Prošvihnutých 65 let Zdeňka Pommera

Tak mám zase máslo na hlavě a tentokrát již hodně rozteklé! Po více jak 14 dnech jsem se probudil a uvědomil si, že jsem prošvihnul informovat v den „D“ naši volejbalovou veřejnost (reprezentovanou v tomto případě čtenáři svazového webu) o životním (polo)jubileu jedné z výrazných trenérských osobností naší nedávné volejbalové historie, člena Síně slávy ČV a ke všemu ještě mého dlouholetého kamaráda. Doufám, že na něj nezapomněla alespoň rodina a pár kamarádů z desítek (nebo snad stovek?) hráčů, kterým pomáhal a některým pomohl vyškrábat se až na samotný vrchol volejbalové pyramidy slávy. Stačí se podívat na přiložený volejbalový profil, který výčtem jubilantových „chovanců“ připomíná telefonní seznam a který se hemží hráčskými osobnostmi naší volejbalové Síně slávy.

Nebylo, není a možná již nebude u nás trenéra, který by za 30 let trenérské práce (spojené s dlouhodobou psychickou zátěží) získal se svými svěřenci 11 titulů Mistra republiky, jako se to povedlo POMPEMU neboli Mgr. Zdeňkovi Pommerovi. Za tento pompézní výkon byl po zásluze také uveden do Síně slávy ČV, ale jelikož nesplňoval regule statutu (nemá doma žádnou medaili z mezinárodních soutěží), byl zařazen do škatulky funkcionářů (stejně jako další slavný trenér bez metálu Antonín Kyndr) a do té já se moc často nedívám. To je asi jediná použitelná výmluva pro to mé faux pas, za které se čtenářům a především oslavenci omlouvám s vírou, že mně bude odpuštěno. A vzhledem k tomu, že si netroufám fundovaně rozebrat a vyhodnotit jeho dovednosti a schopnosti trenérské a koučské, dovolím si (ke strohému výčtu jeho aktivit a úspěchů v přiloženém profilu) připojit pár osobních vzpomínek.

Poznali jsme se samozřejmě na hřišti a coby velcí soupeři často potkávali v letech 1959 - 1963 v mládežnických soutěžích. On v sešívaném dresu dorostenců Slavie Praha (v té době kamuflované názvem Dynamo), já v nesešívaném jednobarevném dresu dorostenců Libně-Loděnic. My jsme klukům z nedalekého Starého Ostrova záviděli za prvé ty sešívané dresy s červenou hvězdou na srdci a za druhé trenéra Jaroslava Kunce - zkušeného a fundovaného trenéra, mistra na tělesnou přípravu (a aby ne, když byl původně gymnastou a odkojený slavným olympijským vítězem z Berlína 1936 Aloisem Hudcem). Oni nám zase záviděli poněkud uvolněné mravy, které nám trpěl náš trenér Jirka Soukup. Ten (na rozdíl od Jardy Kunce) neměl výchovný problém zajít s námi (ještě nezletilými, ale žíznivými) po tréninku či utkání na jedno pivo a nevyvedla jej z míry ani cigareta v koutku úst těch „nejvyspělejších“ z nás. I Jardovi svěřenci byli normálními puberťáky a tak tyto kratochvíle provozovali potají a jak je známo, zakázané ovoce nejvíce chutná

V roce 1962 jsme se s Dynamem a Slavií VŠ Praha stali účastníky prvního ročníku Dorostenecké ligy, hrané ve 4 skupinách po 6 týmech (dvě v Čechách, po jedné na Moravě a na Slovensku) s postupem vítězů skupin do celostátního finále. My jsme v naší skupině nepatřili k favoritům, ambice na postup si dělalo Kuncovo Dynamo a především Slavie Liberec (Adam, Nerad, Vondřich aj.), ale neuvěřitelné se stalo skutkem. Před posledním kolem soutěže (dvojutkáním sobota-neděle) byl v čele dosud neporažený Liberec, my s jednou prohrou (v Liberci) druzí a třetí Dynamo již se 3 porážkami (v Liberci a 2 x s námi – outsidery, které je samozřejmě nejvíce mrzely). Ten památný víkend 9. a 10. června 1962 přijel do Prahy Liberec, v sobotu prohrál 2:3 na Ostrově s Dynamem, v neděli 2:3 s námi a byli jsme to my, kdo se radoval z postupu do finále MR. Jak se ukázalo, bylo to vítězství Pyrrhovo – ve slovenském Martinu mezi 4 nejlepšími jsme si už ani neškrtli (vyhráli jediný set) a skončili na posledním místě (přeborníkem se stali svěřenci Franty Janečka ze Slavoje Plzeň MP). Jsem přesvědčený o tom, že Slavia Liberec i Dynamo Praha by tam udělali podstatně menší ostudu, ale já bych se dnes zase neměl čím pochlubit.

