Okénko předsedy ČVS Marka Pakosty - dveře VNL zůstaly i tentokrát zavřené...

Vážená volejbalová rodino, po loňském neúspěchu v podobě nepostupu na ME žen 2019 došlo v reprezentačním družstvu k výrazným změnám. Angažovali jsme nového hlavní trenéra Giannise Athanasopoulose a vlastně celý realizační tým kolem něho. To rozhodování nebylo vůbec jednoduché a my sestavovali tým s cílem uspět v kvalifikaci na ME 2021. Letošní sezónu bereme tedy jako konsolidační, ale výsledky v ní mi trochu nahrály k dnešnímu tématu: Volejbalová liga národů - Volleyball Nations League (VNL), ke které jsme měli již podruhé opravdu blízko. 

Naše ženy totiž trochu „nad plán“ vyhrály Evropskou ligu - Golden European League (GEL). V té postupně zlepšovaly svoji výkonnost a ideální formu měly v jejím závěru – Final Four, které se hrálo v Chorvatsku. Tím si vybojovaly právo hrát Challenger Cup, tedy kvalifikaci o postup do VNL (Voleyball Nations League). VNL vznikla v roce 2018 za specifických podmínek. Dvanáct týmů z popředí světového žebříčku a zároveň z ekonomicky silných zemí bylo nasazeno natrvalo do VNL, a o další čtyři týmy jako tzv. challenger týmy (ty již striktně podle výkonnosti) doplněny na konečných šestnáct. Z těchto čtyř týmů vždy nejslabší sestupuje a na jeho místo postupuje vítěz Challenger Cupu. Loni byli v podobné situaci a kousek od postupu naši muži, kteří po 2. místě v GEL obsadili shodně 2. místo v Challenger cupu. 

Co vlastně FIVB vedlo k vytvoření této soutěže, která je pokračovatelem Světové ligy? Za vším hledejme snahu o vytvoření vysoce kvalitního produktu s jednotným obsahem a brandingem. Snahu o zviditelnění top volejbalu mimo OH či MS, které jsou v případě volejbalu pouze jednou za čtyři roky. Primárním cílem je tedy mediálně volejbal co nejlépe prodat, nabídnout vedle nesporné sportovní kvality i spoustu zábavy a show.

Je dobře, že spolu s kvalitnějším mediálním výstupem má tato soutěž neoddiskutovatelný sportovní přínos. Jakým jiným způsobem zajistit tak velké množství kvalitních zápasů s nejlepšími týmy a hráči světa? Toho lze docílit buď na klubové, nebo reprezentační úrovni. V top zahraničních klubech hraje několik našich nejlepších reprezentačních hráčů a hráček, ale pro většinu ostatních jsou zápasy za nároďák jedinou přímou konfrontací a možností výkonnostního růstu. Z tohoto pohledu je logicky naší snahou se do VNL dostat a hrát ji.

Asi by bylo objektivní zmínit, že vedle sportovního přínosu jsou zde i náročné výzvy. Jednak tuto soutěž ufinancovat a jednak disponovat dostatečně širokou soupiskou hráčů. Mezinárodní volejbalový kalendář je z tohoto pohledu brutální. Hráči jdou de facto z klubu do reprezentačního výběru. V reprezentační sezóně jsou obvykle dva, někdy i tři vrcholy, ať zmíněné VNL či GEL jako jeden, či ME a MS s kvalifikacemi jako druhý. Když je, jako letos, ještě kvalifikace na OH, je času na regeneraci minimum.

Držím palce našich mužům a ženám, aby i v dalších letech na ta zatím zavřené dveře VNL klepali a nebáli se vstoupit. Účast v této soutěži a konfrontace se špičkou nás zase může posunout o kousek výše. A ženám ještě jednou gratuluji k úžasným dvěma týdnům, ve kterých dokázaly vyhrát zlato v GEL a přivézt 2. místo z Challenger Cupu! 

Díky za skvělou reprezentaci

Váš

Marek Pakosta – předseda ČVS