Vévoda Jaroslav

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů.

Jméno a příjmení: Jaroslav VÉVODA

Datum narození: 3. ledna 1925

Datum úmrtí: 23. května 1991

Narozen ve Vídni českým rodičům, absolvent reálného gymnázia a tří semestrů Přírodovědecké fakulty UK, občanským povoláním učitel tělocviku. V říjnu 1947 byl odveden na vojnu a do presenční služby mu byl započten měsíc a půl účasti na květnovém povstání 1945 v řadách jedné z revolučních jednotek. Na podzim 1948 absolvoval kurz pro osvětové (rozuměj politické) pracovníky MNO a v lednu 1949 byl přidělen k Armádnímu tělocvičnému klubu (ATK) v Praze. Při pražských šampionátech v roce 1949 (I. MS mužů a I. ME žen) se jako osvětový pracovník podílel na závěrečné přípravě obou našich výběrů.

Po vojně působil dál v tělovýchově, postupně jako odborný učitel Tyršovy ústřední školy ČOS (1949-51), velitel sportovní čety Útvaru armádní tělesné přípravy MNO (1951-52), trenér kopané ÚDA a Oddílu reprezentace MNO (1952-54), starší trenér a člen trenérsko-metodické komise Oddílu reprezentace MNO (1954-56), vedoucí sportovního oddělení Státního úřadu pro tělovýchovu a sport (1956-57) a vedoucí oddělení olympijských sportů ČSTV (1957-69). Po srpnových událostech 1968 neprošel sítem kádrových prověrek a byl z ČSTV „odejit“. Pár let ještě mohl pracovat v FIVB a ČsVS (tehdy Ústřední sekci odbíjené ÚV ČSTV), v roce 1972 však politická „normalizace“ zasáhla i tyto aktivity, z funkcí byl odvolán a čs. volejbal ztratil posledního z čelných funkcionářů FIVB. Připomeňme, že v letech 1961-72 byl viceprezidentem FIVB a v letech 1964-72 předsedou Komise sportovní organizace FIVB. Na domácí scéně byl předsedou Mezinárodní komise v letech 1964-68 a předsedou svazu v letech 1968-70. Poslední významnou funkci vykonával v letech 1990-91, kdy byl zástupcem ČSFV v ČOV.

FOTO:

První snímek je ze slavnostního nástupu účastníků I. MS mužů a současně I. ME žen, které v roce 1949 hostila Praha a jehož dějištěm se stal ještě nekrytý Zimní stadion na Štvanici. V čele v roli vlajkonoše Josef Brož a za ním v teplácích Anna Stibitzová, organizační vedoucí závěrečné přípravy našich RD a Jaroslav Vévoda. Za nimi pak družstvo žen s trenérem Miro Rovným z Bratislavy a družstvo mužů s trenérem Janem Fiedlerem. Připomeňme, že oba naše týmy skončily na 2. místě za reprezentanty SSSR.

III. ME mužů a žen v roce 1958 svěřila FIVB opět Praze a závěrečné finálové boje se odehrály na již zastřešeném štvanickém „zimáku“. Jaroslav Vévoda (uprostřed na dalším snímku) byl předsedou organizačního výboru šampionátu, jak uvedeno v původním komentáři k fotografii.

Další snímek pochází z MS 1962 v Moskvě, v jehož rámci došlo k přátelskému utkání funkcionářů čs. výpravy se zaměstnanci naší moskevské ambasády. Vlevo s odstupem trenér družstva mužů ČSSR Josef Brož, lékař výpravy MUDr. Josef Chrástek, rozhodčí Leopold Jebáček, delegáti kongresu FIVB Miroslav Pufler a Jaroslav Vévoda a ústřední svazový trenér Václav Matiášek. Výsledek utkání se nedochoval ...

Poslední snímek je z tokijské olympiády 1964, resp. z následného pobytu našeho stříbrného družstva mužů v Japonsku, při kterém sehráli několik exhibičních utkání. V tradičních kimonech zleva Čuda, Paulus, J. Brož, Perušič, Šorm, Schenk a Jaroslav Vévoda – na OH opět jako delegát kongresu a čelný funkcionář FIVB.

Zdeněk Vrbenský