Zdenda v té době ještě zdaleka nebyl „Pompem“, ale přezdívky již začal rozdávat - např. mě nazýval „Kinžálem“, protože jsem často používal (v té době oblíbený) úder „šavlí“. Málokdo asi ví, že Zdenda se stal důstojným následovníkem legendárního nahrávače Ládi Synovce (svého velkého hráčského vzoru z mužského Dynama) a kdyby si s tím někdo dal práci, dospěl by pravděpodobně k závěru, že většina trefných volejbalových přezdívek jejich vrstevníků se zrodila v hlavách těchto dvou osobností a „živlů“ nejen volejbalových.

Takže, Zděndo, abych se zbytečně nevykecával: Do další životní pětiletky (neb v našem věku je moudré klást si jen postupné cíle) Ti přeji co nejvíce pohody na té Tvé jihočeské samotě u lesa, s parožím výhradně na průčelí chalupy (Evelýnu zdravím!) a především pevné zdraví neboli již žádnou blbou diagnózu !

 

S úctou Vrbeňák

---

Jméno a příjmení: Zdeněk Pommer, Mgr.

Volejbalová přezdívka: P O M P E

Datum narození: 9. ledna 1946 v Praze

Charakteristika:
182 cm vysoký nahrávač Lokomotivy Praha, VŠ Praha, Potrubí Praha a Tatry Smíchov. Trenér ligových družstev žen Slavie Praha IPS a mužů RH a Olympu Praha, Spolchemie a Setuzy Ústí n. Labem, Dukly Liberec, Jihostroje České Budějovice, Karbo Benátky n. J. a ČZU Praha - se ziskem 11 mistrovských titulů zatím nejúspěšnější trenér v našich nejvyšších soutěžích. V letech 1990 - 1991 trenér reprezentačního družstva mužů ČSFR s účastí na MS 1990 v Brazílii (9. místo) a ME 1991 v NSR (9. - 12. místo).

Uznání a ocenění: člen Galerie funkcionářů Síně slávy ČV

Nahlédnutí do soukromí:
Absolvent SPŠ zeměměřičské a FTVS UK, oboru trenérství (1990), původním povoláním geodet n.p. Silnice, od roku 1979 trenér z povolání. Ženatý, manželka Eva roz. Václavíková ligová hráčka Lokomotivy Praha, syn Zdeněk (volejbalista Dobřichovic, krátce trenér žen Slavie Praha a as. trenéra mužů Opavy), dcera Vendulka hráčkou nižších pražských soutěží.

Sportovní a volejbalové začátky:
Pochází z rozvětvené volejbalové rodiny Pommerů (známé již před 2. světovou válkou v trampských soutěžích pod názvem „Třináct stanů“) a s volejbalem se seznámil na libeňském Starém Ostrově, kde měla rodina zahrádku s chatkou. Součástí zahrádkářské kolonie byly i kurty slavných volejbalistů a volejbalistek Starého Ostrova resp. Slavie Dynama Praha a své první volejbalové vzory (Kroba, Mikotu, Soukupa, Synovce, Těšitele, Votavu a další) měl takřka denně na očích. Není tedy divu, že se na přelomu 50. a 60. let stal členem mládežnických družstev Dynama Praha, v letech 1961 - 1964 jejich oporou a současně členem juniorské reprezentace ČSSR, vedené jeho klubovým trenérem Jaroslavem Kuncem.

