodem.

První snímek je z roku 1964 a jsou na něm dorostenci hradecké TJ Žižka. Zleva stojí Ježek, Šisler, Jonáš, trenér Roháček, Geldner a Kobosil, v podřepu zleva Kramář, Petr a Krejčík.

Na druhém snímku Bořkovi odchovanci, kteří pod vedením trenéra J. Bárty vybojovali pro Slavii Hradec Králové v roce 1973 titul mistra republiky. Nahoře zleva Tomek, Trčka, Resch, Schejbal, Pražák, Novotný a trenér Bárta, dole zleva Jandík, Mareš, Pavelka, Hřebík, Němec a ležící Smutný.

Roháčkovi dorostenci Sokola Malšovice v roce 1974 se startem v DL. Nahoře zleva Kubín, Dolanský, Jakubíček, Poslušný, Hes, Manc a trenér Roháček, v podřepu zleva Hladík, Voříšek a Matoušek.

Na posledním snímku oslavenec v roce 2010 s dortem od svěřenců, kteří se sjeli do Malšovic z celé republiky a ze Slovenska (Novotný, Trčka), aby popřáli svému volejbalovému „guru“ k 70. narozeninám.

 

Autor: Václav Věrtelář

K tvorbě Bořkovy vizitky byly použity materiály a fotografie od Víti Pražáka (Roháčkova volejbalová demokracie, 2010) a Václava Židů (Historie královéhradeckého volejbalu, 2017). Oběma patří dík.