Hráčské působení v domácích soutěžích:

1965 - 1967	hráč Dukly Mladá ve II. lize, trenér Miroslav Pařík
1967 - 1969	hráč Lokomotivy Praha ve II. lize, hrající trenér Antonín Kovařík
1969 - 1977	hráč VŠ Praha v I. lize, trenéři Ivo Kunz, Rostislav Vorálek st. a Milan Pospíšil, spoluhráči Barda, Černý Václav, Hanzálek, Hejda, Hlinka, Horáček, Chrpa, Janeček, Jelínek, Kalina Václav, Kovář František, Kubát, Lébl Antonín, Jan a Miloš Lehký, Linha, Majer, Měrka, Musil, Němec, Neumann, Plavec, Procházka Jindřich, Resch, Škobis, Štibinger, Třešňák Ivan, Viche, Zapletal, Zenkr.
1977 - 1979	hráč Potrubí Praha v I. NL, trenér Miroslav Železný
1979 - 1981	hráč Tatry Smíchov ve II. lize, hrající trenér Jiří Ebert

Trenérské působení a úspěchy v nejvyšších domácích soutěžích:

1978 - 1979	asistent trenéra žen Slavie Praha IPS (trenérem Josef „Bulda“ Musil)
1979 - 1993	trenér mužů RH Praha, od roku 1991 PVK Olymp, jeho asistenty Jiří Ebert (do roku 1985) a Milan Žák, 7 x mistr republiky (1982, 1984 - 1986, 1989, 1991 a 1992), 3 x 2. místo (1979, 1987 a 1993) a 3. místo 1983, hráči Barborka, Bednář, Blížil, Brom, Černoušek Milan, Demar, Drchal, Dvořák Dan, Emmer, Fiala, Fortuník, Michal a Petr Galisovi, Goga, Hadrava, Hofman, Holcman, Hora, Jeslínek, Kaláb, Karabec, Klos, Koloušek, Kop Martin, Kovář Petr, Kovařík, Koza, Krejčí, Kvapil, Lenc, Malčík, Melichar Jiří, Maršoun Luboš, Michal, Mikyska, Navrátil Eduard, Nosek, Novák Petr, Novotný Josef, Palinek, Pochop, Rybníček Jiří, Řeřábek, Satoranský, Smolík, Sýkora, Svoboda, Tvrdík, Valach, Vondrka, Voplatek, Vostárek
1993 - 1995	trenér mužů Spolchemie, od roku 1995 Setuzy Ústí n. Labem, jeho asistenty Miroslav Přikryl a Petr Brom, 2. místo 1994, mistr republiky 1995, hráči Bican, Bláha, Blížil, Brom, Černoušek Luděk, Jeslínek, Kopecký Tomáš, Koza, Kubala, Nekola Michal, Šmíd Pavel, Šnobr
1995 - 1996	trenér mužů Dukly Liberec, 3. místo 1996, hráči Bolehovský, Kolář, Konečný Petr, Kubala, Kučera, Malán, Matoška, Nečas, Polák, Řezníček Pavel, Smolka, Šabršula, Tomáš Marek, Vodvárka
1996 - 1998	návrat k mužům Setuzy Ústí n. L., mistr republiky 1997 a 1998, hráči Bican, Bláha, Černoušek Luděk, Fortuník Milan, Gálik, Jeslínek, Kopecký Tomáš, Koza, Kubala, Kurlapov, Lébl Antonín, Nekola Michal, Novák Jiří, Novotný Jakub, Palinek, Steffan David
1999 - 2001	trenér mužů Karbo Benátky n. Jizerou v I. NL
2001 - 2006	trenér mužů Jihostroje České Budějovice, jeho asistentem Milan Šimonek, mistr republiky 2002, hráči Cerha Jiří, Černý Čestmír, Dvořák René, Habada, Hudeček, Jeslínek, Kust, Kvasnička, Rubáček Tomáš, Smrčka, Šotola, Zelenka
2006 - 2007	trenér mužů Karbo Benátky n. Jizerou
2007 - 2009	trenér mužů Volleyball ČZU

Trenérské působení u mužské reprezentace ČSSR:

1990      9. místo na MS v Brazílii (asistent Rudolfa Matejky)
1991      9. - 12. místo na ME v NSR (trenér, jeho asistentem Jaroslav Tomáš)

 

Zdeněk Vrbenský

Dorostenci Dynama Praha v roce 1962, stojící zleva Žák, Borovička, Mrzena, Baštář a trenér Jaroslav Kunc, v podřepu zleva Měšťák, Benda, Tomšů, Červený a Neuberg, ležící zleva Pommer a Blažek.

Z roku 1962 je i dorostenecký výběr ČSSR, nahoře zleva as. trenéra Jiří Němeček, Thurzo, Klementík, Mozr, dva neznámí hráči, Štěpánek, Medonos a trenér Jaroslav Kunc, dole zleva Černý, Bzdúch, Olšan, Fritz, Novotný a Pommer.

Po vojně v Dukle Mladá si Zdeněk zahrál 2 sezony II. ligu za Lokomotivu Praha. Na snímku z roku 1966 stojí zleva Nekolný, Baar, Herbst, Pommer, Oplakal, Macháček, hrající trenér Antonín Kovařík a vedoucí družstva Zdeněk Pazdera, dole zleva Procházka Jindřich, Novák, Kácovský a Mika.

V roce 1969 odešel Zdeněk z Lokotky do VŠ Praha a nejvyšší soutěž hrál až do roku 1977, kdy došlo ke generační výměně hráčů. Na snímku z roku 1972 v horní řadě zleva Lehký Jan, Kubát, Plavec, vedoucí družstva a populární hlasatel ing. Lumír Bělina, Třešňák Ivan, Hanzálek a Černý Václav, dole zleva Měrka, Jelínek, Pommer, trenér Rosťa Vorálek, „Bulda“ Musil, Procházka Jindra a Kalina Václav.

Po jedné sezoně u žen Slavie Praha IPS ve funkci asistenta trenéra „Buldy“ Musila přijal nabídku RH Praha a od podzimu 1979 se stal trenérem z povolání SVS MV. Ve „Hvězdě“ (od roku 1991 Olympu Praha) vydržel 13 ligových sezon a získal 7 mistrovských titulů. Tato úspěšná dráha byla ukončena „ekonomickým“ rozhodnutím PVK Olymp (již bez státních dotací) ponechat si pouze družstvo žen a slavný tým mužů rozpustit. Na snímku z počátku 80. let se svým asistentem Jirkou „Dyndou“ Ebertem (a nahrávačem Tomášek Sýkorou na lavičce za nimi).

V sezoně 1982/83 skončila RH Praha na 3. místě za Duklou Liberec a VŠ Praha ve složení – zleva stojí as. trenéra Jirka Ebert, Voplatek, Novotný Josef, Dvořák Daniel, Galis Michal, Barborka, Vondrka a trenér Zdeněk Pommer, dole zleva Melichar Jiří, Maršoun Tomáš, Řeřábek Pavel, Sýkora, Brom Petr a Černoušek Milan.

Po rozpuštění mužů RH Praha v roce 1993 přešel Zdeněk s hrstkou hráčů do Spolchemie Ústí n. Labem (od roku 1995 VK Setuza), kde spolu s manažérem Petrem Javůrkem vybudovali v krátké době velice silný tým se ziskem 3 mistrovských titulů - poslední v roce 1997, ze kterého je i snímek. Stojící zleva as. trenéra Mirek Přikryl, masér Tomáš Pavlovský, as. trenéra Petr Brom, lékař dr. Otto Hamrlík, Koza, Gálik, Bican, Kopecký Tomáš, Ukrajinec Kurpalov, trenér Zdeněk Pommer a manažer Petr Javůrek, sedící zleva Nekola Michal, Kubala, Bláha, prezident klubu ing. Josef Renč, Fortuník, Jeslínek a Černoušek Luděk.

Výlet do „Pompeho“ volejbalové historie končíme úsměvným snímkem z roku 1993, na kterém je jedna z nahodilých „sešlostí veteránů“ na populární Dřevěnici. Zleva Josef Novotný senior (otec známého reprezentanta), Milan Čuda, Zdeněk Pommer, Jirka Ebert, Milan Žák a Josef Smolka senior.